Pouť uzdravuje!

Cesta Františka Lízny do Chersonesu

17. 10. 2008 Robert Svatoň

"…a to nejen duchovně, ale jinak, celkově!", dodává jezuita P. František Lízna, který 12. srpna po více než dvou měsících doputoval pěšky k pobřeží Černého moře. Jeho cesta vedla z hory Kremenec, která se nachází na pomezí Slovenska, Polska a Ukrajiny, až do města Chersonu poblíž poloostrova Krymu, místa které je spjato s působením soluňských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Během 65 dní urazil zkušený poutník celkem 1 598 kilometrů.

Otec Lízna neskrývá nadšení, neboť po pouti z Čech do Santiago de Compostella se mu tak podařilo svými kroky propojit Evropu od Atlantiku až k Černému moři. Přiznává, že ve srovnání s výpravou do Santiaga, kterou podnikl před čtyřmi lety, se tentokrát jednalo o cestu spíše průkopnickou. Zatímco "camino" do Compostelly je tradiční a dnes bohatě frekventovanou poutní stezkou, ukrajinské putování vedlo našeho jezuitu převážně po dlouhých, liduprázdných rovinách Ukrajiny. Silnice, po které kráčel, nebyla lemována náboženskými symboly, ale mnoha pomníčky na místech připomínajících četné autonehody. Jelikož žádná poutní cesta na Krym - alespoň prozatím - neexistuje, ubíral se tedy P. František ke svému cíli podél bílé čáry vozovky sbíhající se někde daleko v nedohlednu. Nad pomníčky, které míjel, pronesl vždy krátkou modlitbu a připojil své požehnání. Auta si to šinula kolem, občas se stalo, že unavenému poutníkovi na znamení i někdo zastavil a poskytl malé očerstvení - "voděnku", jak tady na Ukrajině mile říkají. Vodu a dokonce i mapu mu nabídl i jeden kněz, který ze svého vozu zahlédl, jak P. Lízna dělá nad jedním z pomníčků u okraje cesty znamení kříže. Zastavil, otevřel okýnko a hned prý, jestli poutník není náhodou ten český jezuita, co putuje na Krym. Slovo dalo slovo a z duchovního v černé klerice se vyklubal katolický kněz, který minulou neděli zastupoval ve městě Melitopol, kde působí již několik let i sestra Zdenka z moravské Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje. Ta prý čte věrně jezuitskou internetovou stránku, na které se dozvěděla také o plánované Františkově ukrajinské anabázi. Poutník se radostí nestačil divit. Svět je malý a o "náhody" zde není nouze…

Na pěší pouti strávil český jezuita celkem 65 dní. Vše, co potřeboval, si nesl na svých ramenou ve zhruba patnáctikilovém batohu. Spojení se světem měl jen prostřednictvím svého setkávání s lidmi, mobil či rádio zůstaly doma. 27 nocí strávil poutník pod širým nebem, pouze ve spacáku, který od větru a deště chránil jednoduchý bivak. Nejtěžší bylo podle něj přečkat noc na holých planinách, kde by se sotva našel sebemenší strom, který by mohl posloužit jako útočiště. Ostatní dny našel P. Lízna ubytování u pohostinných a většinou prostých lidí, kteří jej zdarma přijali, anebo i v nějakém levném hotelu.

K podstatnému vybavení poutníka patří obuv. Budiž řečeno, že náš jezuita urazil celou trasu v sandálech, což však ani on sám nakonec nepovažoval za nejšťastnější nápad. Cestou byl kromě žízně sužován často i bolestí kolena, která jej přinutila, aby dva dny pouze odpočíval a rovněž vyhledal lékařskou pomoc. Doktor prý uzavřel odbornou prohlídku radou, která se dala jen stěží dodržet: "Musíte více "oddychať"". Nakonec se však podle O. Františka stala nejúčinnějším lékem modlitba za uzdravení k jednomu bývalému mírovskému vězni.

Ke břehům Černého moře dorazil P. Lízna vyčerpán, ale šťasten. Cesta, na které nechyběly pochybnosti, ale ani znamení Boží ochrany a blízkosti, jej zarostlého majestátným bílým plnovousem dovedla až do přístavu Cherson, odkud jej nazpět domů doprovodili dva jeho přátelé z Prahy, kterým vděčíme i za přiložené fotografie. Návrat se konal nakonec letadlem. Velká část Ukrajiny byla totiž v tom čase sužována povodněmi, které se valily za patami našeho poutníka, aniž by o tom věděl - obraz to téměř prorocký. Nakonec ještě připojme jednu zcela osobní informaci, podle níž je teď český poutník o dvanáct kilogramů lehčí a cítí se skvěle a to navzdory nedoporučení z hlediska lékařského, kterého se mu dostalo před začátkem putování. Inu: "Pouť uzdravuje!", usmívá se František Lízna a my v duchu doufáme, že jej o jeho nevšední zkušenosti ještě uslyšíme povídat osobně. Anebo se snad můžeme těšit i na knižní podobu jeho deníku, jako tomu bylo v případě pouti do Santiaga?

(Pozn. mh - P. Lízna neputoval do Chersonu, ale do Chersonesu. Vyprávění o pouti si můžete poslechnout zde.)

(Převzato z www.jesuit.cz
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.