Benedikt XVI., německé křesťanství,
Evropa a ekumenizmus
21. 9. 2005 Miroslav G. Richter
Vztah nového papeže Benedikta XVI. k Německu a němectví je
determinován nejenom zrozením (papež Benedikt XVI. je rodákem z Bavor),
ale i jeho traumatem z konce šedesátých let 20. století, kdy se střetl
s revoltujícími, marxismem omámenými studenty teologie (1968), kteří
odpudivými výkřiky útočili nejen na něj osobně, na katolickou církev,
ale i na samotného Krista, když např. v skupinově freneticky vyvolávané
anarchii frapantně křičeli "Proklínáme Ježíše!". To vyústilo
v rychlý odchod prof. Josepha Ratzingera z univerzitního prostředí a v
jeho návrat do rodných Bavor.
Přestože Němci, podobně jako většina světa, velmi pozitivně vnímali charisma papeže Jana Pavla II., ostře odmítli uskutečněnou exkomunikaci známých teologů Hanse Künga a Eugena Drewermana z tamních teologických fakult. Stejně nelibě pak přijali i jmenování Joachima Meisnera (rodáka ze Slezska), který je znám jako tvrdý konzervativec, kardinálem, kteroužto volbu prosadil právě nedávno zesnulý papež Jan Pavel II.
Nynější papež má rovněž napjaté vztahy s kardinálem Lehmanem, což je vnímáno jako pokračující nesoulad Vatikánu s tímto liberálním církevním představitelem.
Druhý zásadní konflikt nynějšího papeže s německým křesťanstvím se odehrál v roce 1984, kdy kulminovalo hnutí označované jako tzv. teologie osvobození. Hnutí vzniklo a rozvíjelo se dynamicky především v latinskoamerickém prostředí a odráželo potřebu radikálně řešit tíživé až zoufalé sociální podmínky v tamní oblasti. Na německých teologických fakultách tehdejší doby studoval značný počet zahraničních studentů, z nichž se mnozí stali aktivisty tohoto myšlenkového i občanského hnutí. Joseph Ratzinger toto hnutí nejen nepodporoval, ale aktivně a ostře proti němu vystupoval; zastával totiž názor, že se rozchází se základními morálními principy křesťanství. Pro ilustraci uvedeme jeden z jeho výroků, který na adresu teologie osvobození pronesl, a který další vývoj plně potvrdil: "Je iluzí věřit, že nové marxistické struktury zrodí nového člověka."
Nynější papež je označován za představitele tzv. teologie jednoho svazku, podle níž nejsou křesťanství a židovství oddělenými náboženstvími, ale teologicky vzato, že jsou dvěma svébytnými větvemi jednoho stromu. Benedikt XVI. ve svém pohledu na uvedené téma přitom vychází z výroku evangelisty a apoštola sv. Jana, který říká, že "Spása přijde od Židů".
Velké vypovídající svědectví o charakteru, intelektu, smýšlení a možná i o papežském programu nynějšího papeže můžeme nalézt již v jeho první odpovědi na otázku kardinála předsedajícího konkláve po skončení papežské volby: "Josephe, jaké jméno sis vyvolil?". Nově zvolený papež tehdy odpověděl: "Budou mne nazývat Benediktem XVI., a přitom myslet na Benedikta XV., mírového papeže z doby první světové války, na Benedikta z Nursie, mnicha, zakladatele řádu a patrona Evropy, a rovněž na naším Pánem požehnaného Abrahama, otce rodu, jehož Starý Zákon jmenuje 'bene - dictus', tj. 'buď požehnaný'."
Evropa, která tolik žízní po svém sjednocení, po novém harmonickém rozvoji, Evropa, která hledá svoji vlastní entitu a smysl, může, stejně jako i rodné papežovo Německo, v Benediktu XVI. objevit svého dobrého pastýře, pastýře podle vzoru Ježíše Krista, který je tichý a pokorného srdce, který zná své svěřené stádce a vede je k pramenitým vodám, k lahodným pastvám, který poskytuje péči i ochranu, pastýře, který neplýtvá okázalými, rozmáchlými gesty, ale o to více se stará o svěřence, o jejich potřeby. Skrze jeho dispozice i pozici může nejen Německo, nejen Evropa, ale celé křesťanstvo nastoupit nezbytnou a blahodárnou cestu "ke kořenům svého bytí a poslání".
A to je dobrá zpráva pro všechny.
Na základě článku Čestmíra Langa v Lidových novinách
"Papež mezi prvním a třetím světem"
ze dne 17. září 2005 volně zpracoval Miroslav G. Richter
