Skrytá církev a dezinformace
24. 11 2014 P. Fiala, J. Hanuš
Stanoviska
církevních představitelů a jejich zvýšený zájem o Davídka v sedmdesátých a
počátkem osmdesátých let jsou celkem pochopitelná. Především aktivity
kardinála Cassaroliho byly vzhledem k jeho koncepci východní politiky ovšem
velmi problematické. Navíc byly provázeny rozsáhlou „protidavídkovskou“
kampaní v některých samizdatových textech, v českém vysílání rozhlasových
stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a posléze v zahraničních sdělovacích
prostředcích. Davídek byl pomlouván, a aniž by si autoři ověřovali skutečný
stav věcí, připisovali mu celou řadu aktivit, které nikdy nekonal, a
postojů, které nezastával.. Zdá se však, že je třeba rozlišovat mezi
informacemi jednotlivých médií, např. mezi samizdatovými českými
publikacemi, které používaly negativní zprávy přece jen opatrněji, a
zahraničními rozhlasovými stanicemi, v nichž byla míra dezinformací mnohem
větší. Navíc je zřejmé, že informace přicházely z různých zdrojů, přičemž se
nedá vyloučit ani to, že za šířením některých z nich stála československá
státní bezpečnost.
Ve zprávách se uvádělo, že Davídek „světí na kněze muže ženaté i neženaté, teologicky i mravně na kněžskou službu připravené i nepřipravené, ba dokonce prý i ženy“, dále, že „pražské církevní kruhy…. s jistotou tvrdí, že Frídu Zahradníka vysvětil za biskupa, i když je ženatý a je otcem tří dětí, a že ho jako svého legáta poslal na východní Slovensko“. Davídek byl také obviňován, „že sklouzl do služeb StB, takže je již delší dobu velmi nebezpečný. Kněží se mají od něho izolovat, distancovat,“ v některých německých článcích se dokonce psalo, že Davídek „každopádně dříve úzce spolupracoval s režimem“. Podle další zprávy vysílané rozhlasem vysvětil na Slovensku „nejméně pět set jáhenek“. K důvěryhodnosti takových údajů přispělo mimo jiné i to, že je komentoval známý slovenský kněz Anton Hlinka, který dostával telefonicky informace od skupiny kolem biskupa Korce. Zahraniční rozhlas vysílal i zprávy v tom smyslu, že Davídek je člověk „s rozpolceným psychickým životem. Na jedné straně je schopný fascinovat své posluchače, na druhé straně však vzbuzuje u těch, kteří s ním přicházejí do styku, podezření z vážných psychických výkyvů. Pro ty, kteří ho znají blíže, je jeho odvaha přestupovat církevní zákony o celibátě a o přípravě na kněžství, ani nemluvě o údajném svěcení žen, tak podezřelá, že nechtějí mít nic společného ani s ním, ani s lidmi, které vysvětil….“ Některé skutečnosti – jakkoli byly částečně pravdivé - byly autory používány v posunutém významu, jak o tom svědčí např. tvrzení, že „Davídek ve své vile u Brna bydlí se ženou, prý svou generální vikářkou“.
Problémem všech výše uvedených informací bylo to, že ačkoliv měly zpravidla reálný základ, byly užívány v nepatřičném kontextu a zbytečně dramatizovaly situaci kolem Davídka.
Zdroj: P. Fiala, J. Hanuš - Skrytá církev. Felix M. Davídek a společenství Koinótés, Brno 1999
(Pro Listář vybral mgr
Foto převzato z Wikipedie)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
