V Římě je černá ruka, říká biskup Krátký
Třiaosmdesátiletý biskup, jehož Vatikán neuznal, věří v obrození církve
Jihlava - Stanislav Krátký je výjimečný muž. Prožil bohatý život: jako kněz byl v padesátých letech tři roky vězněn, pak pracoval jako pomocný dělník a jeřábník.
Týden po srpnové okupaci v roce 1968 byl slavnostně vysvěcen biskupem takzvané skryté církve. Té části duchovenstva, která se po roce 1948 odmítla kompromisy a podřízení se komunistickému glajchšaltování a dala raději přednost další existenci v ilegalitě.
Celoživotně působil na východě Vysočiny a na jižní Moravě, nyní je proboštem v Mikulově. Stál u vzniku křesťanského Rádia Proglas v roce 1995 a pro své celoživotní odvážné postoje byl od roku 1996 zvolen jedním ze tří mluvčích skryté církve. Nyní se léčí v jihlavské nemocnici, ale ve svých třiaosmdesáti letech stále řídí auto, kterým cestuje po svých farnostech. "Lidé na Vysočině jsou tvrdší než jinde, vezměte si případ Babice. Na Vysočině tehdy komunisté narazili na nečekaný odpor lidí, které se nepodařilo zlomit," říká Stanislav Krátký, který mimo jiné křtil i bývalou první dámu Dagmar Veškrnovou-Havlovou.
O. Stanislav Krátký (foto převzato z www.slup.cz)
* Pokud byste mohl rozhodnout o novém papeži, volil byste kardinála Ratzingera?
Pokud bych toho tolik znal, co znají ti další kardinálové, tak bych ho volil. U nás v Mikulově mám dva monsignory mně pomáhající, kteří ho znají osobně z Říma - a jejich první tip byl Ratzinger. Jistě by bylo zajímavé znát celý obsah kázání našeho kardinála Špidlíka, to ovšem podléhá papežskému mlčení. Jsem přesvědčen, že i tam byl nějaký impuls. Nevylučuji, že tato volba byla i vůlí umírajícího Jana Pavla II.
* Pokládáte Benedikta XVI. za konzervativce?
Jeho postoj bych nenazval konzervativním, ale biblickým, protože nemůžeme dobře vyměnit Bibli za korán, nebo cokoli jiného. Pokud je reprezentantem křesťanství, je vyloučeno, aby řekl, že Bible je zde až na druhém místě. Jeho nejbližší spolupracovník Tarsicio Bertone jej charakterizoval jako muže svobody. Toto kromě něj nikdo jiný nevyslovil a pro mě je to důležitá charakteristika. Kdokoli si dá klapky nalevo i napravo, není schopen být na tomto místě.
* Je něčím Vysočina specifická? Jak jste ji poznal jako duchovní?
Já nemám moc potíže s tím, že bych byl někomu nesrozumitelný, ale zdá se mi, že lidé na Vysočině mají větší vnímavost pro duchovní věci. Lidé jsou zde také tvrdší, snad je to podmínkami zdejší krajiny.
* Zabýváte se také jazykem. Podle vás lze odvodit, že například Třebíč byla jedním z prvních míst na Vysočině, kde se křtilo.
To jsou určité filologické poznatky: Třebíč, Třebová, Trebišov, Třebenice... to až kopne člověka, kde se tady ty názvy berou. Máme-li teologický a hlavně cyrilometodějský sluch, tak pochopíme, že v tom slově Třebíč a podobných je kmen trebnik. Málokdo z normálních západních teologů - obávám se, že ani papež Ratzinger (smích) - zná tuto souvislost. Totiž: když dnes křtím, musím si vzít knihu Obřady křestní. Západ má své názvy těchto knih a Východ má své názvy a má jeden název, který se dodnes udržel - trebnik. Tam je ten text, kterého se musí držet ten, kdo křtí. Všimněte si také, že v těch místech, která jsem zmínil, a v dalších tohoto typu, najdete proudící vodu. V Moravském krasu je slavné poutní místo Křtiny - tam skutečně křtil Metoděj, ta tradice je jasná.
* Čím je ještě zvláštní Vysočina?
Na Vysočině je například mimořádný počet kostelů zasvěcených Petrovi a Pavlovi. Proč? Cyril a Metoděj donesli do Říma ostatky papeže sv. Klementa - a oplátkou za to dostali ostatky Petra a Pavla. Proto ke cti těchto apoštolů zde budovali kostely tohoto titulu. Pojďme dál, pramení zde také Dyje - to je od slova djak. Djakové byli žáci Cyrila a Metoděje. To velmi překvapuje i Němce, jejichž název Dyje je Thaya. Cyrilometodějský vliv šel daleko, nyní nejnovější velmi cenné vykopávky o tom svědčící jsou nedaleko u St. Pölten. Moc se o tom nemluví, protože by to bylo příliš slovanské. (smích) Názvy nám velice pomáhají pochopit kořeny. Metoděj se řekl ve staroslověnštině Strachota. Máme Strachotín, Strachotice, těch příkladů je velmi mnoho.
* Věříte, že takzvaná skrytá církev dojde plného uznání od oficiálního vedení církve?
Ono už k němu zčásti došlo. Už základní bula, věnovaná řešení této otázky, začíná uznáním a pochvalou všem, kteří tímto způsobem v oněch dobách nesvobody pracovali. Co zůstává trochu nevyřešeno, je poměrně velká jihomoravská část, k níž patřím i já, a kterou vedl Felix Davídek. Po rozhovoru s nynějším kardinálem Bertonem ale věřím, že tady není důvodu, proč by i tato část neměla být uznána. Sám Bertone řekl, že k tomu nemá v Římě potřebné dokumenty - a my víme, že jsme je tam několikrát posílali, to je velice zajímavé. Je to jako byste dnes hledal v archivech StB určitou složku a ona by tam nebyla. Při dobré vůli to je řešitelné. To nedořešení bylo způsobeno, a teď pozor na mé výrazy, jakousi černou rukou.
* Ta černá ruka mě zajímá.
Všechny tyto otázky byly svěřeny Kongregaci pro biskupy, kardinálu Gantinovi, a už to vypadalo, že to bude vyřešené. Jednoho dne se ale stala neočekávaná věc: celý tento akt - asi jako kdyby soud něco řešil a pak mu to bylo odňato a začala to řešit třeba BIS - se dostal na Kongregaci pro nauku víry. Tím to trochu zamrzlo. Hrálo tam roli mnoho věcí, ale nedůvěra ve Vatikánu taky vznikla tím, že dobrý bratr Davídek také vysvětil na kněze ženu. (Přičemž je otázka, jestli těch žen nebylo více.) Jenže když jsem na to byl v Římě tázán, řekl jsem, že o tom nic nevím, že podle mě nic takového neexistuje. Ani by se o tom jistě nikdy nezačalo mluvit, kdyby sama ta žena to na začátku devadesátých let neuveřejnila přes rakouskou televizi a noviny. Vypadalo to tedy v Římě tak, že já buď něco zapírám, nebo jsem lhal, což není dobrá legitimace. Opravdu jsem o tom ale tehdy ještě nic nevěděl.
* Jak skrytou církev přijímají vaši kolegové z oficiálních církevních struktur v tuzemsku?
V devadesátých letech jsme měli setkání s naším kardinálem Vlkem a já jsem tam pronesl větu, která jej donutila, aby řekl, že už spěchá a musí odejít (smích). Ta má věta zněla, že my chápeme, že kněze nacisté zavírali do kriminálu, soudili nebo odsoudili, protože to byli barbaři. Že chápeme, že nás soudila komunistická justice, protože to koneckonců šlo všechno v duchu tehdejší řádně schválené ústavy. Ale aby sama katolická církev dělala blázna z biskupa Felixe Davídka, to už je pro nás velmi těžko pochopitelné.
* Naznačil jste, že za doby komunistického režimu existoval informační kanál mezi Vatikánem a StB. Víte, kdo jím byl?
Vzpomeňme si nyní na Polsko... a že něco podobného bylo vypracováno i na nás, o tom nepochybujte. Ono není nijak těžké takovou síť vybudovat, aniž by někdo chtěl být nějakým donašečem. Někteří z těch lidí jsou mi známí, mám pro to přímé důkazy.
* Pokud ti lidé jsou stále v církvi, nemáte o církev strach?
Mám kolem sebe dobré lidi, a nemám strach o sebe, o církev, ani o národ. Už Hitler věděl, že stačí jeden špatný vůdce a zabloudí všichni. A k tomu, aby se naopak někdo z nějaké pasti dostal, k tomu zase stačí jen několik málo lidí, ale musí být kvalitní. Ti lidé u nás jsou.
* Nebojíte se ale těch druhých, co nejsou dobří?
Je určitým dědictvím českých dějin, že se nebojíme, i když jsme proti přesile. Poměrně malý národ si dal do znaku lva - a nedal si ho tam jako dekoraci. Je to lev, který umí kousnout. Na druhou stranu víme, že jako malý národ bez určitých kompromisů nikde nevyjdeme. Ale pak jsou i tady lidé, kteří už prostě mají tak zvláštně rostlou hlavu, že ji nikdy neumí sklonit.
* Koho byste vy zvolil za největšího Čecha?
Z hlediska náboženského bych mohl volit svatého Vojtěcha, protože to byl skutečně mimořádný Evropan. Stejně tak Bohuslava Balbína, kterému se podařilo přesvědčit celý jezuitský řád o důležitosti české země. To není maličkost a bylo to v době maximálního rozkvětu toho řádu. To je jako kdyby dnes někdo přesvědčil Evropskou unii o tom, že třeba Stanislav Juránek (hejtman Jihomoravského kraje - pozn. red.) je vynikající budoucí evropský prezident.
* Jedním z vašich oblíbených filosofů byl Emanuel Rádl. Vidíte osobnost i mezi současnými tuzemskými filosofy, nebo mysliteli?
Emanuel Rádl má mimořádně hodnotné náboženské a filosofické dílo. Dovede věcně mluvit. Dlouhých rozplynulých řečí o náboženství je dost, ale konkrétních vyjádření pojmů existuje málo. Málokterý národ je tak duchovně rozstřílený, pokud běží o křesťanství, jako ten náš, ale Rádl měl mimořádný cit pro syntézu. I z ekumenického hlediska byl dobrý.
* Ještě se jím zabýváte?
Na mě to působilo hlavně v době studií, když člověk hledal tu svou osobní orientaci. Máme i v současnosti mnoho dobrých postav, ale myslím, že bychom dobře zvolili bratra Tomáše Halíka. Ten je schopen reagovat na všechno, a má svoji vlastní tvář. Je to také můj přítel, který rozumí i tomu našemu takzvanému církevnímu podzemí. Má i kulturní přehled a myslím, že by byl dobrým prezidentem, pokud by byl zvolen. Ale možná by mu ta úloha tak úplně neseděla.
* Vaším pedagogickým vzorem byl kněz a teolog Dominik Pecka, který působil i v Jihlavě. Byl v Jihlavě šikanován, o co šlo?
Pokud on sám mluvil někdy o Jihlavě, mluvil o ní s velikou úctou.
Ale byl rád, že se dostal do Brna, když byl z Jihlavy vyštván, snad to
není příliš ostrý výraz. Myslím, že to bylo důsledkem toho, čemu
dnes říkáme třídní boj. V poválečných letech byl Dominik Pecka klíčovou
postavou v tehdy velmi živém dialogu mezi křesťanstvím a světem
materialismu. Byl vytipován mezi lidi, kteří mluví srozumitelně, skutečně
dovedou oslovit mládež i inteligenci, uměl velmi dobře psát. Tehdy se
začínalo formovat i takové Katolické centrum a on na to měl vliv. Nevím,
že by tehdy někdo zde byl schopen vést opravdu odvážný náboženský
dialog na takové úrovni, jako to dokázal on. A nevím, zda by toho byl někdo
na stejné úrovni schopen dnes.
STANISLAV KRÁTKÝ. Biskup skryté církve se narodil v listopadu 1922 v
Brně. Prošel totálním nasazením, v letech 1958 až 1960 byl vězněn.
Po amnestii pracoval jako dělník a jeřábník. V roce 1968 byl tajně
vysvěcen na biskupa, působil na Vysočině a jihu Moravy. V Římě v roce
1991 svědčil o působení skryté církve, jíž je mluvčím. Nyní je
proboštem v Mikulově.
(Převzato z Mladé Fronty Dnes ze dne 14. 5. 2005,
rubrika Vysočina, str. 1.
Autor: Tomáš Blažek)
Související články:
Osobnosti skryté církve
(3/2005)
