Kdo tehdy zvolil bolševika, volil zlo
29. 11. 2005 Zdeněk Matyáš
Velehrad - Třiapadesátiletý sochař Otmar Oliva, otec šesti dětí, je nezkrotný živel. A člověk i umělec naplněný beze zbytku životní vitalitou. Jeho práce najdete ve Vatikánu, ve velehradské bazilice, v chrámu ve slovinském Mariboru. Vyzdobil stovky zvonů včetně toho nejznámějšího pro papeže Jana Pavla II.
Víra v Boha a v obyčejnou lidskou spravedlnost hraje v Olivově životě zásadní roli, pomohla mu překonat těžká období.
Vypovídá o tom přesvědčivě i deska upomínající oběti komunismu, kterou nedávno umístil na zeď zlínské radnice. Sám strávil dvacet měsíců v komunistickém kriminále, o jeho osobním vkladu do tohoto díla tudíž nemůže být pochyb.
* Nedávné odhalení pamětní desky obětem komunismu doslova nutí k následujícímu dotazu. Jak vidíte dobu, která od listopadu 1989 uplynula? Co nám zůstalo po těch letech?
Především stále stejné otázky bez odpovědí. U desky se shromáždila hrstka nádherných lidí. Lidí, kterým často zůstaly jen bolest a slzy. Mně se ale nechce plakat nad ztracenou pamětí národa, to je profláknutá záležitost. Já vidím radost těch, kteří se dočkali alespoň symbolické satisfakce. Jsem nadšený z toho, že tato deska visí na díle architekta Gahury a že se ve vedení zlínské radnice našli lidé, kteří se k této pietě velkoryse postavili.
* Podpora komunistů roste, řada lidí vzpomíná na bývalý režim málem s dojetím. Není to po všech odhaleních jeho zrůdnosti paradoxní?
Já věřím jedné věci. Že tato vzpomínka na oběti komunismu přinese určité zachvění, závan studu v těch, kteří se na nesvobodě aktivně podíleli. Bez ohledu na estébáky ve službách nového režimu, mafii v ekonomice, ve školství či v církvi.
* Jste zklamán z toho, že jsme se dostatečně nevyrovnali s dědictvím předchozí doby?
Jak vyznívá etos Kunderova Žertu: Nic nebude zapomenuto, nic nebude napraveno! Těžko očekávat zúčtování s minulostí od společnosti, ve které má skoro každý máslo na hlavě. Ale nezbývá nám nic jiného, než sbírat pozitivní věci. Třeba svobodu, kterou stále ještě neumíme pozvednout a vážit si jí.
* V komunistickém vězení jste strávil dvacet měsíců. Co vám tato zkušenost vypověděla o lidech a jejich charakterech?
Básník Osip Mandelštam, oběť stalinské éry v Rusku, to napsal výstižně: Moje duše věčně k výslechu jde. Vězeňskými sny už sice netrpím, ale když se s mukly sejdeme, tak buď mlčíme nebo z toho máme velkou srandu. Jsou určité věci, které jsou zkrátka nesdělitelné. Je to stejné, jako když Arnošt Lustig nikdy nepíše o legraci, o srandičkách, kterými se v koncentrácích bavili. V jejich situaci to byla přirozená obrana proti hrůze, kterou procházeli.
* Často hovoříte o tom, že se člověk v éře komunismu musel rozhodnout mezi dobrem a zlem.
V osmašedesátém jsme už věděli, jaké hrůzy obnášela léta padesátá. Naše generace měla možnost volby. Kdo zvolil v sedmdesátých letech bolševika, zvolil dobrovolně zlo. A to je neomluvitelné. Nešlo o ideologii, šlo o jednoduché počty.
* Ať už vytvoříte ve své dílně cokoliv, vaše jméno bude asi navždy spojeno především s prací pro Vatikán a papeže Jana Pavla II. Jak k tomu došlo?
Na to nedokážu přesně odpovědět. Často si kladu otázku: Vždyť ve světě jsou stovky jiných umělců, proč zrovna já? Nepátral jsem, neptal jsem se. Kardinál Špidlík mi sdělil jedinou podstatnou věc. Že je to jejich zodpovědnost, že mě vybrali. Takže jsem se soustředil, abych odvedl perfektní práci podle svého vědomí, svědomí a v termínu.
* Co pro vás představuje fenomén Říma a Vatikán?
Tam vidíte, co znamená, když církev a kultura tvoří jednotu.
* Pociťoval jste ve starobylých vatikánských chrámech a palácích příslovečné doteky historie?
Zcela nepochybně. Procházíš ztichlými chodbami a uvědomíš si zástupy umělců, kteří tady tvořili staletí před tebou. To poselství je ve zdech přímo zakódováno.
* Nedávno jste se s manželkou Olgou vypravili do Jeruzaléma. Čím vám toto biblické místo učarovalo?
To by bylo povídání na hodiny. Nadchlo mě třeba, že zatímco historické archeologické vrstvy v Římě mají pět metrů, v Izraeli je to pětinásobek. To je obdivuhodný dotek historických souvislostí, tam si teprve člověk uvědomí pomíjivost světa.
* Cestování vás očividně baví.
Nedivte se, když jsem cestovní pas viděl poprvé až v roce 1989. Rád jezdím s celou rodinou. Třeba v Římě to mělo jednu zásadní výhodu. Nemusel jsem doma nic obšírně vykládat a popisovat, ono to v podstatě ani nejde. Dítka viděla vše na vlastní oči. Ačkoliv jsem je občas vláčel na spoustu míst, nereptali. A snad tam nechali i kousek srdce.
* S Janem Pavlem II. jste se setkal v jeho soukromém bytě a kapli.
Pořád vidím, jak tam klečí a modlí se. A mě v ten moment napadlo: Tento člověk nás zbavil komunismu a za to bude jednou svatým. A ono se to už začíná naplňovat.
* Jak se člověk na soukromou audienci u papeže připravuje? Jaké předepisuje vatikánská etiketa například oblečení?
Musím se přiznat, že mi tehdy pomohl kardinál Špidlík. Půjčil mi své o číslo větší boty a oblek. Jak se ukázalo, jednalo se o přešitou uniformu korvetního kapitána letadlové lodi. Kardinál ji obdržel darem při návštěvě této lodi.
* Jan Pavel II. nastoupil na papežský stolec v době, kdy vás komunisté zavřeli.
Ano, určitě je v tom nějaká symbolika. Navíc považte, přesně dvacet let poté jsem mohl jako první Čech pro papeže vytvořit pontifikační medaili. Jeho návštěva v devadesátém roce, to byl - přesně jak řekl prezident Havel - zázrak. Setkali jsme se už noc předtím při recepci na Pražském hradě. Na jeho tehdejší řeč nikdy nezapomenu. Hovořil o pokoře, lásce, pomoci. Budu ho mít pořád před očima a jeho slova budu mít stále na paměti.
***
Kdo je Otmar Oliva
* Akademický sochař a medailér, narodil se 19. února 1952
* Manželka Olga, děti Terezie (1980), Ondřej (1982), Otmar (1984), Antonín (1989), Václav (1992), Marie (1994)
* Je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti a Akademie výtvarných umění v Praze
* Profesor na Scuda dellďArte Spirituale v Římě (1995).
* V roce 1979 byl odsouzen ke 20 měsícům vězení za šíření tiskovin Charty 77
Převzato z Mladé fronty dnes ze dne 26. 11. 2005, rubrika Východní Morava
Otmar Oliva s manželkou
Foto převzato z www.svata-hora.cz
