Větévku mandloně
dnes ráno utrhla jsem
můj milý, cestou, pro tebe
a v poupata jí
vlíbala jsem svou lásku
A den zkrásněl
A teď mou duši radost hřeje,
když vzhlížím skrze ni
na modré nebe
Ve větru
letí moje píseň, má radost,
štěstí, touha má
a nic je nedokáže zhatit,
spějí tak svěže k dálavám,
kde tuší tvoji náruč vstřícnou
až tam,
až k našim zahradám
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
