Adoptuj tatínka

28. 7. 2008 Irena Sargánková

Světová síť katolíků nabízí práci hlavám rodin v chudých zemích. Příspěvek 25 euro zajistí týden práce zprostředkované misijním centrem.

Řím: "Pokud každá italská rodina nabídne jeden týden práce tím, že daruje 25 euro, dokážeme pomoci více než sto tisícům hlavám rodiny na jižní polokouli." To je cíl i výzva, kterou oznámil Giuseppe Rotunno, tajemník Koordinačního výboru katolíků pro civilizaci lásky v Itálii.

Iniciativa s výstižným názvem "Adoptuj tatínka" vznikla v roce 2000, v den svátku sv. Josefa, kdy tatínkové v Itálii slaví svátek, z potřeby nabídnout práci, a tím i možnost přímé sociálně-hospodářské emancipace chudé rodiny z jižní části světa.

Zásadní roli pro dosažení tohoto cíle hrají řeholníci, kteří jsou styčným bodem pro stovky tisíc chudých lidí. Misionáři a misionářky přijali návrh Výboru a nabídli práci otcům a matkám v těžké situaci.

Kněží a řeholnice v chudých oblastech světa se každodenně setkávají s dramatickou situací, která je stále naléhavější. Tisíce osob žádají na různých misijních stanicích o práci nebo teplé jídlo, aby mohly zabezpečit rodinu. Zde může pomoci misionář, který díky darovaným prostředkům nabídne práci hlavě rodiny a zabrání tomu, aby otcové opouštěli vesnici a své domovy.

"Kdo si adoptuje tatínka nebo maminku tím, že jim nabídne práci," vysvětluje Rotunno, "může se přímo spojit s misionářem, který je za dané místo odpovědný, a dostane výkaz o provedené práci."

Od roku 2001 do dnešního dne pomohli Italové tisíci tatínkům, kteří mohli pracovat po celý rok. 25 euro stačí k tomu, aby se vrátil úsměv celým strádajícím rodinám.

Kněží či řeholnice z misijního centra uzavřou smlouvu s hlavami rodin, a ty pak pracují jako kuchaři, údržbáři, zemědělci a učitelé. Výbor je jen zprostředkovatelem mezi italskými občany a misionáři v chudé zemi. Zodpovědnost nesou misionářské instituty a kongregace, které mají své sídlo v Itálii.

Misijní centra, ve kterých mohli živitelé rodin najít práci, jsou v Bolívii, Keni, Demokratické republice Kongo, na Filipínách, Pobřeží Slonoviny, v Brazílii, Burkině Faso a v Indii. Cílem tohoto druhu solidarity je vytvořit přímý vztah mezi národy a vést je k osobní odpovědnosti.

"Další cíl," vysvětluje P. Piero Gheddo, misionář z Papežského institutu zahraničních misií (PIME), "je přejít od názoru, že peníze všechno vyřeší, k vědomí, že opravdová pomoc chudým vyžaduje, abychom si navykli na setkání národů skrze přímou spoluúčast a setkání s konkrétní bídou ve světě."

"Chudí nejsou čísla, ale osoby. Nemůžeme skutečně pomáhat chudým, a přitom žít v blahobytu a nadbytku. Je třeba změnit náš 'styl života'. Přemíra bohatství je nehumánní, pokud existuje přemíra chudoby, bídy. Všichni - bohatí i chudí - potřebujeme 'kulturní revoluci' inspirovanou evangeliem a Kristovým příkladem," dodal misionář.

Zdroj: ZENIT

(Převzato ze zpravodajství TS ČBK ze dne 24. 7. 2008
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.