Dar víry
28. 2. 2015 Vladimír Rafaj
„… a někomu zase víra v témž Duchu …“ (1K 12,9)
Každý nadpřirozený dar má v Písmu oporu, vychází z Písma a má praktické a
zcela konkrétní uplatnění. To je pro křesťany povzbuzení a vede je to ke
smělosti o tyto dary prosit.
Otázka, kterou si kladu je, jakým způsobem a proč Ježíš buduje svou církev?
Odpověď nacházíme v Novém zákoně. Apoštol Pavel nám hovoří, že Církev, která
je jeho tělem se vzdělává nebo buduje skrze službu těla podle toho, jak je
komu dáno (Ef 4,16). Záměrem pak je, „abychom dospěli do plnosti míry
Kristovy“ (Ef 4,13).
Z prvního Pavlova dopisu do Korintu v kapitolách 12 až 14 apoštol dává
přesvědčivé pokyny jak poznat pravost darů, jejich původ a cíl a rovněž
vyzdvihuje nadřazenost lásky nade všechny dary. Z tohoto oddílu Písma se
dozvídáme, že ze všeho, co nám Kristus dal, není nic tak účinné v budování
církve jako právě duchovní dary nebo charismata (řecký výraz pro dary,
projevy a milosti dány zadarmo skrze Ducha svatého). Proto přirozené
schopnosti, i když zaníceně a v pomazání použity, nejsou a nemůžou být
náhradou či odměnou za efektivní službu milostivých darů, které se k nám
dostávají skrze inspiraci a moc Ducha svatého. Jinými slovy, je to vyjádření
nebo výsledek působení Boží milosti, která byla uvolněna skrze Ducha
svatého, proto hovoříme o darech Ducha.
Dary jsou součástí Božího zajištění života a jsou přístupné všem, kteří
je hledají. Církev potřebuje všechny dary, včetně daru víry, nad kterým se v
tomto příspěvku zamyslíme.
Dar víry můžeme definovat jako schopnost důvěřovat Bohu až za hranici
pravděpodobnosti a pozdvihovat víru ostatních lidí. Je to Boží uschopnění
věřit, že Bůh v určité situaci dokáže svou moc. Je to zvláštní důvěra od
Ducha svatého, že Bůh učiní to, co je potřebné právě v daném okamžiku. Víra
je dar, který přináší jistotu do naší služby. Prostřednictvím daru víry
získáváme přesvědčení o tom, co Bůh zamýšlí udělat a je nám dána moc,
abychom věřili a očekávali, že se tak stane. Víra není věcí rozumu či
logického uvažování, zkušeností ani dobré paměti, je to spíš skutek vůle.
Vyžaduje dětinskou závislost na Bohu. Ježíš řekl: „Mějte víru v Boha!“ (Mk
11,22).
V této souvislosti Reinhold Ulonska píše: „Když Pavel hovoří o daru víry,
myslí na víru, která může „přenášet hory“. Tato víra je odvážnou vírou,
která činí znamení. Skrze tuto víru se dějí zázračné věci, které oslavují
Boha a slouží k budování církve, činy, které jsou znameními Boží reality v
tomto světě. Zpětně pomáhají probouzet víru. Tato víra je dána v „Duchu“,
což znamená, že věří Duch víry v člověku. Víra, která v člověku povstává,
překonává všechnu jeho malověrnost, jeho strach a přirozené pochybnosti.“
Když dar víry funguje, je to víra Boží, která pracuje skrze člověka. Je to
právě tento dar, který způsobuje, aby se Boží slovo stalo skutečností. Víra
je největší mocí na světě, protože je prostředkem, kterým se uvolňuje Boží
síla v lidských životech.
David Lim připomíná: „Dar víry provázejí vroucí modlitba, mimořádná
radost a neobyčejná smělost. Nejde o spásnou víru, ale spíše o zázračnou
víru pro zvláštní situaci nebo pro takovou příležitost, jakou bylo třeba
Elijášovo střetnutí s Bálovými proroky (1Kr 18,33-35). Může sem patřit i
zvláštní schopnost vzbudit víru u druhých, jak to učinil Pavel na lodi při
bouři (Sk 27,25) a Ježíš, když uzdravil chlapce posedlého zlým duchem (Mt
17,19-20).“ I když se dar víry může jevit nejméně výrazný ze všech darů
moci, je základem pro dar uzdravování i činění zázraků.
Dar víry je určen pro specifické příležitosti a potřeby. Jednoduše je
darován Duchem do konkrétních situací. Do srdce člověka je vložen v určitou
chvíli pro určitý záměr. Když je potřeba naplněna, je tím uskutečněn i
záměr, pro který byl dar dán.
Podobně, jako ostatní duchovní dary, dar víry nám umožňuje použít potenciál,
který jsme ve své staré přirozenosti neměli. Je to víra, která se dívá na
nemožné a říká: „Ano, stane se to!“ Musíme dát stranou naše úsilí a plány
uskutečnit něco svým vlastním způsobem. Musíme se spolehnout na Boží
svrchovanost a dobrotu, že k nám bude milostivý v čase nouze. Někdy to může
být komunikování víry celého těla Kristova skrze použití jednotlivce. Zdali
si nevzpomínáme na období v životě, kdy Duch svatý vanul nad někým, kdo
svědčil nebo se modlil a náhle víra byla podnícena v celém shromáždění?
Takový dar víry působil prostřednictvím apoštola Pavla a uschopnil ho
sloužit novou smlouvou. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým,
vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne
na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. Odvažujeme se
to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista. Ne že bychom mohli tuto
způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše
způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě,
jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává
život.“ (2K 3,3-6) Pavlovi v církvích nešlo o samoúčelné předvádění se, i
kdyby pramenilo z křesťanské zkušenosti.
Tento dar Pavla uschopnil pomoct jiným k přijetí Ducha skrze slyšení víry (Ga
3,2.5). S jistotou můžeme říct, že tento dar byl projeven ve společné
modlitbě, což mělo za následek nové vylití Ducha svatého v Jeruzalémě, kdy
„to množství věřících pak mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval
nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné.
Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká
milost byla na nich všech.“ (Sk 4,32-33)
Bratři a sestry nikdo z nás nemá na to, aby naplnil Boží požadavky z vlastní síly nebo, aby vykonal práci pro Boží království. Kéž by každý věrný svědek Pána Ježíše Krista mohl používat duchovní dary v moci Ducha svatého. Proto usilujme o celou škálu duchovních darů, zvláště pak o dar víry, který je i dnes tak potřebný v obecenstvích Božího lidu.
(Převzato z
http://vladorafaj.blogspot.cz/2010/02/dar-viry.html
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
