Chci být český darmožrout
9. 10. 2005 David Holý
Slavný lanškrounský farář Zbigniew Czendlik ráno vstane a na klice
fary najde pytlík buchet. Rozbije auto a hned mu někdo půjčí mercedesa.
Stará se o své ovečky a ony se starají o něj.
Zibiho, jak mu říkají kamarádi, jsme našli v elektru při vybírání pračky pro azylový dům v Žichlínku, jehož výstavbu inicioval. Majitelka obchodu ho pozvala na druhý den na grilování a on s díky přijal. Řekl nám, že tak je to pomalu každý den. Prý je doma tam, kde má přátele, a tak si požádal o české občanství. Ale má i nepřátele, a protože o sobě pořád mluví s nadsázkou, přidává další vysvětlení: "Vím, že kdekdo mě tu má za darmožrouta, tak bych chtěl být aspoň českým darmožroutem."
Tajemný muž
Zibimu se občas podsouvá, že všechno, co dělá, dělá pro sebe, aby
se vyhříval na výsluní vedle svých kamarádů, jako je třeba Lucie Bílá
nebo Bolek Polívka. Zibi to přímo nevyvrací a reaguje způsobem sobě
vlastním: "To víte, že to dělám pro sebe a jen pro sebe! A vůbec
mi nevěřte, když říkám, že se snažím dělat lidi šťastnými,
abych dosáhl štěstí já sám, nebo že je to způsob mého vyrovnání
se s celibátem." Zbyšek, jak mu taky říkají kamarádi, má ženy rád
a má k nim úctu. Jsou pro něj symbolem něčeho tajemného a nepoznaného.
Líbí se mu výhoda nad ostatními muži, že se k nim může přiblížit,
aniž by musely řešit, jaké jsou jeho skutečné záměry. 
Zbyšek se
zase líbí ženám. Já jsem pro ně taky symbolem něčeho tajemného a
nepoznaného," směje se farář v tričku od Replay a džínách
Diesel. Když jsme se ho zeptali, jestli není tak trochu marnivý, řekl,
že oblečení je jeho jediný a nejbližší dům a chce se v něm cítit
dobře. Se smíchem po chvíli dodal: "Ať si koupím cokoli nového, vždycky
dám nějaké procento z ceny na charitu. Čím dražší věc si koupím, tím
víc někomu pomůžu. Vřele to každému doporučuju."
Voják církve
Kromě rituálů církevních žádné jiné Zibi nemá. Jediným jeho pravidlem je jít večer spát a ráno vstát. Přitom pracuje čtyřiadvacet hodin denně, protože, jak říká, šéf ho má pořád pod kontrolou. Náplní jeho pracovního dne je čekat a čekat, až se někdo zamiluje, narodí nebo umře, aby mohl oddávat, křtít nebo pohřbívat. Toho čekání je spousta, a tak se při něm snaží být prostředníkem mezi lidmi, kteří něco nutně potřebují, a lidmi, kteří jim to mohou dát. "Jsem lenoch," říká Zibi, "a pokud chci něčeho dosáhnout, musím zapojit všechny okolo, aby to udělali za mě. Mám dar vytvořit prostředí chuti do společné práce a to je můj vklad. Divili byste se, kolik lidí má chuť dělat něco společně a pro někoho, ale nedělají to, protože je k tomu nikdo nevyzve."
Zibi má úplně chudé i hodně bohaté kamarády. Ke každému se chová stejně - stále se směje a většinou sobě. Před časem se hluboce zamyslel za volantem a vzápětí obrátil svoje auto přes střechu v poli. Jeden jeho bohatý kamarád mu druhý den poskytl k užívání jednoho ze svých mercedesů. "Po měsíci jsem mu ho musel vrátit, protože se na mě lidi dívali divně. Tak jsem si půjčil staré volvo a je klid," vypráví Zbigniew, který sám nemá víc svých věcí, než by se mu vešlo právě do toho volva. A ani by mít neměl, protože je vojákem své církve, která ho ze dne na den může poslat za jakýmkoli posláním třeba na konec světa. Na faře je jeho jen televize a kvalitní hifi sestava, u níž si připravuje kázání a proslovy na svatby, krtiny a pohřby.
Hříšník
Zibimu se líbí hezké věci, hezké vůně, má rád dobré jídlo, rád se baví. "Ale když říkám, že se mi něco líbí nebo že to mám rád, neznamená to ještě, že si to kdykoli dopřávám," dodává na vysvětlenou. Zeptali jsme se ho, jestli se někdy opil mešním vínem, a víte, co odpověděl? "Bože můj, tolikrát! Při každé mši a tu mám každý den!"
Zibi o sobě říká, že je hříšník, a nezdá se, že by mu to nějak vadilo. Jeho život a jednání jsou omezeny dvěma mantinely - vlastním svědomím a loajalitou k církvi. "Někdy to není snadné, protože nejsem svatý. Svatým stačí se pomodlit, ale já musím ještě k tomu pořád makat. Každopádně je to hezké poslání. A jak mi řekla jedna známá: To, že zrovna já jsem kněz, je důkaz, že Pan Bůh má rád humor!"
(Převzato z časopisu Story ze dne 19.9.2005
Foto převzato z www.fragmenty.cz
.
Pro Listář vybral mgr)
