Proměnění nám otevírá výhled na perspektivu konce časů, na Krista oslaveného, a ikona svátku nám zjevuje proniknutí nestvořené energie do stvoření.

Kristus je vzpřímený, v prostřední horní části kompozice. Jeho vertikálnost vyjadřuje pohyb stoupající z bytí, které převyšuje náš lidský stav, a je situováno mimo prostor a čas. Jeho tělo velmi prodloužené, protažené, překračuje obvyklé proporce: jedná se o zduchovnělé, proměněné tělo. Svatozář (mandorle, italsky amande), která jej obklopuje, je znamením toho, že to je Spasitel, vyjadřuje božské světlo, jeho slávu. Vždy je zobrazen v bílém oděvu, vycházejícího ze stejného zdroje světla jako celé jeho bytí, tj. ze samotné božskosti.

Postava Krista spojuje dvě oblasti: oblast božského světa, vyšší, silně vertikální, transcendentní; oblast pozemského světa, nižší, neustáleně horizontální, neuspořádanou. Ikona nám odhaluje tento dvojí pohyb způsobený Proměněním: sestoupení nebeského světa ke světu pozemskému a stoupání pozemského světa ke světu nebeskému.

Proměnění je také vyjádřením Trojice. Evangelium říká, že bylo slyšet hlas Otcův: Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. Otec není zobrazen, protože jej nikdy nikdo neviděl. Mluvil k Mojžíšovi, k Eliášovi, ale nikdy se neukázal jim ani nikomu jinému, neboť nikdo živý mne nemůže vidět.

Anne-Marie Velu

 (Převzato z Missive, červenec - srpen 2004 č. 251, přeložila Lydie Čechová

(Pozn: Autorem nebyl dán souhlas s volným šířením autorského textu 
a proto nelze bez dalšího článek kopírovat a šířit.)