Věřících ubývá, nejméně u katolíků

29. 11. 2005 Pavel Dosoudil

Pardubice - Tradiční křesťanské církve ve východních Čechách stále marně hledají recept na to, jak do svých společenství získat více lidí. Jejich členů ubývá, získávají naopak menšinové církve a náboženské společnosti. Narostl také počet těch, kteří vyznávají jiné přesvědčení nebo se sami nechtějí nikam zařadit.

Vážné varování přineslo velkým církvím sčítání lidu před čtyřmi lety. Statistici tehdy zjistili, že v Česku poklesl za 10 let počet lidí hlásících se k římskokatolické církvi o 32 procent, u evangelické a husitské církve dokonce téměř o polovinu. Sčítání z roku 1991, které zaznamenalo relativně významný příklon k náboženství, ale podle nich bylo výjimečné, neboť po pádu komunismu se k víře přihlásilo nezvykle mnoho lidí.

Nepříznivý trend na východě Čech stále pokračuje, i když jen mírněji. Jedinou církví, která si v posledních letech zachovává zhruba stabilní počty věřících, je církev římskokatolická. "Přesné statistiky nemáme, ale počet pokřtěných dětí přibližně odpovídá počtu církevních pohřbů," uvedl kancléř biskupství královéhradecké diecéze Josef Růt. Zároveň ale upozornil, že část věřících se nechá pohřbít bez katolického obřadu. Sbory Českobratrské církve evangelické a Církve československé husitské řídnou.

Církve hledají cestu k lidem
Věřících v Pardubickém kraji ubývá, ale počet duchovních se přesto nesnižuje

Pardubice - Postmoderní doba vede křesťanské církve k hledání cesty, jak se přiblížit věřícím. Úspěch mají hlavně ti duchovní, kteří dokáží mluvit současným jazykem o současných problémech. Navíc mnohdy překračují zavedené pojetí práce teologa.

"Nelze jen zůstávat u klasické nedělní bohoslužby. Církev musí vycházet lidem více vstříc, třeba i do prostředí, v kterém žijí," říká královéhradecký biskup husitské církve Štěpán Klásek.

Podle něj žádný univerzální návod na to, jak přivést veřejnost k víře, neexistuje. "Je zapotřebí nebát se ničeho a jít do všech možností, které moderní svobodná společnost nabízí. Já třeba osobně se hodně věnuji práci s dětmi a mládeží. Jiným je zase bližší působení mezi staršími lidmi," popisuje Klásek, kterému není zatěžko usednout v kroužku mladých s kytarou a bavit se s nimi.

Katolický kněz Zbigniew Czendlik si v Lanškrouně zase získal oblibu svou civilností a přátelskostí. Po městě jezdí ve svetru na kole, přátelí se s celebritami z showbyznysu, mluví jadrně a nezříká se cigarety. Senior chrudimského seniorátu evangelické církve Miloš Hübner vidí příčinu menšího zájmu o náboženství v tom, že víra již nemá protestní charakter jako za minulého režimu, a v tom, že se církev nevyrovnala se svou minulostí za komunismu. "Někdo třeba řekne, že každý ředitel školy musel projít lustracemi, kdežto biskup ne," vysvětluje Hübner. I když věřících ubývá, existují místní výjimky. "V Polabí je to extrémně slabé, ale na Vysočině nebo kolem Lanškrouna jsme na tom lépe. Jsou i sbory, třeba v Hradišti u Nasavrk, kde počet členů velmi roste," popisuje senior chrudimského seniorátu evangelické církve Miloš Hübner.

Hradišťský evangelický farář Jiří Kučera se domnívá, že není důvod, aby lidé o víru ztráceli zájem. "Religiozita a spiritualita vzrostla, mnoho lidí popřává sluchu východním náboženstvím a kultům, přitom mají málo znalostí o tradičních církvích. Já se snažím o to, aby náboženství člověka těšilo, aby z něj mohl mít radost, aby mu něco dávalo. Církev, která lidem více bere než dává, nikoho moc nezajímá," míní Kučera.

I když věřících celkově ubývá, počet duchovních se nesnižuje. Zájem mladých lidí o studium teologie potvrzují všechny církve, proti dřívějšku však jen část absolventů působí jako faráři, ale stále častěji pracují ve školství, sociálních službách či armádě.

Religionista: Lidé si nechtějí nechat něco diktovat

Pardubice - Setkat se v Česku s buddhistou, členem Církve bratrské nebo Apoštolské církve je stále jednodušší. Menšinové náboženské směry postupně získávají příznivce.

"Velké církve členy ztrácejí, ale téměř všechny ostatní rostou. Jejich přírůstek sice celkový pokles nevyrovnává, ale vypadá to, jako by docházelo k jakémusi přelévání. Církve, které v očích lidí působí nevěrohodně, například pro své vazby na oblast ekonomiky a politiky, věřící opouštějí a pokud nechtějí zůstat nábožensky stranou, volí alternativy. Těmi mohou být křesťanské církve, ale ještě častěji jiné směry," říká vedoucí katedry religionistiky a filosofie Univerzity Pardubice Ivan Odilo Štampach.

* Přibývá lidí, kteří se k nějaké víře přiklánějí, ale nechtějí být součástí oficiální církve. Čím to je?

Takový náboženský individualismus je i v jiných evropských zemích. Člověk je podle mne bytostí "nevyléčitelně náboženskou", skutečných ateistů je jen několik procent. Lidé ale prostě chtějí i v této věci být svoji a sami se rozhodovat, nenechat si diktovat, a hlavně velké křesťanské církve mají pověst, že chtějí život usměrňovat na každém kroku.

* Jaký recept by měly církve zvolit, aby znovu věřící přilákaly?

Určitě nemají úspěch nějaké mediální strategie, převzaté z obchodní sféry. Lidé jsou zvyklí na reklamní triky, instinktivně je rozeznají a mají k nim jistou skepsi. Jediné, co by mělo naději, by bylo, aby církve nabízely lidem zázemí, službu, ale nechovaly by se vůči nim diktátorsky a respektovaly jejich důstojnost a svobodu. Měly by být více neformálním společenstvím s odborným servisem v oblasti duchovního života. Přesto by se zřejmě neměly vzdávat svých rituálů, obřadů, symboliky a tajemství.

* Rostou i řady vyznavačů buddhismu a islámu. Čím jsou pro lidi přitažlivé?

U islámu je to dané hlavně přistěhovalectvím. Buddhisté zatím nejsou registrovanou náboženskou společností a údaje o jejich počtu nejsou. Příklon k buddhismu je také různý, někteří vyznavači čtou buddhistickou literaturu a pěstují meditace, ale nejsou členy nějakého uskupení. Buddhismus na tom příliš nelpí. To náboženství uspokojuje touhu lidí po něčem, co člověka přesahuje a je víc než jen psychoterapie a filozofie. Nabízí praxi s několika stupni, už po krátké době meditování přináší zklidnění a větší soustředěnost, na vyšších stupních pak až definitivní prozření. Navíc toto vše se děje zcela neautoritativním způsobem.

Převzato z Mladé fronty dnes ze dne 29.11.2005, rubrika Kraj Pardubický