Dom Lambert Beauduin

4. 8. 2012 Michèle Lepla

Dnes už je tomu více než pět let, co jsem četl knihu o Domu Lambertu Beaudoinovi, kterou napsali Jacques Mortiau a Raymond Loonbeek. Tato kniha mě oslovila, protože jsem objevil osobnost Doma Lamberta Beauduina, jeho život a také některé spisy. Podle mého názoru nás duchovně obrodil.

Budu se zabývat jeho životem, budu mluvit o jeho spisech a jeho osobnosti.

Dom Lambert, jeho život, jeho osobnost, jeho myšlenky

Dom Lambert se narodil 4. srpna 1873 v Rosoux, malé vesnici ležící 15 km západně od Liege, v oblasti l´Hesbaye. Jeho rodiče byli farmáři. Dostal jméno Octave a byl sedmý z devíti dětí.

Jeho rodina byla hluboce věřící a tolerantní. Jeho bratři a sestry se bez váhání zapojovali do oblasti politické i sociální. Octavova maminka byla energická a velmi dobrá žena. Měla hluboký vliv na všechny své děti.

Octave měl bezstarostné dětství. Rád se učil, byl svědomitý. Jako velmi mladý pocítil povolání ke kněžství, k velké radosti své maminky. Byl vysvěcen ve 23 letech. Sloužil v místním kostele po dva roky.

Poté, zasažen nouzí dělnické třídy, se zapojil do sdružení dělnických kněží (Tato asociace žila v dělnických čtvrtích. Pomáhala s organizací výchovy.)

Po tříměsíčním postulátu byl Octave jmenován představeným jednoho domu v Morlanwez, kde dával duchovní cvičení. Potom v r. 1905, ve svých 32 letech, byl jmenován představeným všech noviců. Všechno šlo dobře, ale po roce náhle opustil kongregaci.

Dva týdny po své demisi vstoupil do benediktinského opatství Mont César, které leží poblíž Lovaně (Leuwen). Cítil se povolán k mnišskému životu: k tichu, k vnitřní usebranosti, ale také k apoštolskému životu. Stal se novicem a obdržel jméno Lambert. Je mu 33 let. Za tři roky prožije rozhodující duchovní zkušenost.

Co se stalo? Jeho formace v semináři mu dala hlubokou nábožnost, ale tato nábožnost byla spíš spojena s devótností. Nečetla se Bible. Misál byl pro něj zavřenou a zapečetěnou knihou. Byla to liturgická poušť tohoto období. Dom Lambert neměl nejvyšší vzdělání, ale rád přicházel na kloub tomu a žil to, čemu se učil.

Úplně se proměnil, "přijal oheň" během přednášky Doma Marmiona. (Dom Marmion byl kazatel v tomto klášteře. Pro něj bylo podstatné Písmo, zvláště spisy sv. Pavla a sv. Jana. Hodně toho napsal a jeho dílo je zaměřeno na Krista, prostředníka mezi Otcem a lidmi. Liturgie je pro něj základní stravou vnitřního života.)

Co ho proměnilo? Dom Marmion představil bohoslužebný chorál jako "zpěv lásky", kde nás Slovo přitahuje k Otci. To byl pro Doma Lamberta objev. Modlitba se pro něj stala životně důležitou.

Poté, co dokončil rok noviciátu, v 34 letech, dává přednášky o církvi. Provádí výzkumy a objevuje v dokumentech I. Vatikánského koncilu kapitolu, kterou se koncil dál nezabýval, týkající se mystického Těla Kristova (Kristus je hlava Těla Církve). Jeho výzkumy ho uchvátily. Objevuje také neviditelnou Církev. Jeho přednášky probouzejí entuziasmus studentů.

Tady jsou některé myšlenky, které šířil:

"Pravé náboženství se zabývá Bohem a ne mnou... Než abychom se soustředili "na své ctnosti" a jejich získávání, naučme se sjednotit se s pohledem Božím na lidstvo a sebe samé a přijměme ho ve skutcích dobra."

"Kontemplativní život není možný bez hlubokých vědomostí.. Vidět věci tak, jak je vidí Bůh, to znamená tak, že se vyvarujeme iluzí. Taková vize proměňuje lidskou existenci. Víra hledá chápání tajemství Božích prohloubeným studiem Písma svatého, svatých Otců."

"Křesťanství je božský čin, historická realita, kterou nevytvořili lidé. "Bůh žízní po tom, aby lidé žíznili po Něm" (sv. Řehoř Naziánský). Když si to uvědomujeme, promění to našeho ducha.

Dom Lambert také objevuje, že žitá liturgie by se mohla stát mocným nástrojem "rechristianizace mas". Obřad není záležitostí osobní pobožnosti, ale kolektivní účast na chvále, kterou Kristus zmrtvýchvstalý vysílá k Otci jménem lidstva".

Cítí se povolán, aby se zapojil do služby lidu Božího. Bude moci šířit ve farnostech časopis pro obnovení chuti a lásky k liturgii. Tento časopis má nepředvídatelný úspěch. Po schválení benediktinským řádem a kardinálem Mercierem se organizují liturgické dny v Belgii a Francii. Během několika let rozvíjí kypící aktivity, aby pomohl milovat liturgii, "přinést Krista věrným", říká. Benediktinská opatství se stávají ohnisky šíření liturgického ducha.

Ale vyhlášení války v srpnu 1914 brutálně přerušilo všechny projekty Doma Lamberta. Má 41 let. Je pronásledován německými okupanty pro své vlastenecké aktivity. Odchází do Holandska a dostává se do Anglie a Irska, kde se stává převorem v jednom klášteře.

Po válce je Dom Lambert v r. 1921 povolán do Říma jako profesor. Je mu 48 let. Je profesorem na benediktinské střední škole sv. Anselma, kde vyučuje nejdříve eklesiologii a později liturgii, kterou zná lépe, a která je pro něj tak důležitá.

Co říká Dom Lambert o liturgii?

Všechno, co se děje v nebi, je reálně a svátostně uskutečňováno námi zde... to je stejný Bůh, stejný kněz, stejný kult, stejná liturgie. "Liturgické konání je přistoupení k plánu Božímu na světě... Otec si přeje uvést lidstvo do života svaté Trojice. Kristus je jediným prostředníkem tohoto vztahu. Veškeré obřadní jednání, které stoupá ze země k nebi, je Jeho dílo. Člověk stoupá k Otci skrze Něho, Otec sestupuje k člověku skrze Něho."

První podmínkou náboženské úcty je být pravdivý. Musí se především počítat s podstatou Boží a podstatou člověka.
Dobře chápaná liturgie umožňuje přijímat milosti všemi našimi schopnostmi, uchvacuje celou naši bytost a dává ji do služeb Božích.
Eucharistie dělá církev. Je nástrojem sjednocení Těla Kristova. Liturgie je pravá škola křesťanského života.
Dokonalá nebeská liturgie je svátostně přítomná v našich obřadech zde na zemi, proto je křesťan povolán vydat se na cestu "jako by viděl neviditelné".

Tyto události mu odhalí a pomohou objevit bohatství východní církve. Pro Doma Lamberta a katolíky latinského ritu nebyla východní církev známá. Latinská církev se považovala za jediný koráb, který zabezpečí spásu. Ortodoxní církev se dokonce považovala za schizmatickou.

Ve velmi krátké době se jeho názory zcela převrátily. Přátelství se dvěma jeho žáky, Domem Olivierem Rousseauem, mnichem z Maredsous, a otcem Louisem Gilletem, mnichem opatství z Farnborough, a také setkání s východními křesťany mu pomohla spatřit "neštěstí rozdělení a naléhavost sjednocení a usmíření".

Je třeba jednat??? ale jak??? Podle Doma Lamberta cestou mnišského života a to zvlášť benediktinského.

Vypracuje projekt. Tento projekt se bude těšit podpoře kardinála Merciera. Bude představen papeži Piovi XI. V květnu 1924 papež vydá apoštolský list "Equidem verba". Papež uloží celému benediktinskému řádu, aby pracoval na sblížení s ortodoxním světem. Tato výzva nebude mít žádnou odezvu.

Dom Lambert neztrácí odvahu. Připravuje nový projekt. Jeho přáním je založení nového kláštera: kláštera Jednoty. Jeho touha: aby se v tomto klášteře setkali mniši různých kultur a národností, a žily zde v hluboké úctě obě liturgické tradice: latinská a východní. "bez proselytismu, ani dobročinnost, ani imperialistické pojetí."

Tento projekt bude schválen v lednu 1925 představenými z Mont César. S tříletým pokusem se ztotožní jeden mnich z opatství, ale bez podpory. V tichosti přecházím všechny potíže... nedostatek zájmu atd...bylo to revoluční.

Dom Lambert neztrácí odvahu. Jeho bratři a jeho sestra mu pomáhají s koupí starého Karmelu v Amay sur Meuse. 25. listopadu 1925 otvírá klášter Sjednocení své brány s Domem Lambertem, otcem Lvem Gilletem, a mnichem z Mont César Ildefonsem Dirkxem a studenty. Tento klášter obdrží "milost Boží", navzdory všem zkouškám bude přemístěn do Chevetogne v r. 1939.

Bolestné následky pro Doma Lamberta, který vzbouří všechny ideje té doby. Tři roky po založení je Dom Lambert odvolán z funkce převora. V r. 1931 je vyloučen Římem ze svého kláštera pro své odmítnutí angažovat se v proselytismu. Už se nebude moci věnovat ekumenismu. V r. 1932 je z rozhodnutí Říma vypovězen do Francie, nejprve do kláštera v En Calcat.

Jeho postoje: Jeho vášeň pro církev mu odhalí bohatství této církve, "ale také trpěl od církve pro církev, v církvi", jak řekl Paul Couturier, bez jakýchkoli výčitek, bez odporu. Podřizuje se i přesto, že nesouhlasí a má pravdu. Staví se proti tomu, co se říká špatného o církvi, jeho matce, i přes křivdy, které zakouší. Nelituje se. Jeho příklad je přesvědčivým svědectvím o evangelijním nenásilí.

Bude v exilu 19 let.

Nepřestává brázdit Francii, dávat duchovní cvičení, seznamovat se spiritualitou paschální, trinitární a eklesiální. "Buditel božského života".

V roce 1951, je mu 78 let, se Dom Lambert vrací do útulku svého kláštera Chevetogne. Umírá 11. ledna 1960 obklopen svými a rehabilitován Římem.

Co si myslí Dom Lambert o ekumenismu?

Dom Lambert nesepsal žádnou teologickou syntézu na téma jednoty ve viditelné církvi. (Připomeňme, že od svého vyhnanství do kláštera v Amay v lednu 1931 se Dom Lambert nemohl zabývat ekumenismem.)

Tady je několik jeho myšlenek:

"Církev konečná a univerzální existuje v osobě Krista jako Prvního Zmrtvýchvstalého, dnes je stejně zářivá jako v den po Letnicích, je Jedna po schizmatu tak jako před ním."

"Jednota je již zde, a je na lidech, aby ji aktivně přijali a vstoupili do jejího Tajemství."

"Cesta k Jednotě vede skrze nejvyšší angažování se každého člověka v rámci své konfese." "Každý skutek vpravdě křesťanský produkuje plody jednoty. Kéž by se každá křesťanská duše snažila, aby byla v mystickém Těle Kristově faktorem jednoty. Každý křesťan je povolán, aby měl účast na univerzalitě samého Boha."

"Snaha o Jednotu vyžaduje prohloubení osobní víry, a také těsné sepětí s Osobním Kristem a skrze něj s Obecným Kristem."

V jakém duchu pracovat?

Západní křesťané musí začít studovat školu Východu... naslouchat druhému, otevřít se jeho teologii, ale také jeho kultuře, jeho jazyku, jeho literatuře, jeho umění... Jednota se bude žít v různosti. Každý si uchová své vlastní tradice.

Žádný proselytismus... Když mniši Jednoty přijali byzantský obřad, chtějí touto liturgickou praxí pokorně vstoupit do školy Východu a přivést lidi Západu k tomu, aby poznali a milovali východní křesťany.
Dospět k univerzální mentalitě. Vytvořit nový stav duše, jehož výrazem bude modlitba za jednotu.

Založit svůj vnitřní život na nauce o Mystickém Těle a zaměřit jej na eucharistii, která uskutečňuje jednotu, kterou symbolizuje.

Je důležité, aby každý ve svém vnitřním životě uskutečňoval jednotu tím, že odstraní veškeré smýšlení nejednotnosti... "Otázka není: Co udělá Církev? Jediná praktická otázka je: Co udělám já? Každý křesťan musí začít uskutečňovat sblížení ve své vlastní duši: poznat, porozumět, milovat své odloučené bratry, uskutečňovat smíření ve své duši a ve svém srdci."

Cesta k jednotě bude dlouhá, musíme rezignovat na to, že uvidíme její výsledky... tato rezignace je důležitá, dá nám nezaujaté myšlení bez postranních záměrů.

Ekumenická práce se vpisuje do věku Božího, od něhož jediného může přijít dar jednoty.

Teologie Doma Lamberta o Mystickém Těle

Kristus Zmrtvýchvstalý je hlavou Těla Církve (společenství věřících, pokřtěných). Přesně tak jako článek tohoto těla, každý pokřtěný dostává milost: spásu, kterou nabízí Bůh. Tato spása je v první řadě společná než individuální. A tato spása je určená k tomu, aby se rozšířila až do univerzálních rozměrů. Otec poslal svého Syna do světa, aby shromáždil lidstvo v církvi a uvedl ho do trinitárního života. Liturgie slaví přijetí tohoto projektu Mystickým Tělem. Věřící je strháván Duchem Svatým k účasti společně s celou Církví na neustálé chvále, kterou Zmrtvýchvstalý Kristus vysílá k Otci jménem lidstva.

(Přeložila ing. Lydie Čechová
Foto převzato z Wikipedie

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.