Otec Cyril Karel Kozina,
rektor Centra východních křesťanů v Bruselu
Na konci letošního mariánského měsíce května zemřel v Bruselu
dlouholetý zastánce ekumenismu a podporovatel dobrých vztahů mezi východní
a západní církví, otec Cyril Karel Kozina.
Otec Cyril není pro Společenství Sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví neznámou osobou. Setkal se s řadou zástupců Společenství při jejich návštěvách v Bruselu. Jmenujme za všechny Miroslava Richtera, Miroslava Hrodka s rodinou, Františka Ráčka a rodinu Blížkovských. S Otcem Cyrilem nás pojí slovanský původ, podpora a žití cyrilometodějského dědictví, zájem o křesťanský východ a ekumenismus. Otec Cyril byl také velkým podporovatelem Společenství Sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví, za které přinášel pravidelné přímluvy v liturgiích, ale také hmotnou pomocí a duchovními radami.
Otec Cyril Kozina se narodil ve Slovinsku 3. srpna 1925. Pocházel z početné rodiny. Před druhou světovou válkou, v roce 1938, zahájil studium teologie na semináři ve slovinském Brixenu se záměrem stát se misionářem. Politický vývoj však jeho plány přerušil a jako mladý narukoval do války. Po nástupu komunismu v poválečné Jugoslávii byla rodina otce Cyrila persekvovaná a komunistická moc v Jugoslávii zavraždila dva jeho rodné bratry. Mladý Cyril emigroval do Říma, kde vystudoval teologii na Gregoriánské universitě a byl vysvěcen na kněze o Vánocích roku 1953 (25. prosince). Potom působil jeden rok jako kněz v Medonne u Paříže. V roce 1954 se vrátil do Říma, aby v letech 1954 až 1957 pokračoval ve studiích na Papežském východním institutu Russicum.
Z této doby znal otec Cyril řadu osobností z Moravy a Čech. Rád vzpomínal na otce Jiřího Novotného SJ, který byl v době studií otce Cyrila již sekretářem Papežského institutu. Otec Jiří byl pro něj vzorem vzdělaného a elegantního člověka, který požíval mezi kolegy přirozené autority a v mnoha případech pomohl svým mladším kolegům, což byl i případ otce Cyrila. Do konce života otec Cyril dále vzpomínal na poutavé přednášky východní spirituality kardinála profesora Tomáše Špidlíka SJ, které jej okouzlily svou hloubkou a srozumitelností. A do třetice otec Cyril nikdy nezapomněl připomenout profesora Horáčka SJ, tehdejšího rektora Russica, jeho lidumilnost, moudrost a ochotu pomoci. Právě prostřednictvím těchto osobností, které dělaly dobré jméno naší zemi, se zrodila u otce Cyrila láska k naší zemi a jejími plody byly i vazby na Společenství Sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví.
Na studiích se otec Cyril aktivně zapojil do ekumenického dialogu, zejména s bratry s východních církví, konkrétně s Ruskem. V letech1957-58 nastoupil otec Cyril do nově zřízeného Centra východních křesťanů ve francouzském Lyonu. Rektorem tohoto centra byl otec Pierre Kholodilin, který zde působil až do své smrti v roce 2001. Otce Pierra, tuto významnou osobnost moderní ekumeny, zná Společenství Sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví z jeho návštěvy na Moravě v roce 2000, kdy vystoupil na Gorazdových dnech na Hoře sv. Klimenta.
V letech 1959 až 1960 se vrátil otec Cyril na svůj poslední delší studijní pobyt do Říma, kde pokračoval v započatých studiích na Papežském východním institutu Russicum. Svá studia uzavřel třemi licenciáty: z teologie, filosofie a historie.
Ve své pastorační práci pak pokračoval v letech 1961 až 1963 ve slovinské farnosti v severní Itálii, v obci Bazovica. Dne 31. 5. 1963, před jednačtyřiceti lety, se přestěhoval do Bruselu, kde se začínalo formovat Centrum východních křesťanů (Foyer Oriental Chrétien), aby tam působil ve funkci kněze, vydavatele knih a časopisu, rozhlasového pracovníka a mnoha dalších činnostech až do své nedávné smrti.
V Bruselu také na doporučení jednoho z ruských spolubratří přijal ke svému občanskému jménu Karel (nebo spíše místo něj), jméno Cyril. "Otče, zajímáte se o slovanské křesťanství a obě jména mají shodné souhlásky, K-R-L", řekl mu tehdy kdosi a otec Cyril bez váhání své jméno změnil.
Centrum východních křesťanů v Bruselu bylo založeno v roce 1952, původně pod názvem "Pro Russia". Jeho vznik byl iniciován Dr. Irenou Posnoff, dcerou ukrajinského emigranta. Tato vzdělaná a nesmírně houževnatá žena se nejvýznamněji zasloužila o vznik Centra. Jak říká otec Cyril, "my kněží jsme pouze realizovali, alespoň v počáteční fázi, její invenci". Vznik Centra byl umožněn také oficiální podporou kardinála Tisseranda, prefekta pro východní církve.
Otec Cyril spolupracoval v Centru s otcem Antonínem Ilcem, Slovincem a velkým ctitelem sv. Cyrila a Metoděje. Otec Ilc byl od roku 1955 do své smrti v roce 1998 představeným Centra. Otec Cyril byl jeho pomocníkem, měl na starosti administrativu centra a chod nakladatelství "Vie avec Die"(Život s Bohem). Toto nakladatelství vydalo desítky titulů z oblasti ekumenismu, biblistiky, religionistiky, díla ruských teologů a další tituly. Bezplatně pak byly distribuovány do zemí bývalého Sovětského svazu v rozsahu 1000 kg knih měsíčně. Známé byly například rusky psané Bible, které se vyznačovaly mimořádnou kvalitou překladu a doprovodného poznámkového aparátu. Patří dodnes k nejlépe hodnoceným vydáním rusky psané Bible na světě. Společenství Sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví je dobře zná ze své cesty do Ruska v roce 1988, kdy je ve velkém počtu ilegálně vezlo na svoji misijní cestu. Další důležitou aktivitou Centra bylo každodenní jednohodinové náboženské rozhlasové vysílání (v ruštině a ve francouzštině), které po desítky let připravovali otec Antonín s otcem Cyrilem. Centrum bylo dále místem ekumenického setkávání lidí, slavení východních bohoslužeb (ve staroslověnštině), studijním místem, knihovnou a charitativní základnou. Duší tohoto domu byl po dlouhých jednačtyřicet let otec Cyril, který se těšil velké vážnosti v rámci belgického náboženského života i v zahraničí.
V poslední fázi svého pozemského života měl otec Cyril velkou radost z uvolnění náboženských poměrů v Rusku, což bylo jedním z hlavních cílů Centra. Otec Cyril přičítal tento obrat přímluvám Panny Marie, jejímž byl velkým ctitelem.
Centrum východních křesťanů v Bruselu ukončilo svoji činnost v roce 1999 a bylo transformováno ve středisko slovinské katolické církve při Evropské unii. Otec Cyril při každém setkání se zástupci Společenství sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví, naposledy o letošních Velikonocích, připomínal duchovní a modlitební intence pro toto Společenství a připojoval slova povzbuzení k tomu, aby ekumenická snažení a pěstování dobrých vztahů s našimi východními bratry mělo v naší zemi pokračování v díle, které celým svým životem naplňoval.
O Vánocích roku 2003 slavil otec Cyril v Bruselu 50-ti leté výročí svého vysvěcení. Těšil se na to, že letos v červnu uspořádá oslavy svého kněžství v rodném Slovinsku. Tento plán však již nebyl součástí Božího úradku. Věřím, že nikdo z těch, kdo otce Cyrila znali, nepochybují, že se jeho duše těší nebeské blaženosti.
Společenství sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví tak získalo dalšího milosrdného přímluvce v nebesích.
Věčnaja pamjať!
(pb)
3. června 2004
