Vocerkovlenije
(uvedení dítěte do chrámu)
12. 9. 2005 Dr. Miroslav G. Richter
Církevně liturgický obřad "uvedení dítěte do chrámu" se týká vztahu člověka k Bohu, vykonává se přesně stanovenými liturgickými postupy, osobami kanonicky oprávněnými, jedná se o obřad dialogového charakteru, jehož prvky i celková podoba respektuje a uchovává hlubokou symboliku starozákonní, kterou vhodně kloubí s novozákonní christologickou skutečností. "Uvedení dítěte do chrámu" je boholidský (theandrický) obřad, který pro život člověka i církevního společenství představuje významný moment, skrze nějž člověk jako obraz Boží vchází do společenství věřících v Krista, začleňuje se do Kristova mystického těla (csl. vocerkovljajetsja), připravuje se k přijetí plnohodnotného členství a života v Kristu a s Kristem, skrze svatou, blahodatnou a požehnanou tajinu křtu.
Obřad "uvedení dítěte do chrámu" je jedním obřadů, který svatou tajinu křtu předchází. Jedná se v pořadí o třetí závěrečný obřad předpřípravné úvodní skupiny obřadů a modliteb, po němž následuje tzv. příprava na svatou tajinu křtu. Tento obřad se církevněslovansky nazývá "vocerkovlenije" - neboli "včlenění v církevní společenství". Z hlediska časového se obřad a v něm obsažené modlitby a úkony konají 40. den po narození dítěte. Obřad je spojován v současnosti se křtem nemluvňat. (V minulosti, když byla svatá tajina křtu udělovaná výhradně dospělým, nahrazoval obřad "vocerkovlenija" obřad "zapsání kandidáta do seznamu katechumenů". Uskutečňoval se tak, že kandidáta křtu uváděl do chrámu "ručitel". Institut "ručitele" pak zůstal přítomný v obřadu "vocerkovlenija" dodnes.)
Obřad uvedení dítěte do chrámu připomíná autentickou biblickou událost, a to "přivedení Krista do chrámu" Pannou Marií, a svým obsahem a strukturou tuto událost věrně reflektuje. Původní podstatou a smyslem tohoto obřadu je "představení", případně "zasvěcení" dítěte Bohu.
Z hlediska procesně liturgického obřad "vocerkovlenija" obsahuje 4 liturgické modlitby.
První z modliteb "vocerkovlenija", neboli včlenění ve společenství Církve, lze charakterizovat jako modlitbu za matku a dítě. Jejím smyslem a obsahem je vzdání chvály a díků dobrotivému Bohu, který "vše z nebytí přivádí k životu". V ní kněz prosí za matku dítěte a její očištění od všelikého hříchu i každé poskvrny, "neboť se dostavila před Hospodinův svatý chrám.".
Druhá modlitba se opět vztahuje k matce dítěte a vypovídá o tom, že člověk byl stvořen Bohem k Jeho obrazu, že se stává ikonou Boží lásky, která je hlavní a nejdůležitější hodnotou lidské existence. Svatý Řehoř Nisský dospívá k zjištění, že nepřebývá-li v člověku láska, ztrácí se v něm také Boží dobrota a Boží obraz v člověku se zatemňuje. Sv. Jan Zlatoústý uvádí, že pro Boha je v porovnání s láskou všechno druhořadým. Člověk, poznamenaný hříchem proměnil svoji původní ušlechtilost a posvátnost tajemství lásky na sobecký egoizmus a požitkářství. Tuto tragickou proměnu pravé lásky v egoistické sobectví může vyléčit jedině cestou obnovení původní¨podstaty lásky, která má být zrcadlením lásky Krista k Církvi.
Třetí z modliteb obřadu "uvedení dítěte do chrámu" představuje modlitba kněze nad dítětem, přinášeným matkou Hospodinu. Tuto modlitbu kněz pronáší nad dítětem před chrámovými dveřmi.
Čtvrtou modlitbu obřadu pronáší kněz nad dítětem, přičemž je
znamená symbolem svatého a životodárného kříže ve jménu Boží
Trojice a vnáší je (uvádí) do vlastního chrámu, resp. do jeho oltářní
části, pronášejíc modlitbu: "Vocerkovljajetsja rab Božij imjarek
(ili raba Božija)" ve jménu nerozdílné Boží Trojice. Je-li přinášené
dítě mužského pohlaví, vstupuje s ním kněz do oltáře (za
ikonostas), je-li vnášené dítě ženského pohlaví předstupuje s ním
kněz před vladařské dveře ikonostasu, v obou případech pronášeje
tzv. Simeonův chvalozpěv "Nyní propouštíš služebníka (služebnici)
svého (svou) Vládče, podle Svého slova v pokoji, neboť oči moje viděly
Tvou spásu, kterou jsi připravil před tváří všech lidí, světlo k
osvícení národů (pohanů) a slávu Svého lidu Izraelského.".
Nakonec kněz klade dítě před vladařské dveře. Sem si pro ně přichází
"ručitel", který se třikrát ukloní, pozvedne dítě a odchází
s ním. Kněz pak vykoná obvyklé propuštění věřících, čímž obřad
končí.
Obřad "vocerkovlenija", neboli "uvedení dítěte do chrámu" se uskutečňuje 40. den po narození dítěte. Obsahuje očistné modlitby nad matkou dítěte (prvé dvě) i nad nepokřtěným dítětem, které matka přináší před chrám. V tomto "přínosu" i v jeho symbolice lze spatřovat analogické prvky pokračování starozákonních ustanovení Mojžíšova zákona 1), jež jsou obsažena v třetí knize Mojžíšově v kapitole 12, verších 1 až 8 2), které upravují postup opětovného vstupu rodičky ve společenství Božího lidu, zejména však analogii uvedení dítěte Ježíše jeho matkou, Pannou Marií, včetně připomínek událostí, jež tento "přínos" provázely, tj. setkání se starcem Simeonem a prorokyní Annou, dcerou Fanuelovou.
Podstatou očistných modliteb pronášených knězem nad matkou je dosažení duchovního očištění ženy - rodičky, která byla v důsledku porodu a 40 denního odloučení od možnosti navštěvovat Boží chrám znovu uvedena do chrámového společenství. Uvedené obřady se vykonávají jednak před chrámem a posléze v samotném chrámě. Jejich součástí, jak bylo již shora uvedeno, jsou i modlitby za dítě přinášené matkou dítěte. Zde je velmi zřetelně spatřitelné církevní pojetí celého obřadu i teologické chápání jednoty křesťanské rodiny a mateřství, zejména vzájemný a celostní charakter svazku matky a dítěte, kdy oba - matka i dítě - vytváří jediný celek, jediné společenství, žijí jedním a tím samým životem. Církev je proto spojuje v jeden celek a uděluje jim společné požehnání.
"Vocerkovlenije" umožňuje očištěné rodičce - matce opětovně přijímat tělo a krev Krista.
Obřad "uvedení dítěte" a "očištění matky dítěte" tak představuje dvojjediný liturgicko - teologický celek, který přirozeným a srozumitelným způsobem reflektuje a aktuálně transponuje christologický obraz a s ním spojené děje "uvedení Páně do chrámu", i ustanovení Mojžíšova Zákona o očišťování, které matka Ježíšova vykonala v souladu s ustanoveními Mojžíšova zákona. S tímto biblickým theandrickým jevem se harmonizují i současné nábožensko církevní předpisy i konkrétní život dnešních křesťanů.
* * *
Lhůta 40. dní pro očišťování ženy - rodičky, resp. pro uvedení dítěte do chrámu má svůj základ v Mojžíšově zákoně. Ustanovení Mojžíšova zákona měla přísnou závaznost pro celý Izrael a jejich nedodržení se trestalo vyobcováním a smrtí. Matka Ježíšova, přesvatá Bohorodice, její snoubenec svatý Josef a dítě Ježíš, naplnili bezvýhradně příslušná ustanovení Zákona. Písmo svaté o tom vypovídá následovně:
"Když uplynuly dny pro očišťování podle zákona Mojžíšova" (3 Mojž. 12, 1 - 8), ""matka Ježíšova spolu s Josefem přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - jak je psáno v zákoně Páně: "vše co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu" - a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata."" (Lk 2, 22 - 24). Evangelista Lukáš dále uvádí, že v té době v "Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše."(Lk 2 25 - 26). Kdo byl tento bohabojný, spravedlivý a zbožný člověk a co o něm víme?
Svatá Tradice nám uchovala zprávu, že stařec Simeon byl jedním z dvaasedmdesáti mužů, kteří se v dané době podíleli na překladu knih Písma Svatého, který byl prováděn pro potřeby Alexandrijské knihovny. Jednalo se o překlad z hebrejského jazyka do jazyka řeckého, jenž byl v té době státním jazykem celého římského univerza. Evangelista Lukáš velmi lakonicky zaznamenává, že starci Simeonovi bylo "Duchem svatým předpovězeno, že neuzří smrti dokud nespatří Hospodinova Mesiáše". Tuto Lukášovu informaci můžeme však doplnit ze svědectví církevních Otců. Stalo se toto: Když stařec Simeon překládal text knihy proroka Izaiáše, narazil na následující verš: "Hle, Panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel" (viz Iz 7, 14). Myslel si, že se jedná o chybný zápis, a proto chtěl slovo "Panna" nahradit slovem "žena". neuměl si totiž představit, obdobně jako mnozí současníci, jak by mohla panna rodit. A tehdy mu bylo Duchem Svatým oznámeno sdělení, které zaznamenává svatý evangelista Lukáš, totiž, že "neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše". Evangelista Lukáš pokračuje posléze popisem událostí, jež propojují život Simeonův s momentem přinesení dítěte Ježíše "jeho rodiči" (viz Lk 2, 27), "aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon. Tehdy Simeon veden Duchem svatým vešel do chrámu, zde se setkal s Marií, Josefem a dítětem Ježíšem, vzal od nich dítě do náručí a chválil Boha, pronášeje chvalozpěv: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť oči mé viděly tvé spasení…." (Lk 29 - 30). Tak se naplnila předpověď daná skrze proroka Izaiáše i sdělení učiněné Duchem Svatým Simeonovi před jeho osobním setkáním s dítětem Ježíšem. Tuto významnou událost, si připomíná podnes celá Církev, k ozřejmení a prožití nadčasových Božích sdělení, adresovaných vnímavým lidským srdcím, zde proroku Izaiášovi a starci Simeonovi.
V Písmu svatém zaznamenané, Svatou Tradicí uchovávané a Církví připomínané a prožívané skutečnosti v nás mají nejen prohloubit víru, ale i projasnit a uzpůsobit náš vnitřní zrak a sluch k pozornému vidění a slyšení Boha. K obrození čistoty našeho srdce i mysli, k obnovení ikony Hospodina v nás.
Svátek "Uvedení Páně do chrámu" nebo také svátek "Setkání Hospodina se starcem Simonem", případně také "Svátek očišťování" jsou ve skutečnosti různými názvy jednoho a téhož jevu, jedné a téže výzvy, která nás oslovuje a vybízí k pokorné metánoi, k pravé obrodě podstaty našeho bytí, k upřímnému prožití společenství s Kristem; k společenství jaké zakusil stařec Simeon. Tato vzácná skutečnost nás konečně uvádí do trvale přítomného prožívání osobní theose, která je prostředkem, podstatou i cílem života naší nesmrtelné duše. Je na každém z nás, abychom tuto výzvu, toto pozvání, k účasti na Božím životě přijali a uskutečnili.
Poznámky:
1) Pravidla očišťování rodičky ve vyvoleném národě
Izraelském nalezneme v třetí knize Mojžíšově; jsou uvedena slovy:
""Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k Izraelcům:"".
Tímto autoritativním a výsostným uvozením je zdůrazněna nejvyšší důležitost
a závaznost, jež je dána očišťovacím pravidlům, která z rozhodnutí
samotného Hospodina tlumočil Mojžíš Izraelitům. 
2) Vlastní pravidla pro očišťování rodičky
nalezneme v kapitole 12 verších 2 - 8, třetí knihy Mojžíšovy. Připomeňme
si z nich alespoň některá podstatná ustanovení:
a) otěhotní-li žena a porodí chlapce, bude nečistá po 7 dní, osmého
dne bude chlapec obřezán a matka setrvá v očišťování ještě 33 dny.
Tj. celkem 40 dnů. Porodí-li dívku, bude "nečistá" 2 týdny a
ještě po 66 dalších dní; celkem tedy 80 dnů;
b) během doby očišťování se nesmí takováto žena dotknout ničeho
svatého a nesmí vejít do svatyně;
c) po skončení očišťování po porodu dítěte, stanoví Mojžíšův zákon
očišťované ženě povinnost přivést ročního beránka k zápalné oběti
a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích knězi, a to ke vchodu do
stanu setkávání. Kněz má povinnost takto přinesené dary obětovat za
očišťovanou ženu před Hospodinem, jako smírčí oběť; Písmo svaté
k tomu dále uvádí "tak bude očištěna od svého krvotoku. To je řád
pro ženu při narození chlapce nebo děvčete." Mojžíšův zákon dále
stanoví určitou úlevu pro nemajetné, a to tak, že stanovuje nižší, náhradní
povinnost plnění. Konkrétně říká: "Jestliže si nemůže opatřit
jehně, ať vezme dvě hrdličky nebo holoubata, jedno k zápalné oběti a
jedno k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná smírčí obřady a bude čistá."
(3 Mojž. 8).
Zpracoval: Dr. Miroslav G. Richter / 020322 / pha
