Modlitba Ježíšova

16. 8. 2010 Archimandrita Placide Delseille

Modlitba Ježíšova je krátká invokace vycházející z evangelních textů: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou nebo smiluj se nade mnou hříšným. Velká část osobní modlitby mnicha nebo laika, který chce žít opravdovým duchovním životem, sestává z neúnavného opakování této Ježíšovy modlitby. Jednak jí posvěcuje každodenně dobu, kterou má vyhraženu pro sebe a jednak ji opakuje po celý den v každé životní situaci. V případě potřeby se to děje zcela vnitřním způsobem nebo i jen prostým pohledem duše na Boha.

(...)
Jméno Ježíšovo je pro ortodoxní tradici verbální ikonou. Skutečně, jakmile ikona představuje osobu Krista, Matky Boží nebo nějakého světce, stává se prostředníkem jejich přítomnosti, jejich vyzařování a jejich působení na nás. Ikona je samozřejmě pouhá dřevěná deska, samo o sobě v ní není absolutně nic božského; ale tím, že představuje buď samotné vtělené Slovo nebo Matku Boží nebo nějakého světce, užíváme jejím prostřednictvím energii, duchovní vyzařování těchto osob. Stejně tak v modlitbě Ježíšově je samotné jméno Ježíš určitým způsobem Kristovou ikonou, a skrze to božské jméno, i když je to ve své podstatě pouze lidské slovo, nás zasahuje zbožšťující energie Krista vzkříšeného. Je to druh svátosti, hmatatelná skutečnost zcela prostoupená aktivní přítomností Krista. Odsud přichází síla, schopnost vzývání přesvatého jména Ježíš. Jak řekl apoštol Petr, když uzdravil chromého u chrámové brány, není jiné jméno, jímž bychom mohli být spaseni. Vzývání Jména je výsadním prostředkem, jak vstoupit do kontaktu se zbožšťující energií Kristovou.

Mniši tedy věnují část svého času recitování pouze této modlitby, ať o samotě ve své cele nebo někdy méně často v komunitě. A po celý den ji říkají při veškeré své činnosti; když mniši pracují sami, mohou ji vyslovovat polohlasem. Například v klášteře, v němž je momentálně igumenem žák otce Josefa Hesychasty, je často možné vidět mnichy rýt v zahradě, malovat zdi nebo dělat nějakou jinou práci a přitom v klidu polohlasně vyslovovat modlitbu Ježíšovu po celý den. Ale laik ji může také v tichosti říkat ve svém srdci v autobuse, v metru, ve vlaku, při práci, za všech okolností.

Zdroj: Spirituální ortodoxní tradice, klášter sv. Antonína Velikého 1998

(Z Missive des douze Apôtres č. 315 - květen 2010
vybrala a přeložila ing. Lydie Čechová

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.