Svatý Dimitrij Rostovský
Sv. Dimitrij, metropolita Rostovský, světským jménem Daniel Savič Tumalo, se narodil ve městě Makarově, nedaleko Kijeva, v roce 1651. Jeho otec, Sáva Tumalo, byl plukovním setníkem; byl poddaným moskevského cara.
Když mladý Daniel dovršil 11 let, nastoupil do Kijevsko - Mogiljanské koleje, kde se vzdělával po 3 roky. V roce 1668 se stal mnichem Kirilovského kláštera v Kijevě. Vynikal velkým nadáním. Již za rok po vstupu do kláštera byl vysvěcen na jerodiákona (na neženatého jáhna). V roce 1675 pak na jeromonacha (na kněze - mnicha). Následně byl jmenován kazatelem při katedrálním Uspenském chrámu a záhy dosáhl věhlasu jako výtečný kazatel, takže jej představitelé světské i duchovní moci začali zvát k sobě, za účelem přednesení homilií (kázání). Jako uznávaný kazatel procestoval celou Ukrajinu a Rusko, a pobýval i v Litvě.
Dimitrij se vzdělával v době, kdy vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem, byly po všech stránkách velmi složité. Mladý Dimitrij se však sporů, které se rozhořely mezi moskevskými a ukrajinskými teology v letech 1685 - 1690, o přípustnosti doby přechovávání svatých darů, bezprostředně nezúčastňoval. Cesta do Litvy, jak se zdá, probudila v něm sympatie k moskevskému státu, jako k více trpícímu v té době.
V roce 1681 Dimitrij se stal igumenem (opatem) Maksakovského kláštera, a v roce 1682 obdržel do správy Baturinský klášter. V roce 1683 se Dimitrij zřekl opatství a byl povolán do Kijevské lávry. Tam obdržel úkol (poslušenství) sepsat životy svatých, a také kázat.
Nejstarší z homílií, která se nám dochovala, byla přednesena v roce 1685. Když se Dimitrij stal podruhé baturinským opatem, to bylo v roce 1686, ani tehdy nepřerušil svoji práci na životopisech světců, neboť si ji velmi vroucně zamiloval. V roce 1690, v době svého pobytu v Moskvě, seznámil moskevské duchovenstvo s prvními knihami svých "Čeťjich miněj".
V roce 1692 se Dimitrij opětovně vzdal baturinského opatství, "aby mohl klidněji sepisovat životy svatých", a usídlil se v klášterní kobce. Následující roky horlivě pokračoval v této práci.
V letech 1694 až 1697 byl opatem Gluchovského kláštera.
Rok 1697 byl naplněn nečekanými událostmi v životě Dimitrijově. V zimě r. 1697 zachvátil zemi velký hlad a Dimitrij se příkladně dělil se strádajícími o veškerý svůj skromný majetek a stravu. Dimitrijova bezmezná dobročinnost se stala známou široko daleko. V lednu uvedeného roku byl zvolen opatem kyjevského Kirilovského kláštera a v červnu téhož roku byl ustaven archimandritou Jeleckého kláštera.
Homílie, přednesené sv. Dimitrijem v tomto období, doznávají zásadní proměny: vytrácí se z nich do značné míry jejich prvotní mnohoznačný, scholastický charakter, přičemž nově vynikají velkou skromností a působivou srozumitelností.
Celý rok 1699 Dimitrij prožil v existenčních starostech o svěřený klášter. Přitom dokončil třetí část Minějí (tato vyšla tiskem již roku 1700; druhá část Minějí byla vytištěna o něco dříve v tiskárně Kijevské lávry). Ve stejném roce byl Dimitrij přeložen do Novgorodu, do tzv. Severské archimanrie. Z uvedeného důvodu byl v Moskvě jmenován Sibiřským metropolitou. V tomtéž čase, když pobýval v Moskvě, Dimitrij onemocněl. Vladař (car) Petr I., poté co jej navštívil, změnil svůj výnos o sibiřském jmenování Dimitrijově, a v lednu roku 1702 jej jmenoval metropolitou Rostovským a Jaroslavským.
Zde začíná poslední, nejslavnější a nejplodnější epocha života sv. Dimitrije Rostovského. Všechny své síly nyní Dimitrij věnuje rozjímání o pastýřské službě; objíždí biskupství (eparchie), která jsou v dané době velmi vzácně funkční, pronáší kázání, píše poselství, organizuje školy. Vede přísný asketický život. Disponuje přitom jako "rostovský vladyka" nepatrnými prostředky, takže stěží může uspokojit i ty nejskromnější potřeby. Přes uvedené těžkosti však Dimitrij nijak nezatěžuje zvýšenými dávkami jemu podřízené duchovenstvo. Naopak častokráte se sám pouští do boje s představiteli klášterů, kteří necitlivě nakládali s církevním majetkem a ukládali mnichům těžké daňové povinnosti.
Dimitrij ve svých kázáních (zvláště v období let 1702 - 1706) vystupuje jako představitel pravého křesťanského milosrdenství, zvoucí k zájmu o nižší společenské vrstvy, o všechny osiřelé, nemocné a nemohoucí; v tomto je podoben konstantinopolskému patriarchovi z přelomu IV. a V. století, svatému Janu Zlatoústému. Jeho kázání jsou proniknuta srdečnou hřejivostí a duchovní ušlechtilostí; obsahují srozumitelná stanoviska a odpovědi na aktuální potřeby, otázky a události, i adresné reagence na reformy Petra I, i když vztah k posledně uvedeným se u Dimitrije Rostovského nejeví vždy jednoznačným; na jedné straně vítá reformy, zvláště v tom, jak se ukazují být vzdělávacími činy Petrovými, na druhé straně však činí narážky na tvrdost petrovských reforem, které se příčí ideálům přijatým církví. Dimitrij ve svých homíliích užívá jako aktuálních motivů alegorických námětů "chození ztělesněného království nebeského" po carských a bojarských erárních pokladnách, tržištních stáncích, po ústředních (moskevských) úřadech a radnicích, "hledání Krista", "půstu ve vojsku", o carském důstojenství atd. s cílem - přimět lidi ke změně smýšlení a jednání, k jejich proměně k vyšší ušlechtilosti. Hlavními tématy Dimitrijových kázání se stávají - křesťanská láska a požehnání.
Dne 9. února 1705 dokončil Dimitrij svoji práci nad Minějemi a dal vytisknout jejich poslední část.
Sv. Dimitrij Rostovský zemřel roku 1709.
V roce 1752 byly nalezeny jeho netlející ostatky.
Ruská pravoslavná církev jej připočetla k zástupu svatých.
Památka sv. Dimitrije Rostovského je připomínána v církevním kalendáři dne 21 září.
(NB: Uvedená esej je volným překladem článku z časopisu "Novaja Evropa, Meždunarodnoje obozrenije kultury i religii, Milan/Moskva 1996, Christianskaja Rossija, No 8" str. 67 a 68.)
V Praze 4. února 2000/ 030402rev. / Přel. a upr.: Miroslav G. Richter
