O situaci v Pravoslavné církvi
19. 2. 2015 (kvc)
Omlouvám se, tento příspěvek bude poněkud chaotický.
Někomu to možná zní banálně, ale je to neoddiskutovatelně pravdivý postulát. Bez duchovních, skutečných mnichů, lidí upřímně věřících, schopných, pokorných a vzdělaných, bez takových lidí na katedrách nemůže existovat zdravá pravoslavná církev. Neboť biskup určuje prakticky vše. On vybírá kandidáty na kněze a světí je, on zakládá nové farnosti, on za církev jedná v mateřské zemi i v zahraničí… stav eparchie v duchovním smyslu slova je do velké míry odrazem vnitřního duchovního světa eparchiálního biskupa, skutečně toho, co je uvnitř něj, nikoliv toho, jak se takový člověk snaží tvářit navenek. Neboť lze oklamat lidi, ale nikoliv Ducha Svatého. A proto někdy pozorujeme, jak se vytrácí požehnání (blahodať) ze života konkrétního člověka, rodiny nebo dokonce z eparchie i celé církve. Vše zdánlivě funguje… ale není cítit přítomnost Ducha. A když náš opouští Duch, tak to nelze „kompenzovat“ tím, že se budeme tvářit svatě a že vše je v nejlepším pořádku. Koho chceme oklamat? Kam jsme se to dostali? Vždyť i synod se u nás už leckdy „schází“ po telefonu či po emailu, nikoliv tak, jak nás učí Kristus „Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi“ (Matouš 18:20)… no a podle toho vše vypadá. Nic není náhoda, vše v naší církvi je odrazem našeho duchovního stavu.
Krizi v naší církvi pozoruji dlouhé roky… jelikož tato krize nezačala odstoupením vladyky Kryštofa. Jeho odstoupením jenom praskl obrovský vřed, který místní církev trápil mnoho let… a řada dalších vředů zůstala… Mnozí věřili, že problém byl ve vladykovi Kryštofovi… Od jeho odstoupení uplynuly téměř 2 roky a jenom bezmezný optimista by mohl najít viditelné zlepšení…
Vladyka Kryštof je pryč, tak se začali hledat jiní viníci, kterých „je třeba se zbavit, aby vše bylo konečně dobré“. Pro jedny to byl (a je) vladyka Simeon, pro jiné vladyka Jáchym, pro další zase otec Marek. Vladyky Simeona se podařilo na čas zbavit, vladyka Jáchym zmizel z aktivního dění v PPE před 2 měsíci, otce Marka asi nejkrušnější časy teprve čekají. Ale co se zlepšilo odchodem výše jmenovaných? Dovolím si říci, že vůbec nic. Ale proč? Problém naší církve je v nedostatku duchovnosti a lidské slušnosti. Tím, že jedna „strana“ každou chvíli „podráží“ druhou se skutečně nezlepší nic. Nekonečná nezákonnost, pýcha, vzájemná neúcta a naprosto nekřesťanská posedlost svým vlastním názorem a především vlastním prospěchem lidi dělá neschopnými přinášet církvi cokoli dobrého.
Náš problém není v Ústavě či v konkrétních kánonech, ale v duchu naší církve, duchu této doby, kterému je naše církev podřízena již mnoho let. Není to válka jakýchsi táborů, jak by se mohlo zdát, je to krize duchovního života naší církve. Chtě-nechtě ale musím říci, že rozhodující vliv na toto mají biskupové, a to každý, skutečně každý z nich (vladyku Simeona nevyjímaje). Každý z našich biskupů na tomto nese svůj velký díl viny.
Podívejte se, kam jsme se dostali. Jsme miniaturní církev a namísto toho, abychom se modlili, rostli a pomáhali těm, kdo pomoc potřebují (jenom srovnejte náš blahobyt a muka, která prožívají kupř. syrští křesťané), se hádáme, obviňujeme, vyhrožujeme, soudíme, pomlouváme, někteří dokonce páchají podvody a snaží se jiné tím či oním způsobem zlikvidovat. Kdo řekne pravdu – je nazýván „lhářem“, „sviní“, „hovadem“ atd. Volá se policie, létají trestní oznámení… toť je značná část reálného života naší církve v současnosti.
Jaká je z toho cesta ven? Jeden by řekl: usmíření. To nepochybně. Jenže usmíření vyžaduje vzájemnou pokoru a upřímnost, nesmí být něčím, co jeden zneužije – aby dosáhl svých sobeckých osobních cílů, uspokojil své ambice, či se jinému tímto lstivě pomstil. To by bylo podobné člověku, který zákeřně zabije nožem toho, kdo se mu právě klaní. A po případném usmíření jsou třeba pokorní, skromní a schopní lidé na biskupských katedrách, díky kterým by bylo možné místní církev budovat. A jaká je naše realita?…
Když myslím na budoucnost naší místní církve, tak nemám dobrý pocit. A to nikoliv proto, že bych si myslel, že akutní starosti se nedají vyřešit. Dají. Ale především proto, že dle mého (ale nejen mého) názoru nemáme kvalitní biskupy a zdá se, že ať už se situace „vyřeší“ jakkoli, tak tito biskupové zůstanou na svých současných místech (či dokonce „povýší“). A pokud na katedrách u nás budou biskupové (mniši!) s takovým smýšlením jako „chyby nedělám, a pokud dělám tak nezáměrně nemohu za ně já“ a „kritice nebudu naslouchat, jsem biskup, takže mám pravdu a ostatní to buď nechápou nebo jsou lháři“ a „za všechno může XY a YX, ale já ne, já všechno myslím jenom dobře“, tak naše místní církev bude duchovně mrtvá. Vladyka Simeon, ať už je jakýkoli, je velmi stár. Další 3 biskupové jsou sice mladí, ale to je bohužel jejich hlavní ne-li jediná ctnost. Tak v co vlastně doufáme? Že se stávající biskupové, po všem co provedli, zázrakem najednou zásadně změní? Nebo že k nám sem přijde světec, který se stane biskupem a zcela změní duch, který naši církevní organizaci ovládá? Odpověď ponechám na každém z vás… Já si jenom stále více myslím, že máme právě takové biskupy, jaké si zasloužíme – už minimálně proto, že přihlížíme všemu, co dělají a nebráními jim ve špatnostech a hloupostech. Zároveň si myslím, že naše církev s těmito biskupy nemůže přežít, aniž by se z ní nestal úplný mrzák. Vše lze vyřešit – právo, administrativu, finance. Ale jedno „vyřešit“ nelze – Svatého Ducha. Toho si nelze koupit, usmlouvat, ani nelze předstírat Jeho přítomnost (resp. předstírat lze, ale nemá to smysl).
V naší církvi je ale řada kvalitních lidí. Duchovních i laiků. Možná to nejsou zrovna předlouhé zástupy, ale takoví lidé jsou. Upřímní, skromní, zbožní, inteligentní, obětaví, s dobrý srdcem. A tito lide nesou světlo svatého pravoslaví v tomto světě. Nicméně církev jako celek nemůže fungovat nebudou-li takoví lidé mezi biskupy (samozřejmě v optimálním případě by všichni biskupové měli být takoví)…
Můj názor znáte… Přidám i názor jednoho biskupa, který onen vladyka vyslovil v mailu. Jelikož se mail po PC již dávno rozšířil, domnívám se, že ho lze otevřeně publikovat (jedná se o zamítavou odpověď jednomu z kleriků PPE na jeho podzimní žádost o to, aby tento vladyka kandidoval na pražskou katedru).
TÁTO CIRKEV NEFUNGUJE NA ŽIADNEJ ÚROVNI – ani cirkevné obce, ani eparchiálne rady, ani zhromaždenia, ani úrady, ani biskupi, ani snem, ani Synoda! Pre Boha živého, Vy to nevidíte?! A si myslíte, že som kompletný debil a blázon, že sa tam vrátim?!
A si naozaj myslíte, že keď mi takto smiešne pripomínate Christa, tak sa zľaknem alebo stratím súdnosť či padnem do amoku. Ja mám Christa blízko seba a poznám Jeho učenie dosť dobre, nemusíte mi to pripomenúť. Nie som včerajší mních a navyše nie československý ambulantný! Ale keď ste už spomenuli Christa, preštudujte, Otče drahý, Jeho výroky o tom, že čo čaká na tých, ktorí hrešia proti Sv. Duchu!
Je to do neba volajúce, že z vás nikto nevidí, že je patová situácia, či sa vám to páči či nie! PATOVÁ ZNAMENÁ, ŽE NEVYRIEŠITEĽNÁ. Vl. Symeon je „dočasný hlava“ Cirkvi, ale bez ostatných sám nič nezmôže. Tí traja zase bez vl. Symeona ako „hlavy“ tiež nič nezmôžu. Uvedomte si už konečne, že neexistuje žiadna Synoda! A to znefunkčňuje Cirkev! A každý úkon je neplatný! Prečo sa to nedá pochopiť?! Nie je tam okolo nejaký gymnazista, ktorý by vám to vedel vysvetliť?!
Neviem koľko dní, či týždňov či mesiacov môže tento stav trvať, ale ja už vidím ten koniec, ktorý sa každým dňom približuje! Bude to veľmi jednoduché: Kpol zruší autokefalitu a česká vláda registráciu.Obyčajným ľuďom to až tak neuškodí, asi sa ešte budú aj tešiť, že nemôžu do „kostela, nebo není“ a budú mať voľnú nedeľu a pred Bohom výhovorku! Ale vy funkcionári a kňazi z čoho budete žiť, o tých nešťastných biskupov už ani nehovorím!
A vy by ste chceli, aby som sa vrátil medzi takýchto slabomyseľných ľudí, ktorí nemajú žiadnu sebareflexiu a čakajú, že niekto sa za nich obetuje?! Prečo by sa mal pre vás, vyčkávajúcich nestranníkov, ktorí z pohodlnej lóže sa už druhý rok pozeráte na túto psiu komédiu, niekto zvonka obetovať?! Prečo?! Nenájdete nikoho, žiadneho inteligentného a slušného človeka! Nenájdete! A vyberiete si z neinteligentných a neslušných! – A tých máte habadej! Ale – ešte raz! – hocikoho si vyberiete, nebude to platné, lebo nemáte kanonickú Synodu pre schválenie kandidatúry! Bude to len ďalší paškvil!
Pri všetkej úcte môžem vám napísať len to, čo som už raz napísal. TÁ CIRKEV JE MŔTVA A JA SA NEVRÁTIM! A dúfam, že už ma nebudete zabávať s ďalšími smiešnymi teologickými či morálnymi očakávaniami ! Bolo by to zbytočné! Naozaj!
Tento dopis vladyky mnohé pohoršil. Upřímně řečeno, nevím proč. Ano, říká hrozné věci a říká je ostře. Ale kdo si může dovolit tvrdit, že toto není pravda? Podívejte se, kam se naše církev dostala. Biskupové, kteří jsou (alespoň nominálně) mnichy jsou naprosto neschopni si přiznat, že se v něčem mýlí, omluvit se a spolknout hořkou pilulku. A nejsou v tom sami. Pro některé (z biskupů i nebiskupů) je jediným přístupem k „řešení krize“ jakýmkoli způsobem, třeba i tím nezákeřnějším a nejodpornějším, převálcovat ostatní… A přitom se tvářit plní lásky a pravdy.
Mám pro vás 3 otázky:
Je naše církev již mrtvá?
Pokud je mrtvá, lze ji vzkřísit?
O co se vlastně snažíme, co zachraňujeme?
Osobně si myslím, že jako autokefální církevní organizace je naše církev skutečně již mrtvá, je to dáno stavem věcí a v neposlední řadě duchovní kvalitou současných biskupů. Zároveň si myslím, že ji vzkřísit lze… pokud by současné biskupy nahradili skuteční upřímní kvalitní mniši… zádrhely jsou v tomto případě hned dva: takoví mniši sem nechtějí jít a navíc současní biskupové by pro ně katedry asi sotva uvolnili, že… No a co zachraňujeme už ani sám nevím… Právo? To zde dodržuje jenom málokdo tak jako tak. Autokefalitu, o které si mnozí u nás myslí, že znamená, že každý náš počin je kanonický a vše je jenom naší interní záležitostí a nikomu do toho nic není? K čemu nám právní autokefalita je, když se nechováme jako plnohodnotná Církev? Copak Církev Kristova stojí na právní autokefalitě? A zasloužíme si vůbec tuto církevně-kanonickou „plnoletost“, dosáhli jsme jí?
Pokud zachraňujeme pravoslavný duch naší církve, tak bychom se měli modlit ke Svatému Duchu a hledat Boží vůli namísto své. A činit to s pokorou. Je zcela nutné, aby každý z nás – v první řadě biskupové – bezezbytku uznal a přijal svůj díl viny a odpovědnosti, neboť nikoliv někteří, nýbrž každý z nás díl viny nese (nicméně pomyslný klíč ke všemu byl a je v rukou biskupů, tomu odpovídá i velikost dílu jejich viny). Poprosme naše biskupy, aby se usmířili. Ale usmířili nikoliv lstivě, hledíce si vlastních zájmů, ale upřímně, s pokorou a ve společné modlitbě. Pokud toho jsou vůbec schopni… což si myslím stále méně…
Když se naši biskupové nemodlí společně, když pro ně není jednota jednota místní a jednota s pravoslavným světem základní hodnotou… tak naše církev nemůže přežít. Resp. jako organizace existovat může, ale již to nebude skutečná pravoslavná církev.
Věřme, modleme se a prosme naše biskupy – nejen skrze modlitby, ale i přímo – oslovujme je a žádejme, aby si vzpomněli na své mnišské sliby, které kdysi učinili, vzpomněli si i na slib, který učinili, když se stávali kněžími, vzpomněli si i na smysl a úkol každého biskupa, jak o něm psal svatý apoštol Pavel. Neboť biskupství není odměnou, ale nekonečnou zodpovědnou povinností. Aby každý z nich překonal svou pýchu (vždyť každý člověk je svým způsobem pyšný), odložil své vlastní zájmy, přiznal v plné míře své chyby a svůj podíl, omluvil se ostatním za svá pochybení a poprosil o odpuštění. Aby poté společně mohli ukončit tuto tragickou komedii, kterou se naše církev stala. Pokud se tak nestane, tak nic nemá smysl. Svatý apoštol Petr psal „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost“. Když nemáme pokoru, tak nás opouští Svatý Duch. Copak může být pravoslavná církev bez Svatého Ducha? To není církev, ale ubohý pokrytecký mrzák. Zrovna tak církev Svatý Duch opouští, když církev ztrácí jednotu s pravoslavným světem. Mám kolikrát pocit, že naši biskupové nevidí a nechápou, v jakém tragickém duchovním stavu se naše církev nachází (kam ji do značné míry dostali právě tito biskupové, asi proto si to nechtějí uvědomovat). Neuvědomují si, že to, že kněžím chodí platy a že stojí chrámy ještě neznamená, že tu stále ještě existuje pravoslavná církev. Je to podobné člověku, kterého sžírá zákeřná nemoc a je blízko smrti, ale jelikož nemoc nijak výrazně nezasahuje do jeho rutinního každodenního života, tak si myslí, že je vše víceméně v pořádku…
Pravoslaví není mezinárodní diplomacií, ač si to mnozí myslí. Pravoslavná církev je buď pokorná, upřímná a v modlitbě a v dobrém konání vroucná Církev Kristova… nebo je jen velkým, prázdným a zbytečným nic. A volba, zda se staneme skutečnou Církví Kristovou, nebo zůstaneme jenom poutavým ale bezobsažným názvem je na našich biskupech. Ale nebudou-li oni upřímně (upřímně! nikoliv lstivě, lživě a pokrytecky, sledujíce vlastní sobecké zájmy – jako tomu bylo v minulosti) jednat dle Kristových slov „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ (Marek 9:35)… nebude-li každý z našich biskupů tak činit (nejen někteří, ale všichni), tak můžeme zanechat všech nadějí. Pravoslaví totiž stojí na jednotě v pravdě. A cestou k jednotě v pravdě není válcování jiných, ale schopnost spolknout hořkou pilulku a upřímně uznat svou vinu. Před časem (není to zase tak dávno) jeden z našich biskupů psal, že si „není vědom žádných svých chyb…“ Zatímco biskup by na sebe měl brát i chyby druhých, tak ctěný pán si nehodlá přiznávat ani své vlastní. Kam s takovým smýšlením asi dojdeme? Právě tam, kam jsme došli. Je sice „dojemné“, že si myslí, že je dokonalý, ale bohužel jednak evidentně není (už to, že si to myslí, je důkazem toho, že dokonalý není), jednak pak se nemůžeme divit, že naše církev je tam, kde je. S takovým přístupem nám sice zůstanou chrámy, do kterých můžeme chodit, peníze, které jsou pro mnohé u nás tím nejdůležitějším, a možná i autokefalita, ale skutečnou pravoslavnou církví již nebudeme, z pravoslaví nám zůstane jenom název, který bude jakýmsi nápisem na náhrobku kdysi skutečné Kristovy Církve. Nenalhávejme si, že se tak nestane nebo že se to vyřeší samo, ani si nemysleme, že na tom nejsme nijak tragicky (či nijak hůře než ostatní církve, jak někteří u nás tvrdí) – opak je pravdou. Podívejte se na starobylé církve – byly leckdy daleko zbožnější a upřímnější než my… a přesto již neexistují… budiž nám toto varováním.
(Převzato z
https://krizevcirkvi.wordpress.com/
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
