19. 1. 2007 Alexandr Tolčinský
Moderátor (Jan Bednář):
Nejprve zavítáme do sousedního Polska, kde se nyní rozpoutala velká veřejná diskuse kolem neprobádané a často zamlčované minulosti. Nedávná rezignace varšavského arcibiskupa Wielguse, který byl donucen náhle odstoupit ze svého místa, když vyšlo najevo, že kdysi spolupracoval s komunistickou tajnou policií, vyvolala v Polsku vážné úvahy o potřeba lustrací v katolické církvi. Tématem se zabývá i připravovaná kniha vzpomínek kdysi pronásledovaného kněze. Více vysvětluje Alexandr Tolčinský.
Redaktor (Alexandr Tolčinský):
Osmadvacátý únor by za normálních okolností byl v Polsku obyčejným dnem. Letos tomu ale tak pravděpodobně nebude. Po skandálu s arcibiskupem, který se musel krátce po oficiálním uvedení do funkce kvůli prokázané spolupráci s tajnou policií vzdát postu varšavského metropolity, už to v případě vydání podobné knihy není možné. Skandál, který rozvířil diskuse o církvi nejen v Polsku, ale i celém katolickém světě, znovu otevřel otázku chování církví ve východoevropských zemích v dobách komunismu. Veřejnost odsuzuje Wielguse ne za to, že byl agentem, ale spíše za to, že tuto spolupráci nebyl schopen včas přiznat alespoň před církevní hierarchií a dostal do rozpaků nejen polské kněžstvo, ale i papeže Benedikta XVI.
Snad nikdy v poválečné historii Polska nenastal případ, aby se ke společnému zasedání sešlo 45 biskupů, kteří minulý týden jednali o způsobu, jakým do budoucna pracovat s podezřeními u osob z řad církve, u nichž existuje podezření, že byli z různých pohnutek ke spolupráci svolní. Rozpaky evidentně přetrvávají. Duchovenstvo se podle episkopátu nebojí pravdy a bezúhonnosti v jejím rámci alespoň na úrovni biskupů má posuzovat zvláštní historická komise. Celé shromáždění mělo analyzovat složitou situaci, v jaké se církev ocitla po vypuknutí skandálu pátera Wielguse a možnosti, jak se z krajně nepříjemné pozice dostat. Arcibiskup Glemp se opakovaně snažil jeho konání omlouvat a dokumenty svědčící o jeho vině bagatelizovat. Dokonce je označil za nebezpečné cáry papíru. Média jsou vyzývána, aby na odhalení ohledně nedávné církevní minulosti reagovaly umírněně a nevyvolaly další skandály. Arcibiskup Wielgus podle názoru biskupů nebyl pod tlakem, který skandál vyvolal, ani schopen se pokusit, cituji, o odpovídající obranu. Duchovní sice přiznal, že se před svou někdejší cestou do Německa během procedury vydání pasu setkal s agenty Státní bezpečnosti, nicméně tvrdil, že nikdy nepodepsal spolupráci s ní, což ale dokumenty archívu vyvrátily. A právě to je zdrojem zvýšené pozornosti věnované knize, kterou koncem února hodlá vydat nakladatelství Znak.
Kniha s názvem Kněží proti tajné policii totiž nejen monitoruje období vzájemných vztahů, přesněji řečeno boje katolické církve s polskou tajnou policií, ale zveřejňuje i několik desítek tajných agentů veřejnosti dosud většinou neznámých. Autor Tadeusz Isakowicz-Zaleski působil na sklonku komunistické éry jako duchovní, který spolupracoval se Solidaritou. Za tyto své aktivity byl příslušníky polské obdoby naší StB opakovaně zatýkán, vyslýchán a dokonce mučen. Natočený záznam jeho brutálního výslechu polská tajná policie později používala pro své příslušníky jako instruktážní film.
Zaleski si uvědomuje, že jeho kniha může přilít další "olej do ohně" a ještě více zostřit diskusi vyvolanou v Polsku zmíněným případem. Tvrdí následující: Svou knihou usiluji o očistu církve, nikoli její hanobení. Jenže církev se nepříjemný skandál snaží mnohdy spíše relativizovat, pokud je tedy vůbec něco podobného možné. A proto její představitele asi těžko uchlácholí Zaleského prohlášení, že se v knize věnuje bývalým agentům pouze v jedné kapitole.
Během svých bádání v dokumentech Institutu národní paměti, který v Polsku spravuje akta bývalé SB, prý nalezl a rozšifroval krycí jména 39 kněží agentů. V knize se jich objeví údajně jen 19, ale tato cifra není v současné chvíli tím nejpodstatnějším. Církev totiž pochopitelně upřednostňuje opatrný přístup, vlastní bádání a interní instituce posuzující pravdu. A proto je kniha, která byla napsána už před rokem, tedy před aférou Wielgus, pro církev více méně nevítaná. Obchází totiž slibovanou církevní historickou komisi, aniž by s ní zveřejnění materiálu konzultoval. Nakladatelství ho dalo před vydáním s textem seznámit kardinála Dziwisze, bývalého důvěrníka papeže Jana Pavla II. Ten však posouzení textu striktně odmítl, když zdůraznil, že jej nikdo takovým krokem z jemu nadřízené církevní hierarchie nepověřil. A tak se nakladatelství nakonec rozhodlo knihu vydat bez "dobrozdání" církevní autority, i když se v posledních dnech objevily informace, že autor výsledky svých bádání k posouzení nakonec poskytl.
Isakiewicz-Zaleski ujišťuje veřejnost, že ostře sledovaná kniha není pomstou a vyřizování účtů s kněžími agenty, ale spíše pokusem vysvětlit pozice a možnosti chování církve tváří v tvář polské obdoby STB. Upozorňuje nejen na ty, kdo spolupracovali, ale mluví také o těch, kteří se zlomit navzdory zatýkání a hrozbám nebo v lepším případě nevydání dokumentů k cestám do zahraničí nenechali. Vzhledem k ostrosti diskuse na téma církve se kniha zřejmě stane u našich severních sousedů bestsellerem. Autor i nakladatel přislíbili, že výtěžek z jejího prodeje bude věnován na charitativní účely.
Moderátor (Jan Bednář):
Tolik Alexandr Tolčinský.
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 17. 1. 2007
Pro Listář vybral mh)
Související články:
Lustrace tvrdě zasáhly polskou církev
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
