O Svaté liturgii

Božská liturgie je nebe na zemi. Svatá liturgie je obrazem toho, co se děje na nebi, není to opakování scény při Poslední večeři. Samozřejmě Poslední večeře je do liturgie promítnuta, ale není to její hlavní část. Hlavní částí je obraz, Božská liturgie je jakoby ikonou toho, co se děje na nebi. To je koncepce liturgie byzantského obřadu. Abychom vyjádřili tuto podstatu, používáme v liturgii co nejvíce vznešených gest, vyjadřujeme ji například krásou zpěvu, oblečením nebo výzdobou chrámu.

Jedním z nejviditelnějších symbolů, který se často používá, je symbol kříže. Chtěl bych vám o tomto symbolu něco říci. V byzantském ritu se kříž dělá v jiném směru než v západní liturgii, jsou při něm spojeny tři prsty ruky a zbylé dva jsou položeny v dlani. Spojené tři prsty představují Trojici Boží, zbývající dva představují dvě přirozenosti Krista, božskou a lidskou. Gesto kříže děláme, abychom vyjádřili to, že se necháváme posvětit Boží Trojicí. A proč je děláme tímto způsobem? Věřící opakují zrcadlově obráceně to gesto, které dělá kněz. To znamená, že nežehnáme my sami sebe, ale to požehnání získáváme. Kněz, když žehná věřícím, má ruku ve tvaru, kdy pěti prsty představuje čtyři (řecká) písmena jména Ježíš Kristus: ukazováček a prostředníček IC, palec s prsteníčkem X a malíček další C. Kněz tedy nežehná ve svém vlastním jménu, ale ve jménu Krista. Kříž má trojí význam: je to symbol umučení, vítězství a požehnání. Všechny tyto tři aspekty jsou velmi důležité.

Druhá věc, o níž bych chtěl mluvit, je oltář. Oltář jako svého druhu trůn Kristův, v prvotní církvi hrob mučedníků a především oltář jako místo setkání. Ve Starém Zákoně byla nahoře v Arše úmluvy deska, která se jmenovala Deska usmíření. Bůh řekl několikrát Mojžíšovi: to je to místo, u Desky usmíření, kde se s tebou chci setkat. A Ježíš říká na jednom místě Matoušova evangelia, že je to oltář, který posvěcuje dary. Není tedy dobré podceňovat význam oltáře ve východní liturgii. Kristus je přítomen na oltáři v podobě svého slova, protože na oltáři leží evangeliář. A protože oltář posvěcuje dary, hraje důležitou úlohu při přijímání a přípravě darů. Jednota církve je vyjádřena tím, že všichni jí z jednoho chleba a kalicha, který byl posvěcen na oltáři. Když kněz dává lidem požehnání při liturgii, vždycky se předtím dotkne oltáře, aby nabral sílu, aby ji potom mohl dát věřícím. Oltář je považován za tak svaté místo, že by na něm nemělo být nic než evangeliář, kalich a žehnající kříž. A pouze kněz, který je řádně oblečen ve slavnostním oděvu, má právo stát před oltářem; nikdo jiný, ani kněz, který není oblečen v liturgické roucho.

Poslední, třetí důležitá věc pro východní liturgii, o níž bych chtěl mluvit, jsou procesí. První procesí je Malý vchod, který se koná s evangeliářem. Evangeliář obsahuje výroky Krista a představuje Krista. Procesí vychází ze severní strany, prochází chrámovou lodí a vrací se středem. Svatostánek představuje nebe a loď představuje církev na zemi. Symbolika tohoto procesí znázorňuje to, že Bůh se stal člověkem, sestoupil na zem a znovu vystoupil na nebesa. Jiné, větší procesí, se nazývá Velký vchod. V něm se nesou dary, které byly předem připraveny během liturgie posvěcení. Toto procesí znázorňuje tělesnou schránku Krista, která prošla životem a nese se ke svému hrobu. Kladení darů na oltář znázorňuje ukládání Kristova těla do hrobu, pohřbení Krista. Dary jsou zakryty rouškami, které symbolizují to, že Kristovo tělo bylo oblečeno do rouch, před tím, než bylo položeno do hrobu. Je zde použito i kadidlo, vonné látky v kadidle symbolizují vonné látky, které přinesl Josef z Arimatie. V procesí tedy dary představují mrtvé tělo Kristovo. Na kříži se od sebe oddělilo tělo a krev, protože Ježíšovo tělo bylo probodeno, podobně je to i při nesení darů. Při přijímání potom přijímáme tělo posvěcené, zbožštělé a vzkříšené. To vyjadřujeme tím, že posvěcený chléb vkládáme do kalicha, což symbolizuje znovusjednocení. Do kalicha přidáváme teplou vodu, protože krev je teplá; kdybychom přidali studenou vodu, tak by ten symbol nebyl úplný. Potom při přijímání každý věřící přijímá plnost Božského těla oslaveného.

Řekl jsem vám něco o třech prvcích liturgie, kříži, oltáři a procesí. Je to jen malý zlomek toho, co by šlo o Svaté liturgii říci, a chtěl bych vás povzbudit ke dvěma věcem. Za prvé dívat se, mít při liturgii oči otevřené a pozorně sledovat její symboly. Za druhé číst si texty svaté liturgie během ní nebo třeba i doma. A buďte vždy naplněni radostí, když máte možnost být přítomni slavení Svaté liturgie.

Otec Chrysostom

Otec Chrysostom je mnichem melchitské církve (nejstarší církev byzantského obřadu spojená s Římem) a knězem východního obřadu. Žil řadu let v jeruzalémském klášteře sv. Jana na poušti. V roce 2001 byla ukončena činnost tohoto kláštera ze strany františkánského řádu. Nyní o. Chrysostom patří do kláštera Tain ais v Libanonu. V současné době studuje teologii ve Švýcarsku a působí jako kněz pro společenství východních křesťanů ve Švýcarsku a v Belgii. V letošním roce moderoval též setkání mládeže v jednom z ukrajinských klášterů (pb)

Tato přednáška o. Chrysostoma zazněla ve Slavkově u Brna dne 25.7.2004 v rámci letní teologické školy, kterou pořádá Společenství sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví. Z francouzštiny přeložila Lydie Čechová.

Pozn: Autorem nebyl dán souhlas s volným šířením autorského textu a proto nelze bez dalšího článek kopírovat a šířit.