Papež v Africe

20. 3. 2009 Daniel Raus

Africká cesta papeže Benedikta XVI. má nepochybně velký symbolický význam. Ostatně, byl to on, kdo před časem prohlásil, že rok 2009 by měl být "rokem Afriky". Vatikán k tomu má svoje důvody. Snad nikde na světě se nevyvíjí křesťanské církve tak dynamicky jako na černém kontinentě. Navíc je to oblast, na kterou nejvíc dopadá ekonomická a finanční krize. Řeší se tam naléhavé problémy, mezi něž patří rapidní šíření nemoci AIDS.

A je to kontinent, o který usilují dvě náboženství: křesťanství a islám. Zhruba 40 % Afričanů se momentálně hlásí ke křesťanství. O něco méně je muslimů. A v různých zemích je zhruba 10 až 20 % vyznavačů tradičních náboženství, většinou shrnovaných pod pojem "animismus".

Je to přitom kontinent v náboženském pohybu, i když do zpráv se dostanou nejčastěji konflikty - v posledních týdnech na sebe upozornilo Somálsko, kde se definitivně chopili moci islamisté a zavádějí zákony šárie. Před pár lety se hodně mluvilo o Súdánu, přesněji řečeno o konfliktu islámského severu a křesťanského jihu - který může znovu pokračovat, až se obyvatelé jihu vysloví v referendu pro samostatnost. (Mimochodem, nynější vraždění v Dárfuru, kvůli kterému byl prezident Bašír obviněn ze zločinů proti lidskosti, je z náboženského hlediska konfliktem muslimů s muslimy. Jeho podstata je ale především etnická). Spory křesťanů a muslimů se většinou vyskytují na hranicích pomyslné náboženské mapy, především tam, kde se muslimové pokusí zavést islámské zákony - často se v této souvislosti mluví například o Nigérii, která je napůl křesťanská a napůl islámská.

V papežově osobní agendě nicméně není Afrika na prvním místě. Jako důležitější vidí především duchovní obnovu v sekulárních zemích Západu, především v Evropě. V této souvislosti často varuje před relativizací tradičních hodnot, jako jsou pravda, rodina nebo identita. Druhým bodem v pořadí je u něj zřejmě vztah k islámu. Benedikt užívá termín "reciprocita", který znamená, že křesťané v islámském světě by měli mít stejná práva jako muslimlové na Západě. Přeloženo do normální řeči se to dá považovat za výzvu ke svobodě v islámu. Až jako další v pořadí se jeví otázky sociální, chudoba a problémy třetího světa. Africká cesta tedy zapadá do druhé a třetí kategorie.

Mediálně nejpřitažlivějším námětem se stala - ještě v letadle, mířícím z Říma do Kamerunu - (podle očekávání) otázka kondomů. Do jisté míry se dá konstatovat, že novináři na danou situaci čekali, neboť nikde na světě se nedá tak naléhavě debatovat o kondomech, jako právě v Africe. Kontinent je sužován nemocí AIDS. Zemřelo tam na ni 25 miliónů lidí a čtyři z deseti nově nakažených jsou Afričané. Tato nemoc nabyla v některých oblastech natolik katastrofálních rozměrů, že přináší demografické změny, už ani nemluvě o tom, že postihuje děti, přináší obrovské sociální dopady a je nebývalou výzvou pro lékaře.

Obhájci kondomů tedy poukazují na to, že tento druh prevence může omezit šíření nemoci. A skutečně, situace je (hlavně na jihu Afriky) natolik vážná, že se k nim přidávají i humanitární organizace, jež by byly jinak v tomto ohledu velice váhavé. V minulém roce dokonce napsalo 60 katolických organizací do Vatikánu dopis, obsahující výzvu k přehodnocení odmítavého postoje k antikoncepci jako takové. Papež Benedikt zastává v tomto ohledu ale postoj zcela konzervativní a za jeho pontifikátu nelze žádnou velkou změnu očekávat.

Bylo by proto naivní myslet si, že změní názor při návštěvě Afriky. Právě naopak, situace je pro něj důvodem, aby poukázal na to, že kondomy mohou řešit pouze důsledky, nikoliv příčiny zhoubné nemoci. Tvrdí, že existuje i jiná (a podstatně účinnější) medicína, kterou je manželská věrnost a sexuální zdrženlivost (tedy dvojice tradičních křesťanských ctností. Epidemie v Africe je podle něj natolik vážná, že kondomy situaci ještě zhorší, neboť dají lidem falešný pocit, že je všechno vyřešeno - a morální stránka celé záležitosti se může dál vesele ignorovat. Dodejme, že v této věci se s oficiálním postojem Vatikánu rozcházejí nejenom liberálové, ale i někteří křesťanští pragmatici, kteří sice taky zdůrazňují potřebu věrnosti partnerů, ale kondomy neodmítají.

Bylo by ovšem scestné myslet si, že papežova africká návštěva bude probíhat ve znamení kondomů. Jejím obsahem je daleko víc dopad ekonomické krize a všudypřítomné korupce na život Afričanů. Kamerun je v tomto ohledu jednou z nejhorších zemí. V Angole se pak dá očekávat poselství smíření, neboť tamní obyvatelé se dosud vyrovnávají s důsledky občanské války, která trvala 27 let. Africkou návštěvu papeže Benedikta můžeme tedy určitě označit za historickou, i když přichází až po čtyřech letech od jeho zvolení. Konečně, už během tehdejší volby (v dubnu roku 2005) se spekulovalo o tom, že budoucí papež by mohl být černé pleti.

(Převzato z www.rozhlas.cz
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.