10. 6. 2014 Alena K.
Letos mi bylo 70 let.
Mám dvě děti, šest vnoučat, nejstarší bude v srpnu dvacet let, vnukovi je osmnáct. Pak mám ještě čtyři malá vnoučata (8 let, 6 let, 20 měsíců a té čtvrté je necelý měsíc). Tedy rozmezí jedné generace, dá se říci. Dvě vnoučata jsou již příštími voliči
Děti mám hodné a pracovité. Manžel má sice v poslední době dost velké zdravotní problémy, ale je přitom všem svém trápení stále výborný „parťák“, neztrácí zájem o dění kolem nás, o sport. Máme stejné názory na svět kolem nás. Jen ty zdravotní problémy a věk, nás limitují. Do letošního března jsem ještě měla možnost jako důchodce pracovat. Moc jsem si toho vážila. Ale jak se říká: „všeho do času“.
Nikdo si nedovolil nás, „bábu a dědu“ přemlouvat, natož sebrat občanku, abychom nemohli volit.
Jsem denní čtenářkou Kosy. Mám ráda vlkovy články, četla jsem je na různých serverech, tak, jako řada dalších, kteří na Kosu chodí pravidelně. Důvody je zbytečné uvádět, vlk nepotřebuje roztleskávačku. Jeho úvahy a argumenty jsou mimořádné, k současnosti i historii, ale o tom již psali jiní. Ráda si přečtu i ostatní autory (Anitu, Dashu, Honzu, Gerda, Germanica, Jeffa, Jethra, Laca Gröslinga, Lexe, Majku, Xavera, snad jsem na nikoho nezapomněla, to by mi moc mrzelo.. Všichni mají co říci. A pokud Lex ve svých příspěvcích nebo v diskusi potvrdí to, co si myslím o problémech z právního hlediska, mohu se v duchu pochválit, neb je pro mne mimořádnou autoritou.
Pokaždé se těším na diskusi, jak to vidí tata, cobolik pacholik, anita, paní Sylvie Šauerová , Fialenka a další. Baví mě číst diskusní příspěvky. Sama moc nediskutuji, jen občas mi to nedá a pochválím. Pravidelně se mi stává, že to, co bych chtěla říci, sdělí daleko dříve a lépe jiní.
Až na výjimky – mám na mysli některé diskutující, kteří se nesnaží ani přečíst a natož respektovat pravidla prostoru – jsem denně ve spojení s převážně moudrými lidmi, kteří si na nic nehrají. Díky internetu.za tuto možnost, za možnost být v takové společnosti, která vnímavého čtenáře kultivuje a obohacuje.
Tolik na úvod poněkud ze široka.
To, co zažíváme, v čem žijeme, není demokracie, je to do značné míry karikatura systému, který má do skutečné demokracie daleko. Místo programu vítězí ti, za nimiž jsou peníze, ti, které si zaplatí jejich loutkovodiči jako svoje investice.prostřednictvím stranických sekretariátů.
Má to alternativu ? Zaujal mě jeden text z letošního května.
Dokumentarista režisér Karel Vachek v rozhovoru a Klárou Kolářovou pro přílohu Salon (literární a kulturní příloha deníku Právo, 3. 5. 2012, „K popukání je tady toho hodně“), odpověděl na tuto otázku takto:
„Přechod na referenda. Vezměte si takové Švýcarsko, kde něco podobného úspěšně funguje. Málokdo ví, jak se jmenuje tamní prezident nebo předseda vlády. Zůstávají v pozadí. Občané musí řídit sami sebe permanentními referendy, přes počítačovou síť. Mohou si vládnout bez takzvaných zastupitelů, představitelů a jiných sebevědomých sobců. Tato revoluce nás čeká. Oliver Cromwell popravil krále a vytvořil parlament, francouzská revoluce popravila krále a vytvořila občana, ruská revoluce popravila cara a zespolečenštěla veškerý majetek. Jsem šťastný, že jsem občan, že žiju v parlamentním systému, že vím, že nemusím nutně být kapitalistou, a těším se, že všichni lidé vytvoří masový parlament na počítačové síti a společně budou hospodařit s kapitálem ! Všechno je ale otázkou postupných změn, uznávám. Svět je blázen“.
Tak tedy sním. O přímé demokracii. Internet je podle mého názoru mocné medium. Přeji si, aby, pokud se nedočkám já, tak alespoň další generace tento sen měly možnost realizovat. Možná to ještě potrvá, ale někde to již jde. Vlk o tom před časem psal – o jednom referendu ve Švýcarsku, kdy rozhodli občané moudře, zdánlivě ve svůj neprospěch...
To se mi líbilo.
Prosím, nesmějte se mi, i báby mohou mít své sny...
Co vy na to, kosíři a kosířky?
Myslím, že svobodní a sebevědomí občané mají právo říci si, jak chtějí v budoucnu žít a co si myslí o věcech, které ovlivňují a budou ovlivňovat jejich život. Proto se zvonilo klíči a věřilo se, že bude lépe. Teď je této víry čím dál tím méně.
Na Kosu chodí číst a prezentovat svoje vyznání převážně moudří lidé všech generací a já bych všem moc přála, aby nemuseli žít ve strachu o holou existenci, ale aby mohli rozhodovat o zásadních věcech, které ovlivní jejich další život, přímo. Bez bilboardů, reklam, mediálních masáží všeho druhu a trapných videoklipů před volbami. A zákon o obecném referendu stále nebyl schválen. Tak, aby to, co lidé vyjadřují v diskusích, nebo při demonstracích mělo právní závaznost.
Ptám se:
Copak není třeba otázka důchodové reformy věcí všech nás, starých i mladých? Proč se máme my staří důchodci cítit provinile, když jsme rovněž přispívali svým rodičům na důchody a šetřili na své budoucí důchody (odvod z mezd činil před Listopadem 50% (parafiskál ?).= dnešní odvody na sociální a zdravotní pojištění. Možná, že mě někdo opraví, pokud to nepíši správně.
Je mi moc líto, když vidím a zjišťuji, kolik lidí se propadá nezaviněně do „chudoby“. Vždycky jsem si myslela, že slova chudoba, chudí lidé… jsou minulostí. Že o lichvářích bude možno číst třeba jen v Dickensových románech. Nechce se mi žít s vědomím, že mezi námi žijí i děti, které mají hlad a staří nemocní lidé nemají na léky.
Ptám se:
Proč mají mladí lidé vstupovat do života s obavami, jestli budou moci studovat, zda bude pro ně práce a budou mít vůbec možnost založit rodinu?.
A pokud jde o studia, přeji si, aby měli mladí všech vrstev společnosti čím dále tím více šancí porovnávat se s vrstevníky z jiných zemí. A měli možnost poznatky uplatnit doma. (Viď, Lucinko, moje milá nejstarší vnučko? Byla jsi rok na střední škole (v lyceu) ve Francii a mohla zjistit, že není důvod mít nějaký mindrák. Spíš naopak). Potvrzují mi to i všichni mladí, co píší na Kosu: Dasha, nebo Honza. a Fialenka. v diskusích (hodně toho zná a umí vyhledat informace například o daních, čtu se zájmem její diskusní příspěvky).
Jsem ráda, že se alespoň prosadila přímá volba presidenta. Vím, má to mnoho úskalí. Přála bych si, aby byl zvolen skutečný demokrat, který má nějakou vizi. Asi by to nemusel být ekonom, spíš filosof, který bude schopen oslovit nás, obyčejné lidi. Bez arogance, se schopností naslouchat. Pokud by se zasadil o zavedení obecného referenda na celostátní úrovni, bylo by to plus. A další plus by měl kandidát, který by nemlčel k tomu, když někdo nazve demonstrující občany lůzou..
(Převzato z webu
http://vlkovobloguje.wordpress.com/
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
