1. 6. 2006 Jaroslav Mestek
Pokus o rozkódování bestselleru The Da Vinci Code, jehož filmová
adaptace vstoupí do kin, snad neuškodí
Kniha Dana Browna The Da Vinci Code česky vyšla ve dvou různých překladech. Pod názvem Šifra mistra Leonarda v roce 2003 a o dva roky později pod přesnějším titulem Da Vinciho kód, ve vydání rozšířeném o různé náčrtky a fotografie ilustrující děj. Proto autor tohoto textu raději volí původní anglický název.
Od vydání originálu knihy v roce 2003 si Brownovo dílo získalo přibližně pětačtyřicet milionů čtenářů ve zhruba čtyřech desítkách jazyků.
Stejnojmenný americký film od Columbia Pictures & Sony Pictures míří do kin, se světovou premiérou 19. května 2006 a s českou výjimkou 18. května, respektující českou tradici čtvrtečních filmových premiér. Mimosoutěžní předpremiéra 17. května na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes je plánována na počest Francie a s reklamním využitím Louvru, kde příběh začíná i končí. Dlouhý náskok před oscarovými nominacemi pro rok 2007 je zjevný. Zábavný kvíz The Da Vinci Code Quest, uspořádaný ke vzájemné podpoře Sony Pictures & Google, probíhá na internetu od 17. dubna do 19. května 2006. Každý den se tam nabízí jeden rébus nebo hádanka souvisící s tématem a mimochodem stupňující předpremiérové napětí. Od konce května 2006 má být v prodeji stejnojmenná hra jako "konzolová akční adventure".
K ruce si zájemce o tento obchod se spiritualitou ("spiritual boutique") může vzít katalog hesel sestavený Simonem Coxem, který je česky k dispozici pod názvem Šifra mistra Leonarda: FAKTA (s podtitulem Samozvaný průvodce po skutečnostech ukrytých ve fiktivním příběhu). Dan Brown na své internetové stránce (www.danbrown.com) zpřístupnil mimo jiné fotografie míst, kde se děj knihy odehrává. Westminsterské opatství v natočeném filmu pro nesouhlas anglikánské církve a za tučný peněžitý dar Lincolnským zastoupil chrám v Lincolnu ve střední Anglii (oplývající kromě středověké architektury také kamenným ďáblíkem a pověstmi se sexuálním podtextem). O místa popsaná v The Da Vinci Code se silně zvýšil turistický zájem. Do tisku uniklo, že ve filmu nebyl použit originál Mony Lisy. Úlohu dokumentu jistě neplní imitované reálie jednak popsané či zobrazené v Brownově knize (kde jsou především ilustracemi), jednak režisérem Ronem Howardem natočené v tomto filmu (kde jsou především kulisami a rekvizitami). Bestseller je však víc než marketingové označení pro úspěšně prodávané dílo.
Nutkání v The Da Vinci Code hledat minulostí vržené světlo anebo odhalovat co nejúplnější pozitivistický výčet historických nepatřičností všeho druhu a zvláště pak dějin křesťanství a dějin výtvarného umění je vlastně pastí nastraženou evropskému "klasickému vzdělání". Pastí, jež znesnadňuje čtenářům pochopit, proč v případě Brownova díla jde výhradně a pouze o populární, ziskovou knihu - tedy o bestseller.
V současnosti existuje plejáda angloamerických autorů literatury faktu, jako jsou Lewis Perdue, Michael Baigent, Richard Leigh, Henry Soskin (pseudonymem Lincoln). Přehlédnout nelze ani odkaz francouzských autorů literatury faktu (zednářsky motivovaných), jako jsou nedávno zemřelí Gérard de Sede a záhadolog Pierre Plantard. Ti všichni a mnozí další ve svých non-fikcích publikovali právě ty zvláštní myšlenky, či dokonce podvržené dokumenty o dějinách křesťanství, které pak Dan Brown zpracoval jako fikci.
Dva z výše jmenovaných, Baigent a Leigh, minulý měsíc neuspěli, když napadli vydavatele knihy The Da Vinci Code za údajný plagiát jejich teorie. Londýnský soud posoudil namítanou myšlenku (teorii o přímé nástupnické linii z možného svazku Ježíše a Marie Magdalény) vzhledem k její rozšířenosti a obecnosti tak, že její využití nemůže být chráněno autorským právem. Soud snad ani nemohl rozhodnout jinak, aniž by riskoval, že se vystaví parodii. Podobně vtipné, jako byla dobře načasovaná kniha, prodávaná na českém trhu pod titulem Šifra Asti Spumante: Parodie na Da Vinciho kód od neznámého Tobyho Clementse. Je zřejmé, že autoři takovýchto témat - včetně Baigenta a Leigha - více než původnost vlastních myšlenek sledují své postavení v jim vlastní komunitě a obchodní úspěch svých knih.
Bestseller patří mezi produkty "kulturního průmyslu" vyrábějícího "módu". Mnoho supů se slétlo na The Da Vinci Code a oklovávají téma možného, více než spirituálního svazku Ježíše a Marie Magdalény. Sledované dílo však nelze posuzovat - jak snad již zřejmo - ze stránky teologické, podobně jako biblickou potopu světa nelze posuzovat přírodními vědami. Rozhořčení křesťanských církví má jediný důsledek: zajišťuje sledovanému dílu značný ohlas.
Vatikánská organizace Opus Dei, Dílo Boží, usiluje o potírání zlořádů v katolické církvi (Brownem ztělesněných ve smyšlené záporné postavě člena Opus Dei) a útoků na katolickou církev (včetně různých víceméně "kacířských" učení, Brownem hojně využívaných). Tiskovou zprávou z 14. února 2006 a také přes Radio Vaticana vyjadřuje Opus Dei zbožné přání, aby literární předloha doznala úpravy a film neurážel křesťany. Brownova předloha přitom jen odkazuje na velké množství písní s mariánským motivem a je na filmových tvůrcích, zda sugestivitu filmu podpoří odpovídající hudbou.
The Da Vinci Code již v literární předloze vykazuje přednosti filmového scénáře. Detektivní zápletka je zpracována podle osvědčeného vzoru, kdy jedna z hledajících postav je sama nositelkou hledaného tajemství: podobně jako Král Oidipus se táže a pátrá, proč je v Thébách mor, aby se sám oslepil a pak prohlédl, že jediným viníkem je on sám. Takového hodnotového poselství se však Brownovu spisu nedostává a strhující děj se stává samoúčelným. Bez niternosti lidského smyslu se slovesné umění snadno zvrhne na způsob reklamy nebo hudebního klipu, v horším případě na konzumní zábavu a v lepším případě na postmoderní kaleidoskop.
Individuálně rozvinutá schopnost reagovat na hodnoty nijak nesouvisí s tím, zda vzešly z antiiluzivní skutečnosti, nebo z iluzivní možnosti. Hodnoty a normy, morálka a etika, psychologie a sociologie mají společné rozhraní a prostupují se navzájem. V kultuře "západní demokracie" to vše souvisí s potřebou tajemství a mytologie, signalizující touhu po svatosti či alespoň posvátnosti.
Bestseller Brownova typu se skládá z informací samostatně schopných zaujmout jako "show" nebo "hit" na způsob "cirkusového čísla". A obdivování bestsellerů souvisí s představou sounáležitosti co největšího počtu koupěchtivých obdivovatelů. Délka obliby závisí i na tom, zda jde o samostatný kus (prozatím The Da Vinci Code), nebo o navazující díly (jako je tomu u Pána prstenů a Harryho Pottera). Kasovní úspěch prozrazuje a posiluje bouřlivá nevole či posměch odborníků nebo mravokárců. Ještě větší účinek na vzestup popularity mívá zákaz světský anebo církevní. Různé takové aspekty popularity se nabalují na sněhovou kouli prodejnosti díla libovolné kvality.
Bestseller není strom nesoucí ovoce poznání: bestseller je vánoční stromek, na který si každý může navěsit vlastní kolekci vánočních ozdob.
Životopisné údaje Dana Browna i jejich psychoanalytický výklad vypovídají vcelku jednoznačně: inspiraci jak pro hlavní mužskou postavu, "symbolologa" Roberta Langdona, tak pro hlavní ženskou postavu, "kryptoložky" Sophie Neveu, jejichž vztah je kromobyčejně cudný, Dan Brown čerpal přímo ze sebe a z profesních znalostí svých i rodinných. Není to však postava Roberta Langdona, přítomná totiž už v předchozí méně výdělečné Brownově knize, která z The Da Vinci Code udělala bestseller.
Hlavní ženská postava v The Da Vinci Code se nazývá Sophie Neveu. Je francouzskou policejní specialistkou na kryptologii (vědní obor zabývající se odhalováním šifer, skrytých jak tajemství krypty), od dětství milující tajenky všeho druhu. Jméno Sophia, i v podobě Sophie, předznamenává jak moudrost stvoření, tak různé svaté Sophie. Slovo "neveu" v mnoha jazycích budí asociaci "novosti" a pro Dana Browna možná i asociaci na jméno jeho manželky Blythe Newlon Brown. Prosvítají zde "femininní" myšlenky o trojjedinosti či trojčetnosti "bohyní"; myšlenky křižující "paternitní" dogma o "trojjedinosti Boží".
Dramatické napětí v The Da Vinci Code drží děj (poutající pozornost) nesený akcemi mužů, oproti hlavní ženské postavě nesoucí tajemství (unikající pozornosti). Předloha nabídla filmovému zpracování jednu hlavní mužskou roli, ztělesněnou snad až příliš dobrým Tomem Hanksem, a několik vedlejších mužských rolí. Podobně předloha nabídla filmovému zpracování jednu hlavní ženskou roli: tu přijala Audrey Tautou a jistě ji umocní civilním herectvím, přirozeným účesem i nalíčením a střízlivým kostýmkem. Je však s podivem, že zde není vedlejších ženských rolí nad rámec epizodních rolí a komparzu.
Bestseller The Da Vinci Code není poselstvím, nicméně poselství se mu dá svěřit. Po premiéře filmu recenzenti mohou přetřásat třeba právě takzvanou ženskou otázku, snad jim bylo napovězeno. Jen by měli mít na paměti, že sice každý bestseller je zjevením, ale ne každé zjevení je zázrakem.
O AUTOROVI
Jaroslav Mestek, narozen 1959, studoval estetiku na FF UK, dosud publikoval například ve Filosofickém časopise či v Hospodářských novinách
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 15. 5. 2006
Pro Listář vybral mgr)
Související články:
"Kniha je jako karikatury proroka Mohameda"
Církev versus film, věčná historie a dobrá reklama
Česká církev útočí proti bestselleru
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
