Rozhovor s kardinálem Špidlíkem o knize Krása jako východisko

31. 3. 2008 Richard Vocel

Rozhovor s názvem "Teologie se stala pouhou technologií" přibližuje uvažování kardinála Tomáše Špidlíka o knize "Krása jako východisko. Nové cesty pastorální teologie". Otázky položila Luisa Karczubová.

V římském Centru Aletti vyšla nová kniha Krása jako východisko. Nové cesty pastorální teologie, která má být nyní představena také českému čtenáři. Jak kniha vznikala?

"Příležitostí byly moje pětaosmdesáté narozeniny, ale témata jsou ta, kterými se zabýváme od ´aleťáckých´ počátků. I můj příspěvek je vlastně shrnutím toho, co jsem jinde už napsal a rozvedl, s větším vědeckým aparátem citátů a poznámek."

Jaký je vztah teologie a krásy?

"Když si vypomůžeme výrokem Dostojevského "Krása spasí svět", potom je to docela vážné. Vysvětlení nacházíme u Solovjova. Evropská kultura se rozpadla a uzavřela do tří kategorií, které spolu vzájemně nekomunikují: přírodní vědy, filosofie a mystická teologie. Všude se totiž pracuje se stejným předpokladem.

Abychom mohli myslet a domlouvat se, musíme mít stanovené přesné pojmy a jeden musí být odlišený od druhého (idea clara et distincta). Tak vznikají encyklopedie a internetové zprávy, ale nikdy se nedojde k syntezi. Krásné je naopak to, co vidí jedno v druhém; ne jedno vedle druhého. Kristus je vrchol krásy tím, že řekl: ´Kdo vidí mne, vidí Otce.´ Věci a osoby světa jsou krásné, když se vidí v Kristu."

Proč se obor pastorální teologie někdy chápe jako chudokrevnější vzhledem k takzvaně náročnějším spekulativním oborům?

"Pokud se v nás myšlení uskutečňuje pouze technicky, klade na první místo stanovení přesné teorie, definice, a praxe z toho má nějak vyplynout. Musí se podřídit. Bohužel se dnes tak uvažuje i v teologii. Teologie se stala pouhou technologií.

Církevní otcové ale takto neuvažovali. Ti předpokládají, že je napřed praxe, život, a potom teprve je možné teoretizovat a vyvozovat univerzálnější platnost. Náboženské pravdy jsou tajemstvím. Ten, kdo je nežije, nikdy je nepochopí.

Je-li pastorální teologie návodem k životu, má jistě přednost před dogmatickou teologií, která ji ex post chce pouze teoreticky vyložit. Nadto si musí být stále vědoma, že výklad bude částečný, ´jakoby v zrcadle a v hádance´. Kdo je tedy ´chudokrevnější´? Ten, kdo se snaží žít nebo ten, kdo o tom spekuluje?"

Čím novým může vydané dílo čtenáře obohatit?

"Závěr plyne z toho, co bylo řečeno výše. Responsio patet ex praedictis. (Odpověď je patrná z výše řečeného.) Těmito slovy obhájil svou pastorální teologii Mistr Jan Hus na sněmu v Kostnici, bohužel ´venku´, mimo sněm, tomu tak nechtěli rozumět a důsledky byly tragické."

(Převzato ze zpravodajství TS ČBK ze dne 29. 2. 2008
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.