Žijeme v době ledové?

Ekumena je především o lidech, ale pro většinu církví práce navíc

Jitka Krausová je tajemnicí Ekumenické rady církví (ERC). Tajemník ERC koordinuje ekumenickou spolupráci členských církví i přípravu podkladů pro jednání členských církví se státními úřady. O celoroční práci ekumenické rady byla v Magazínu ChristNet publikována první část rozhovoru s Jitkou Krausovou.

Ekumenické vztahy dnes spíše stagnují. Někdy se zdá, že se církve navzájem nepotřebují. Souhlasíš s touto charakteristikou?

To, že se církve nepotřebují, zde občas cítím. Myslím si, že “ekumena“ je pro církve (alespoň pro některé) něco extra, co by se prostě mělo udělat, protože se to hodí... Někdy mám pocit, že naše práce funguje spíše tak, že my církvím nabízíme různé věci, na kterých by mohly spolupracovat, než naopak, že by podněty k ekumenickým tématům vycházely z církví.

Na světové ekumenické úrovní se nedávno mluvilo o „době ledové“. Je pravda, že to bylo v souvislosti s hrozbou pravoslavných církví, které chtěly opustit Světovou radu církví (WCC). Máš více informací ze Ženevy (sídlo WCC) ?

O době ledové se hovoří často... Je pravda, že ve Světové radě církví zejména velké pravoslavné církve prosazují, aby se jejich hlasu přikládala větší váha. Pravoslavné církve kritizovaly systém rozhodovacího procesu. Ve své argumentaci uváděly, že není spravedlivé, když církev s např. milionem členů má stejná hlasovací práva jako malá církvička s tisícovkou věřících. Proto chtějí prosadit konsensuální rozhodovací proces tak, aby rozhodování nebylo demokratickou většinou, např. 52% proti 48, ale aby to bylo tak, že se církve na věci dohodnou. Tento systém je v současnosti v rámci struktur WCC ve zkušebním procesu. I v tomto systému však existují výjimky např. v otázkách financování.

Jak hlasují církve v ekumenické radě v České republice?

V České republice je úplně stejná situace jako ve Světové radě církví. Rozhodovací proces je demokratický (jedna církev – jeden hlas). Například při hlasování o zvýšení příspěvku měli zástupci některých církví pocit, že nebyli slyšeni a byli přehlasováni. Proto by rádi prosadili konsenzus. Konsensuální rozhodování zatím ale není v podobě písemného návrhu.

Optimistický je nárůst počtu čtenářů webových stránek ERC s novou grafikou. Přeci jen to se zájmem o ekuménu nebude tak špatné. Škoda jen, že se na stránkách ERC objevují většinou pouze zprávy z některých církví, ostatní jako by neexistovaly.

To mě těší, že zájem roste. S novou grafikou nám pomáhá Církev adventistů sedmého dne. Obsah stránek je závislý především na lidech v mediální komisi. Všechny církve mají přístup na web (mohou tam tudíž své články umisťovat), já nemám problém s autorizací v podstatě žádné zprávy. Bohužel na novinařinu již nemám čas a nemůžu to organizovat. Na ekumenické radě se mluví o tom, že by bylo fajn, kdybychom měli člověka, který by tu byl alespoň na poloviční úvazek a dával by zprávy ekumeny dohromady a aktualizoval by web. Chybí nám i tištěný zpravodaj. Proto se mi osobně líbí myšlenka, že současný Evangelický týdeník by se více profiloval jako zpravodaj ERC...

Nedávno pořádala ERC studijní den o pastoraci homosexuálních křesťanů. Můžeš na závěr přiblížit obsah semináře a kdo zde vystoupil?

Na semináři byly postupně představeny přístupy jednotlivých křesťanských tradic k této dnes velmi diskutované otázce. Přístup římskokatolický představil Dr. Aleš Opatrný, pravoslavný - prot. Mgr. Josef Hausar, evangelický - Dr. Mahulena Čejková, evangelikální - Dr. Pavel Černý, starokatolický - biskup Dušan Hejbal a husitský - biskupka Jana Šilerová. Již z těchto prezentací bylo jasné, že mezi křesťanskými tradicemi existují důležité shody, ale také poměrně velké rozdíly v chápání homosexuální orientace a tím také odlišné pastorační přístupy.

Jan Kirschner

(Převzato z www.christnet.cz ze dne 17.2.05)