Ohlas na Gorazdovy dny 2005
8. 8. 2005 (jr)
Letošní ročník byl věnován tématu utajené církve. Měla jsem možnost se dozvědět nová fakta o její existenci, setkat se s některými z tajně vysvěcených kněží a biskupů, nejdůležitější ale pro mne zůstanou tato následující zjištění - zejména mi došla ostudnost toho, že my, ostatní věřící patřící do oficiální církve, se nepozastavujeme nad tím, jak byla statečnost utajené církve vzata za nic. Jak to, že se neptáme oficiálních představitelů naší katolické církve, proč tajně vysvěcené kněze a biskupy nepřijali mezi sebe, proč se nehovoří o jejich činnosti za totality, proč se z jejich nasazení a rizika dělá bláznivý a nepotřebný počin, který zavání herezí?
Další zjištění, které mi z průběhu setkání vyplynulo, je fakt, že ač uznání a nevděk nás všech (nejen oficiálních představitelů církve) je takový, jaký je, tito lidé nezatrpkli, nevystoupili z církve a ani nezaložili církev jinou. Jen si jsou prostě jistí, že jdou správnou cestou za Kristem a současná církevní instituce jim v tom nemůže bránit. Mají svoje svědomí, používají svůj rozum a jejich víra musí být obrovská.
Tak jsem pochopila, že to, co mě zpočátku pobouřilo, je velkou devizou do budoucna. Že díky nelegalizování utajené církve se snad její zbožnost neztratí v náboženskosti a stane se kvasem v těstě.
To bych nám z celého srdce přála.
Související články:
