(Žalm 91 hebrejsky, 90 řecky, verš 3 - Septuaginta, pátý díl)
(Upraveno 5. 12. 2010)
Jednoho dne jsem se účastnil byzantské bohoslužby a nadskočil jsem, když jsem poslouchal čtení tohoto žalmu. Uvědomil jsem si, že to není text, který jsem vždy četl! Rychle mi došlo, že se jedná o nádherný příklad nesouladu mezi hebrejštinou a řečtinou...v samohláskách!
Přeložen z hebrejštiny se verš 3 žalmu 91 čte: Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. Nebezpečí, z něhož Bůh vysvobozuje věřícího, se týká fyzického zdraví. Slovo mor překládá hebrejština jako dever. Tento verš se často cituje jako Boží slib záštity nad zdravím svých věrných.
Avšak v řečtině najdeme něco úplně jiného: Vysvobodí tě z osidla lovce, od slova, které zraňuje. Jak je to možné? Když se řečtí překladatelé dali do díla v 3. nebo 2. stol. př. Kr., v Bibli ještě nebyly samohlásky, ty tam byly doplněny během našeho středověku. Četli tedy jinak slovo, které se tam nachází, a chápali ho jako davar, hebrejské slovo, které znamená řeč, slovo.
Význam řeckého textu je odlišný! Všichni známe realitu lidské zloby, slov, která působí zlo. V rodině, ve škole, v práci se nám může stát, že uslyšíme špatné slovo, které často zanechá nepříjemné stopy po celá léta. Kolik depresivních stavů má svůj zdroj v ponižujícím slovu nebo odsouzení, zaslechnutém v dětství nebo později! Jsi nula; Jsi hloupý; Výlupek špatnosti... Kolik z nás se trmácí životem a přitom pochybují o své hodnotě, nevěří, že jsou milováni, jen proto, že jednou slyšeli někoho pronést o sobě slovo, které zraňuje! Skutečně, ať nás Pán ochraňuje od toho, abychom je vyslechli, ať nám zabrání nechat je působit na sebe destruktivně!
Ale také prosme o to, aby nás Pán ochránil od toho, abychom je vyslovili. Tělesná podstata, náš vrozený sklon ke hříchu, je náchylná se rychle projevit tímto způsobem. Někdy, když máme horší náladu než obvykle, jsme rozmrzelí, v našich problémech mezilidských, rodinných, společenstevních, břitká odpověď překročí hradbu našich rtů tak rychle, příliš rychle...a způsobí mezi námi lítost, zranění, někdy trvalé... A jak je těžké to napravit! Ano, ať nás Pán ochraňuje také od toho, abychom vyslovili slovo, které zraňuje!
A pokud jsme mezi těmi, kdo byli v minulosti zraněni nějakým z těchto slov, pokud po léta zůstává jejich ozvěna v našich myslích, v našich srdcích, pak vězme, že tento verš slibuje osvobození. "Vysvobodí tě od slova, které zraňuje": Důvěřujme Pánu, prosme Ho, aby vyrval z našeho srdce smutek, který stále cítíme, prosme Ho, aby nám ukázal, jak nás miluje, jakou máme cenu v Jeho očích, a jak slovo, které nás zranilo, prostě bylo nepodstatné, neboť jako Boží tvorové jsme jedinečné bytosti!
Jean Valentin
(Převzato z Missive des douze Apotres, únor 2004 - č. 245, překlad lc)
Jean Valentin je členem Bratrstva 12 apoštolů v
Bruselu. Je absolventem evangelické teologické university v Belgii a dále
absolventem orientálních studii na Katolické universitě v Lovani, kde
studoval u profesora Ugo Zanettiho. Autor, znalec řady orientálních jazyků,
se specializuje na porovnávání dochovaných starých textu Bible, zejména
Nového zákona. V současné době zpracovává doktorskou disertační práci
na téma syrských a arabských překladů Nového zákona do řečtiny a koptštiny.
Dříve působil jako vyhlášený evangelicky kazatel, nyní působí v
civilnim povolání. Je ženatý a má dvě dcery. (pb)
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
