To podzim dnes předčasně tluče,
a s plískanicí se zas dere
do našich ještě horkých hlav,
a srdcím dosud nevychladlým
do útrob vmetá chlad
a prach,
a s meluzínou
ohlašuje vládu,
kvílejíc bolestně svůj žal
a návěští své:
Nebude líp
Třesky a plesky,
jen zalezte
a přede mnou se schovte
do tepla svojích domovů.
Nebudu šetřit bezdomovce,
každého ztrestám
ve svém dni
Ó, Meluzíno,
Sestro,
odkudsi pravil František,
ten posel Dobra do vezdejších luh,
utiš a upokoj se,
vždyť náš je čas
co teprv přijde.
V něm spolu půjdem
v objetí.
Radost a Žal.
Vstříc příštím,
dnes neznámým dnům,
jak děti z Beslanu
jako Ti z Černobylu,
jak bezejmenní
v době ismů
Půjdeme do neznáma
bez obav,
bez pocitů křivd,
půjdeme k Slunci
jež nezná ta vezdejší
krátká
a nejistá rána
Půjdeme spolu,
Sestro,
půjdem tak navždy,
jen upokoj se již…
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
