Františkův "zázrak"
13. 3. 2015 M. T. Zikmund
V pátek 13. března uplynou dva roky od zvolení argentinského kardinála Jorgeho Bergoglia papežem. Při diskusích, jak současný papež mění církev a ovlivňuje politické dění, se zapomíná, jak papežství změnilo jeho samotného.
I
když si František po svém zvolení papežem poručil: „Jorge, neměň se!“ –
přece se změnil. Nikoli však ve svém prostém, skromném životním stylu a
starosti o chudé – v tomto směru zůstal stejný i ve Vatikánu. Změna, kterou
prodělal, byla ovšem nápadná a vyjevila se už brzy po volbě. „Já toho hocha
nepoznávám,“ vyjádřila se již tehdy Maria Elena Bergogliová, jediný žijící
Františkův sourozenec.
Z introverta usměvavý extrovert
Takřka stálý úsměv a spontánní komunikace nejen s církevními představiteli a politiky, ale také s médii by napovídaly, že jde o typické chování extroverta. Ve skutečnosti ale Bergoglia za dob jeho působení v Argentině pokládalo jeho okolí spíše za člověka plachého a málomluvného. Přestože zajížděl do Říma, aby plnil své kardinálské povinnosti, omezoval tyto cesty na minimum. S médii komunikoval zcela výjimečně. Rovněž v kardinálském sboru – i při diskusích před konkláve, na němž byl zvolen – hovořil spoře.
Americký vatikanolog John L. Allen tuto změnu hodnotí jako Františkův „zázrak“ a dokládá to svědectvím jednoho kardinála, Františkova starého přítele, který nechtěl být jmenován. Ten jej navštívil v domě sv. Marty a řekl mu: „Ty se nechováš stejně jako v Buenos Aires. Co se s tebou stalo?“ Františkova odpověď měla znít takto: „V noci po konkláve jsem zažil takovou blízkost Boží, že jsem se najednou cítil zcela vnitřně svobodný a klidný. A to trvá pořád.“
(Převzato z
Katolického týdeníku
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
