Zářící město: Sůl země
9. 12. 2014 Lukáš Targosz
Kdybych se vás zeptal, jaké je vaše oblíbené město a proč, co byste
řekli? Všimli jste si, že města mají svou osobnost? Některá jsou veselá,
jiná konzervativní, některá plná naděje, jiná depresivní natolik, že z nich
chcete ujet. Všimli jste si, že města jsou i různě charakterizována? Některá
jsou politické centra, jiná kulturní, další ekonomické metropole. Skoro jako
by se zdálo, že každé město má svůj úděl, jak může ovlivnit tenhle svět.
Někteří tomu říkají vykupitelský záměr. V minulém postu jsem vám vyprávěl
příběh města Sodoma, které Boží vykupitelský záměr odmítlo a skončilo v
neslýchané krutosti. Přestože to bylo pohádkově bohaté město, obyvatelé se
rozhodli, že nedovolí, aby chudí v jejich městě bydleli a poskvrnili ho svou
přítomností. Ustanovili si dokonce zákony, které jim umožňovaly své hosty
zotročit, znásilnit nebo zabít. Prorok Ezechiel o Sodomě napsal, že její
vina spočívala v pýše, sytosti a klidném pohodlí, bez ochoty pomoci chudým a
ubohým. Vyprávěli jsme si, že nakonec měl Bůh dost zkaženosti Sodomy a toto
město vyvrátil. Což nás učí jednu důležitou pravdu: jednoho dne skutečně Bůh
vykoná spravedlivý soud nad každým městem a nad každým jednotlivcem.
Bývalé ústavní soudkyně Elišky Wagnerové se nedávno v novinách zeptali, zda věří, že existuje úplná spravedlnost. Paní Wagnerová na to odpověděla: Opravdová spravedlnost není z tohoto světa. Naše snažení o spravedlnost je jen přibližování se k té dokonalé, kompletní spravedlnosti. Nad každým člověkem bude jednou vynesena. Jen ne vždycky na tomto světě. Když vidíme bolest tohoto světa, křičíme k Bohu, aby si se svou spravedlností pospíšil. Zdá se nám, že trochu otálí, ale to není proto, že by nespravedlnost neviděl, ale proto, že je pomalý k hněvu a trpělivě stále dává šanci lidem se obrátit. K tomu mu slouží to, co Ježíš nazývá sůl země.
Sůl je zajímavý koncept. Sůl je silná, konzervuje, vypaluje a ovlivňuje všechno, čeho se dotkne. To víte, pokud jste si někdy omylem posolili něco sladkého. Ježíš se podíval na tisíce svých posluchačů, kteří žili normální životy, a říká jim, že z jeho hlediska jsou oni soli země a světlem světa. Příběh Sodomy nás totiž naučil, že trocha spravedlnosti pozdrží Boží hněv. Pro pouhou přítomnost pár spravedlivých je Bůh ochoten čekat se soudem a s trestem, který si zasloužíme. Sodoma by byla zachráněna, kdyby v ní bylo jen 1% spravedlivých. Přítomnost spravedlivého zachovává i nespravedlivého. Přítomnost spravedlivého hýbe Bohem. Dokud je ve městě přítomnost spravedlivých, je tady naděje, je tady ještě stále šance. Tvá přítomnost ve tvé škole, ve tvé práci, ve tvém městě má větší dopad, než si myslíš. Dokonce, i když je to jen procento, tvá přítomnost mi dává naději, že tito lidé mají stále ještě šanci. Trocha spravedlnosti ve světě ničemnosti působí, že jsem trpělivý, protože já chci zachránit lidi. Bůh nemění své hodnoty, ale tvá přítomnost na místě, kde jsi, k němu volá slovo: Naděje! Co kdyby ses začal vidět trochu jinak? Co když je skutečně tvá přítomnost nadějí tohoto světa? Co kdybychom objevili vykupitelský záměr pro naše město? Co kdybychom se rozhodli udělat z našeho města zářící město?
Ježíšovi posluchači se mohli vnímat jako zcela obyčejní lidé, kteří žijí zcela obyčejné životy ve zcela obyčejném městě. Jenže Ježíš se na ně podíval jiným pohledem, a říká jim, že z jeho hlediska jsou oni soli země a světlem světa. Z jeho perspektivy jsou oni tím procentem, díky kterému pozdrží Bůh svůj soud a hněv. A tohle je strašně zajímavé, protože Ježíš tě vidí jinak, než jak se často vidíš ty sám. Ty se můžeš cítit jako člověk s problémy, on tě vidí jako člověka s příležitostmi. Ty se můžeš vidět jako někdo, kdo má svět přežít, ale on tě vidí jako někoho, kdo má svět změnit. Ty se vidíš jako někdo, s kým lidé zametají, ale on tě vidí jako vůni, která naplní prostor jeho přítomností. Ty se vidíš jako obyčejný člověk, ale on tě vidí jako svého velvyslance v tomto světě. Poslechněte si to v autentických slovech Krista: Matouš 5:13-16 Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
V Ježíšově době byla sůl tak důležitá, že byla považována za druhou nejdůležitější komoditou na světě po slunci. Ve starověkém Římě byla sůl dokonce jednu dobu i platidlem. Sůl konzervuje, sůl čistí, sůl působí žízeň, sůl rozpouští. Sůl je agresivní. Ale jestli sůl ztratí svou slanost, jestli sůl ztratí svůj význam, jestli sůl ztratí své poslání, je vyhozena ven. Ježíš také říká, že jsi světlem světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Když tady Ježíš používá slovo „ležící“, používá výraz, který by se moderně dal přeložit jako město strategicky postavené na hoře. Město, které má svůj vykupitelský záměr. Město, které září. Ty jsi jeho světlem. Ty svítíš všem v domě. Ty záříš tak, že když lidé vidí to, co děláš, tak si řeknou: Ha, to je ale člověk! Ten určitě musí být věřícím v Krista! Já samozřejmě vím, že také mnoho nevěřících lidí dělají dobré věci. Ale i oni připouštějí, že víra a jistý standard chování, jistý respekt, jistá láska, jisté postoje, jistý pevný charakter, to všechno jde k sobě. Být světlem a dělat dobré skutky prostě jde k sobě přirozeně. A když ty děláš je, děláš radost Bohu, který je oslaven tvým chováním.
Jenže, kde máme začít? Co máme posolit? Kde máme rozsvítit? Jak to funguje v praxi? Víte, má odpověď vás možná překvapí. Kupodivu si totiž nemyslím, že to začíná naším chováním. Naše chování je totiž výsledkem našich slov, a to ať už vyřčených nebo pouze mentálních. Vedeme diskuse s lidmi nebo sami se sebou, a upřímně často si především stěžujeme nebo rovnou nadáváme. Za chvíli vám ukážu jeden velmi důležitý princip z knihy Přísloví o tom, jak naše slova ovlivňují naše město, ale abych se tam dostal, připomenu vám moc našich slov. Určitě všichni známe mnoho legendárních výroků historie. Všichni známe: „A přece se točí!“, „Pravda a láska zvítězí“, „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“, či „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“, a „Je dokonáno!“? Některá slova tvoří dějiny, nebo spíše můžeme říct, že dějiny jsou zachyceny v několika klíčových slovech, které známe. Známe je proto, že je řekla klíčová dějinná postava v klíčovém okamžiku dějin. Ale i my máme ve svých životech taková legendární slova. Snad kromě Kristova „Je dokonáno!“ si aktéři těchto výroků neuvědomovali, že říkají něco opravdu historicky tak jedinečného, že i po generacích a staletích si je budou lidé pamatovat. To si totiž těžko naplánujete. Těžko dokážete připravit situaci tak, abyste řekli něco, co si všichni zapamatují. Prostě mluvíte, a někdy se trefíte. Co tím chci říct? Pokud nikdy nevíte, které vaše slovo se stane legendárním, pak na každém slově velmi záleží.
Dobrá, možná, že neaspirujete na dějinné citáty, ale ruku na srdce, kolik z nás si pamatuje, co mu někdo řekl v dětství? Ať už něco velmi pozitivního nebo něco velmi negativního? Pamatujeme si, když nás někdo v konkrétní chvíli pochválil nebo nám poděkoval, pamatujeme si úplně stejně něčí kritiku nebo výsměch. Jakub, bratra Ježíše, napsal, že kdo dokáže ovládat svůj jazyk, je dokonalý člověk, který se dokáže ovládat v každém ohledu! Jakub 3:2 Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu. Cože? V každém ohledu? Máš problém se závislostí na alkoholu? Jsi nepříjemný na lidi? Máš sexuální pokušení? Přejídáš se? Trpíš bulimií? Nedokážeš se odpoutat od pornografie? Utrácíš nutkavě peníze, které ani nemáš? Věřte nebo ne, ale podle Jakuba je počátkem tvých trápení neschopnost ovládnout svůj jazyk. Ne, není to až tak mimo mísu, jak se na první pohled zdá. Mnoho z pokušení, hříchů a problémů, které jsem vyjmenoval, začíná totiž tím, že si sami sobě říkáme slova: „Zasloužím si to, protože hodně pracuji, nebo mám hodně starostí.“ Nebo třeba v případě nevěry: „Zasloužím si to, protože mě ten můj už nemá rád, nebo si to dokonce zaslouží ona, protože se mi dostatečně nevěnuje.“ Či v případě problémů s jídlem: „Jsi tlustá! Nebo naopak ještě jsi dost hubený.“ Zkrátka a dobře, říkáme sami sobě slova, kterým jsme uvěřili, a které jsou počátkem naší zkázy. Ovládat svůj jazyk a s nimi svá slova, je počátkem vítězství, protože tak malý úd dokáže ovládat celé tělo.
Teď tě možná napadá: Jak se tento princip aplikuje na naše postavení ve městě jako solí a světla? Jsem rád, že ses zeptal. Já se tak mohu dostat k našemu principu, který mě už před léty oslovil, protože podobně jako v příběhu Sodomy ukazuje, že je jedno, v jak bezbožném městě žiješ, že je jedno, v jakém bezbožném kolektivu se pohybuješ, že je jedno, jak moc tvá rodina odmítá všechno spojené s Kristem. Ty nejsi uzavřený v ghettu církve, ty jsi ve světě jako sůl, jako světlo, jako vůně a jako velvyslanec. Ale se solí a světlem je spojená zodpovědnost a autorita ohledně toho, jak používáš svůj jazyk. Schválně, když přemýšlíš nad svým městem, nad svými spolužáky, nad svým pracovník kolektivem, nad svou rodinou, prostě nad místem, kde tě Bůh strategicky postavil, co se ti dere na jazyk častěji: stížnosti a reptání nebo vděčnost a požehnání? No, já ale nemám moc příležitosti být vděčný, protože oni se chovají tak a tak, a rozhodně si nezaslouží, abych jim žehnal! Já ti rozumím, ale co když jsi víc než jen spolužák, spolupracovník, dítě, manžel nebo občan? Co když jsi doopravdy velvyslanec? Co když jsi doopravdy sůl a světlo? Co když jsi důležitější, než si myslíš? Co když právě na tvých slovech záleží? Co když právě ty jsi jedním procentem spravedlnosti, které stále ještě dává tvé škole, tvé práci, tvému město, a tvé rodině čas na nápravu a záchranu?
Co když bys měl udělat právě tohle? Přísloví 11:11 Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří. Žehnáním přímých se město pozvedá. Požehnáním poctivých, jak říká jiný překlad, se pozvedá město. Co když na tvých slovech záleží? Co když záleží na tvém vnějším i vnitřním, mentálním, žehnáním? Jak to vypadá v praxi? Co kdybys místo toho, když tě někdo naštve, jsi jako první myšlenku směroval stylem: Přeju ti, aby se ti vedlo (a to dokonce, i když si to, pacholku, nezasloužíš!). Není právě tohle milost? Co kdyby ses dokonce rozhodl, že se za ně budeš modlit? Co když se místo myšlenek na pomstu, místo stížností, místo reptání, rozhodneš, že vždy, když si vzpomeneš na toho člověka nebo tu skupinu, prohlásíš na jejich adresu své požehnání? Co kdybys žehnal neustále? Změnilo by to něco v tobě? A změnilo by to něco v tomto městě? A co kdybychom to dělali všichni, celé procento spravedlnosti? Co když máme víc autority, než jsme si kdy mysleli? Co když to, jak tě vidí Ježíš, je skutečností?
Víš, co se pak stane? Najednou začneš svět vidět jinak. Najednou začneš své místo jinak. Najednou se začneš chovat jinak. A najednou zjistíš, že jsi jako zářící město na hoře. Víš ty co? Ježíš tě nenazývá křesťanem. On tě nazývá solí země. On tě nazývá světlem světa. Jsi město strategicky položené na hoře. Na tomto světě nejsi náhodou. V tomto městě nejsi náhodou. Ve své práci nejsi náhodou. Ve své škole nejsi náhodou. Bůh má pro tebe záměr. Bůh má pro tebe plán. A já ti žehnám, abys ho naplnil zcela beze zbytku!
(Převzato z
blogu L. Targosze
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
