Peacekeeping

O rodině

4. 1. 2008 Josef Koláček

Co mi to šeptáš, podzime?
Listím chceš moji cestu zlatit?
(Že moje dny už nejsou mé
že přijde Den, kdy nutno platit?)

a slovo Den píše básník Pavel Javor s velkým "D". Má na mysli den definitivní bilance života, v okamžiku smrti či hledí eschatologicky až k Poslednímu soudu ke Dni dějin světa a celého lidstva.

Konec roku je časem bilancí a statistik. V každém člověku je hluboce uloženo, ohlédnout se nad vykonanou prací, co získal, co promarnil, u těch moudřejších pak zda se zlepšil nebo zda se zhoršil; a v tom případě hledat opěrné body, potřebné síly, pomoc a jasnější poznání, jak zastavit sesun po šikmé ploše.

Mezi statistikami mě zaujala nedávná bilance o snížení zločinnosti v Itálii. V minulém roce odhlasoval parlament zákon o částečné amnestii; hlavním důvodem bylo přelidnění věznic. A tak v srpnu roku 2006 bylo propuštěno 24.000 vězňů s lehčími přečiny nebo částečně odpykanými tresty. Ale nyní musel ministr spravedlnosti Mastella přiznat, že 6.000 z nich už zase muselo být zatčeno, ale mohl se pochlubit, že v druhém pololetí roku 2007 bylo zatčeno pouze 77.174 osob, téměř o tisíc méně než v prvním. Je to sice slabá útěcha při celkovém počtu vězňů který je v Itálii 2, 791.279, však odborníci předpokládali, že jejich počet dosáhne tří milionů. I když vyzdvihoval, že vražd ubylo, přesto vraždy v rodinách skandují černou kroniku s úděsnou pravidelností. Otec zavraždí manželku i děti a spáchá sebevraždu, nebo matka zabije svého rošťáckého synka nebo jiná i tři děti.

Zastánci kultury smrti ihned tasí své ideologické zbraně s útočí na rodinu jako na líheň zločinů. S neskrývanou drzostí a licoměrnými sofismaty využívají televize i novin k dalšímu nahlodávání pevnosti rodinných svazků, ničení základů společnosti a velebí "pokrokové formy soužití muže a ženy bez manželských závazků". Nezůstávají však bez pádné odpovědi. Samy rodiny se velmi energicky brání. V létě došlo jak v Římě tak v Madridu k manifestaci rodin. A byl to nepřehlédnutelný hlas více jak milionových shromáždění.

Těsně před vánočními svátky zazněl hlas psychiatra Claudia Risé, jenž není nijak překvapen oněmi vraždami v rodinách. "Vytvořili jsme si jistý životní styl a na každého za to dojde. Kde vězí nejhlubší příčina? Umělý potrat, umělé ukončení těhotenství. Žijeme ve společnosti, jež uzákonila zavraždění dítěte. Tatáž společnost ušetří život usvědčeného zločince, bojuje proti rozsudku smrti a se souhlasem zákona zabíjí bezbrannou bytost. Když se takhle přijímá umělý potrat, v podvědomí mužů i žen se zahnízdí idea všedního, intimního rodinného násilí. Může-li se používat násilí proti bezbrannému nenarozenému dítěti, to ostatní už pak vyplyne samo od sebe.

A to není jen křesťanský názor, jak chabě namítají hlasatelé kultury smrti. Nedávné studie ve Francii, tedy v opravdu laickém státě, připisují uzákonění umělého potratu nesmírnou tíži. Je to něco jako dát zelenou násilí. V tomto bodu je zabití po ruce jako proveditelná opce. Zhroutí se nedotknutelnost lidského života. Ano, zhroutí se, je odstraněno "tabu".

Záměrně používám tento termínu, který je v takové oblibě v současné době: je to hladké proclení násilí, jež dostalo razítko beztrestnosti. Ostatně nejhorším není násilí válečníků nebo trest smrti, ale zde je pácháno násilí na bezbranném dítěti. A v rodině? Umělý potrat vnese do domovů virus: na úrovni podvědomí činí proveditelné zabití i v intimním a rodinném prostředí, v rodině, jež byla kdysi považována za posvátné a nedotknutelné místo. Není-li vražda vnímána jako zabití, selže všechno: posvátnost života, posvátnost rodiny. Je-li rodina křehká, není-li už posvátná, a to i v laickém smyslu, může být v každé chvíli zničena. Je tu prostor pro násilí. Co kdysi bylo nedotknutelné, to zničit je nyní úplná hračka. Poslední americké studie dokazují, že větší část obtížných případů - drogově závislých, sebevrahů, vězňů, duševně nemocných - se rekrutuje z dětí vyrostlých bez otce, to je ze zničených rodin.

Mnoha lidem je z toho nanic, ale objevují se již důležité příznaky obratu. Sílí náboženský smysl. Mladí soudí a odsuzují umělý potrat a rozvody mnohem negativněji než jejich rodiče. Bylo pozoruhodné, že na oslavách výročí vydání oněch zákonů bylo velmi málo mladých. V Americe mohutně sílí přesvědčení o nerozlučitelnosti manželství. Mladí už nevěří, že cestou ke štěstí je možnost rozvázat manželství přes noc. Buď je navždy nebo to není žádné manželství. Pravdou je, že současní mladí se vůbec neshlížejí v mýtech generace 70 let. Vidí, že to byla slepá ulička.

Statistické údaje pouze černě rámují tuto skutečnost. Hnutí pro život v Čechách a na Moravě uvádí, že od roku 1957 - uzákonění potratu u nás do 2007 bylo s úchvalou zákona zlikvidováno tři miliony nenarozených dětí. Giuliano Ferrara ve svém návrhu na moratorium na interrupce, uvádí že v celosvětovém měřítku byla se schválením státních zákonů zlikvidována více než miliarda nenarozených dětí. Ve zdůvodnění tohoto skandálu naší doby, a katastrofální rány, která proniká do všech záhybů naší společnosti", navazuje na moratorium na trest smrti, vyhlášené generálním shromážděním OSN a píše:: Existuje také legální trest smrti, který se týká stovek milionů lidských bytostí. Dobrá svědomí, která se radují z hlasování na půdě OSN, by se nyní měla zamyslet na eugenickým, rasistickým a sexistickým vražděním neviňátek. Tyto lidské bytosti, kterým opatřujeme legální smrt, mají každá svou vlastní, jedinečnou a neopakovatelnou chromozomovou strukturu. Často je označujeme slovy "zárodek či plod" mají však tvář a svébytné rysy....

Rád bych zdůraznil ještě jeden aspekt: Při více než miliardě zlikvidovaných dětí umělým potratem, žilo a žije ve světě stejně ohromný počet matek s po-potratovým syndromem. Žena, která se rozhodla dát zabít dítě ve svém lůně, se nikdy nezbaví výčitek svědomí; stále, až do smrti se jí bude vracet její dítě, kterému nedovolila, aby se narodilo. Je to nezničitelný pramen malých či velkých depresí, neboť jistota, že se neúprosně blíží onen Den s velkým "D", kdy všichni budeme vydávat počet ze svých činů, rozdrtí všechny výmluvy, ideologické lži či filosofické útěchy.

Carlo Maria kardinál Martini ve svém posledním díle "Temnoty a světlo" s výstižným podtitulem "drama víry tváří v tvář Kristu" píše: "Musíme uznat, že je ve světě přemíra zla. když se překročí čirá lidská hloupost - jež páchá i velké škody z nejapnosti, nedbalosti a slabosti - dochází se k plánování zla prováděného cynicky a krutě, aby se vychutnaly potíže druhého a jeho rozdrcení. Nicméně ve světě je také přemíra dobra...". Jeden novinový titulek ji pádně shrnuje: Benedikt spouští na vodu novou "peacekeeping" - sílu , rodinu. Ten anglický výraz znamená "uchovávající mír".

Právě na svátek Svaté rodiny zní jako fanfára jeho slova z poselství ke Světovému dni míru 2007: "Přirozená rodina založená na manželství mezi jedním mužem a jednou ženou je vroucí společenství života a lásky a první místo humanizace osoby a společnosti, kolébka života a lásky. Právem je proto rodina označována za první přirozené společenství, božské zřízení a jako prototyp každého společenského řádu, tvoří základ života osob". Ale Svatý Otec také varuje: "Popírání nebo omezování práv rodin ohrožuje základy samého míru tím, že zatemňuje pravdu o člověku . Kdo klade překážky instituci rodiny - ať vědomě či podvědomě - dělá mír celé národního i mezinárodního společenství křehký, protože oslabuje to, co je nejdůležitější "agentura" míru.

(Převzato z vysílání Radia Vaticana ze dne 30. 12. 2007
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.