Dvacátého šestého října letošního roku uplyne 1115. výročí dokončení překladu liturgických knih do jazyka našich předků svatým Metodějem. Jak praví autentický životopisný pramen z konce IX. století, uskutečnil svatý Metoděj překlady “knih Písma, kromě Makabejských, z řeckého jazyka na slovanský v osmi měsících, od měsíce března, kdy začal překládat, do dvacátého šestého dne měsíce října. Po ukončení pak vzdal náležitý dík a slávu Bohu, jenž dává takovouto milost a zdar, a obětoval se svým duchovenstvem svatou a tajemnou oběť a oslavil svátek svatého Dimitrije (viz Život svatého Metoděje, kap. 15.).

To, že dokončení překladů svatých knih a služba slavné bohoslužby připadly na svátek svatého Dimitrije (26. října), nebylo náhodné. Můžeme se důvodně domnívat, že termín 26. října byl sv. Metodějem zvolen cíleně, a to právě se zřetelem k osobě svatého Dimitrije, situaci v moravské církvi i dedikaci, kterou sv. Metoděj při této příležitosti pronesl. Svatý Dimitrios byl, a dodnes stále je, jedním z nejuctívanějších světců Východu; jeho úcta pronikla záhy i do prostředí křesťanského západu. V podmínkách naší vlasti šířili úctu k tomuto světci po svatém Martinovi a Adriánovi zejména svatí bratři Konstantin – Cyril a Metoděj. Svatý Dimitrios, který je nazýván “velikomučedníkem” se mimořádně zasloužil o šíření, obranu, upevnění a rozkvět křesťanské víry mezi obyvateli Střední Evropy a Ilyrie. Vydal o své víře a lásce v Krista svědectví krve, a to v době, kdy mnozí křesťané již nedokázali snášet sílící pronásledování a mučení a odpadali od pravé víry. Příklad svatého Dimitrije se stal potřebnou vzpruhou, novou transfuzí sil i vyburcováním odhodlání “nevzdát svůj běh pro Krista”. Dimitriův příklad zastavil rozkladný vliv malověrnosti, nedostatku vůle k nekončícímu utrpení. Dal novou naději i odvahu k dobrovolnému následování Spasitele, a to včetně neodsuzujícího přijetí tragedií průvodních zbabělostí a zrad bratří v křesťanském církevním obecenství. Jak podobné době v níž zde působili naši Soluňané, jak podobné i době nedávno minulé. a právě v takovýchto dobách dává Bůh zaznít příkladům, které dokáží strhnout k následnictví ne jednotlivce, ale celé rozkolísané řady. Tohoto si bylo a věříme, že i je vědomo celé církevní obecenství. Tomuto také odpovídala a odpovídá úcta, která je v církvi vzdávána takovýmto křesťanům.

Svatý Dimitrij byl, podobně jako otec svatého Cyrila a Metoděje, vojákem. Posléze se stal biskupem – metropolitou v starobylém centru římské Pannonie Sirmiu, kde svatý apoštol Pavel (podle dochované tradice) založil biskupství, a kde prvním biskupem ustanovil svého žáka svatého Andronika, jednoho ze sedmdesáti učedníků Páně. Svatý Dimitrij byl úkladně zavražděn za velkého pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Byl spolu se svým druhem, svatým Nestorem, ve vězení proklat kopím, když mučitelé poznali, že se jim nepodaří přimět jej k odpadu od víry v Krista.

Slavná děkovná bohoslužba k poctě svatého Dimitrije se měla stát a také se i stala v prostředí vyspělé velkomoravské církevní pospolitosti dynamickou, cílenou inspirací i mocným impulsem k novému úsilí v obraně pravé víry a svébytnosti mladé moravské církve, jejího poslání a směřování. Metodějova bohoslužba k poctě svatého Dimitrije, jemuž svěřil své celoživotní dílo v ochranu, se vzklenula logicky a přirozeně ve vrchol Metodějovy mise mezi našimi předky. Stala se Hospodinem požehnaným, symbolickým snubním spojením Moravské církve, jejímž hlavním a legitimním pastýřem svatý Metoděj po více než 22 let byl, a jeho rodného Řecka, rodné Soluně, z níž pocházel on i svatý Dimitrios.

Jak lze i dnes nepřehlédnutelně spatřovat, víra dnešních Čechů a Moravanů neustále vyvěrá z tohoto blahodárného spojení, z této vroucí a svaté Metodějovy intence.

Dílo svatého Cyrila a Metoděje, které i dnes, po více než 1100 letech přináší občerstvující ovoce, je živé, požehnané a tvůrčí, a je nepochybně nosné a inspirativní právě tím, že dokázalo navázat na “domácí” zdroj spirituality, a tento zdroj dokázalo plně rozvinout do nových podob. To, že na rozdíl od počinů jiných protagonistů jejich dílo je stále mladistvé, že stále žije a roste v požehnanosti i úctě, je dáno také tím, že Oni po vzoru svatého Dimitrije dokázali přinést svoji službu potřebným v čase nedostatku, hodnověrně, bez zvrácené povýšenosti, s pokorou, nadějí a láskou. Proto natrvalo získali láskou celý náš rod pro Krista. Ti, kdo z jimi vzdělaného pramene uhasili svoji žízeň po Cestě, Pravdě a Životě, nehledají již jiné směrníky, neboť nalezli ty, v jejichž středu dlí sám Kristus.

V neděli 24. října 1999 v 15.00 hod. bude právě na této Hoře svatého Klimenta v Chřibech, díky úsilí Společenství svatého Gorazda a druhů – Živé dědictví, sloužena slavná mše svatá k uctění svatého Dimitrije, Cyrila, Metoděje, Gorazda a druhů s prosbou za uchování a rozkvět cyrilometodějské víry v našem národě. Oběť mše svaté přinese známý šiřitel úcty ke svatým Sedmipočetníkům prof. Stanislav Krátký, probošt z Mikulova, který po vzoru sv. Cyrila, Metoděje a Gorazda a druhů nejen dnes, ale i v nedávném čase novodobého pronásledování křesťanů v naší zemi, jako jeden z mála pastýřů, nebojácně a otcovsky vedl a povzbuzoval svěřené stádce křesťanů na Moravě. Společně s otcem Stanislavem budou sloužit také další kněží z našich diecézí. Zveme všechny cyrilometodějské ctitele a věrné křesťany i hledající dobrou životní cestu, aby přišli a společně oslavili Boha uprostřed jeho svatých, aby načerpali pro sebe povzbuzení a sílu do dalších dnů i let, i do nového věku, na jehož prahu v tyto dny nepochybně stojíme.

Ukázka:

“Od strašné mlhy a nevědomosti očisť nás, milovníku vlasti, moudrý Dimitriji; přímluvami svými dopřej, abychom v hlaholu písních svých slavili dnešní den – památku tvého světlého narození pro nebe.” (Píseň první)

Dr. Miroslav G. Richter