Homilie o moci kříže

12. 9. 2008 Sv. Jan Chrysostomos, arcibiskup konstantinopolský

Tento text (...) je úvahou o vítězném kříži, základním tématu svátku 14. září, který se ustanovil později. Od prvních křesťanských generací (viz 1Petr3, 18-19) se Kristovo sestoupení do pekel považovalo za rozhodující událost vykoupení. Konečné vítězství, které tam získává nad ďáblovou tyranií, má pokračování v mučednících. Mnohé obrazy této homilie jsou do detailů vypůjčeny z triumfální ceremonie vítězných panovníků.

Na smrti už není nic hrozného: Ježíš Kristus zlomil její moc. To dnes vstoupil vítězně do podzemí. To dnes rozbil bronzové brány, a zlomil železné závory, o nichž mluví Izaiáš.

Všimněte si těch výrazů: prorok neříká, že je otevřel, ani že je odstranil, ale že je zlomil, aby tak vyjádřil, že už to není vězení, aby řekl, že zajetí bylo zrušeno. Vězení, v němž už nejsou brány ani závory, už nemůže zadržovat ty, kteří se v něm nacházejí. Jaká ruka by mohla obnovit ty brány, které Ježíš Kristus zlomil? Kdo by mohl nahradit ty závory, které rozbil? Když pozemští vládcové udělují vězňům milost a svobodu, ponechávají tam dál brány a stráže, aby tak dali najevo, že je možné se tam znovu vrátit. To není způsob, jakým jednal Spasitel: vydává svědectví, tím že láme bronzové brány, že už není zajetí, ani smrt.

Proč bronzové? Proto, abychom si uvědomili, jak kruté a neúprosné bylo království smrti. Neoblomný tyran, nikdy během dlouhých staletí, která uplynula před Kristem, nikdy jí žádný vězeň zadržovaný v jejích poutech nedokázal uniknout, až do dne, kdy Pán nebes sestoupil do jejích hlubin, aby jí vyrval její oběti. To On poprvé zvítězil silnou zbraní, spoutal ji, odrazil její bezmocné zbraně, získal její temné poklady hluboce skryté, nepřístupné v denním světle. Vskutku poklady obrovské ceny: byla to všechna lidská pokolení, poznamenaná pečetí smrti od doby hříchu prvního otce. Ježíš Kristus tím, že je vyrval smrti, je předal Bohu, kterému náleží. (...) Toto slyšíme ve slovech apoštola: Bůh nás vytrhl moci temnot a přenesl nás do království svého milovaného Syna.

Ale veškerý náš obdiv musí vzbudit šlechetnost našeho Vládce, který se uvolil osobně se vydat do vězení. Jiní se spokojí s tím, že pošlou své úředníky, aby propustili vězně; ten náš si neošklivil vězení ani ubohosti vězňů; všichni vězni byli jeho dílem. Rozbil brány, zlomil veřeje. Vítězně vstoupil do pekel, propustil vězně na svobodu, zanechal vězení opuštěné; a poté, co spoutal řetězy žalářníka pekelných hlubin, se k nám triumfálně vrátil. (...)

Podivuhodné vítězství! Takové jsou zásluhy a dobrodiní kříže. Vytrhává nás z moci smrti, aby nás učinil nesmrtelnými. To je dílo kříže. Víte o jeho vítězství a způsobu, jakým ho dosáhl; podívejte, jaký jsme z něj měli prospěch, aniž by nás to stálo nějakou práci a pot. Ani jsme neprolili krev, ani jsme se neúčastnili nějakého boje, ani jsme nebyli jeho svědky; a přesto jsme také zvítězili. To zápas našeho Boha se stal naší korunou. Potom tedy když Jeho vítězství je naším, napodobme vítězné vojáky: slavme jeho vítězství, zpívejme hymny k chvále vítěze. Říkejme, chválíce Pána: Smrt se rozplynula ve svém vlastním vítězství. Ó smrti, kde je nyní tvé vítězství? Ó peklo, kde je nyní tvé ostří? To kříž pro nás vykonal tyto zázraky.

Kříž se stal slavnou trofejí vztyčenou proti zlým duchům; mečem, který usmrtil hřích; kopím probodávajícím srdce nepřátelského hada. Kříž je projevem laskavosti Otce, pramenem slávy Syna a požitkem Svatého Ducha. Kříž je ozdobou nebes, jistotou Církve, světlem světa. V něm je oslaven svatý Pavel, v něm našli všichni svatí svou spásu... Skrze něj Ježíš Kristus odzbrojil mocnosti a přivedl je vítězně světu poté, co je přemohl. (...)

(Z Missive des douze Apôtres, č. 291 - březen 2008
vybrala a přeložila ing. Lydie Čechová

Ilustrace: Sv. Jan Zlatoústý, mozaika z chrámu Hagia Sofia, 10. stol.)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.