Sv. Jan Klimak

30. 3. 2007 Valere De Pryck

Narodil se r. 580, zemřel mezi r. 650 až 680. Jeho svátek slavíme 30. března.

Jeho život

Jsme v jižní Palestině na Sinajském poloostrově. Autor jeho životopisu neuvádí, ze které země Jan Klimak pochází, ale zaznamenává, že získal dobré vzdělání. Jako šestnáctiletý novic vstoupil do kláštera na hoře Sinaj. Ve 35 letech se po smrti svého duchovního otce uchýlil do ústraní jeskyně ke skupině poustevníků, kde získával duchovní zkušenosti. Během tohoto období trochu cestoval. Vydal se do Egypta navštívit mnichy a klášter kajícníků, který na něj velmi zapůsobil.

Stal se výborným duchovním otcem, ke kterému se lidé často obraceli o radu. Závistiví mniši proti němu osnovali spiknutí, ale on si je získal svým klidem a svou velkou trpělivostí. Po čtyřiceti letech poustevnického života byl vybrán za igumena sinajského kláštera. V té době napsal svůj slavný Svatý žebřík. Toto dílo obsahuje třicet kapitol, po nichž následuje Pastýřský list, určený představeným a duchovním otcům. Dostal jméno Jan Klimak, což znamená "Jan Žebřík" (klimakis: žebřík).

Jeho dílo

Jeho dílo je důležité, protože pochází z doby, kdy se jádro mnišství přemisťuje k Athosu, jako důsledek barbarských vpádů. V jeho díle je učiněna syntéza učení Otců pouště z Egypta a Gazy, a také Kasiána, které cituje spolu s mnoha dalšími. Jeho učení je pevné, má v sobě velký dar rozlišování.

Učení

Svatý žebřík sleduje vývoj duchovního života. Od počátku konverze je nutné si vybrat: rozejít se se světem. Obtížný postoj zřeknutí se vlastní vůle, což vede k lásce a radosti. Dále Jan Klimak popisuje, jak prakticky zavést do života ctnosti, nezbytné pro pokrok na cestě k dokonalosti, a dokresluje to příběhy a osobními vzpomínkami. Základem je poslušnost k představenému; smutek nad nedostatečnou láskou; slzy lásky, které jsou darem Božím, znamením působení a přítomnosti Pána, zármutek, který vede k radosti.

Ke ctnostem staví do protikladu nepravosti a každé z nich přiděluje jednu příčku svého žebříku: hněv, acedie (zahořklost), obžerství, chlípnost, bezcitnost nebo nedbalost, které se staly zvykem, nakonec domýšlivost a pýcha. Potom přichází ovoce tohoto praktikovaného života: duše, která získala schopnost rozlišení Boží vůle, má podíl na prostotě Boží, která jde ruku v roce s pokorou. Takže duše přichází do klidného přístavu, kterým je království Boží, jednota s Bohem. Tam vede několik cest: hesychie, vnitřní dispozice k tichu a mlčení v neustálé modlitbě, která realizuje "andělský život"; modlitba, záležitost vytrvalé víry, dar Boží. Jan trvá na jednoduché "monologistické" modlitbě, to znamená jednoslovné modlitbě: vzývání jména Ježíšova v rytmu dýchání, což vede k modlitbě, z níž někteří vycházejí jako když vycházejí z palčivé výhně (28. stupeň, 54). Duše tedy dosahuje stavu apatie (bez vášně), zaměření k Bohu. Unášená v hlubině božské Lásky se stává příbytkem Pána, který ji proměňuje. V Pastýřském listu předává duchovní otec, kterým je Jan Klimak, svým čtenářům všechny zkušenosti apofthegmat a Jana Kasiána.

Několik úryvků

- Ten, kdo miluje Pána, začal tím, že miloval svého bratra, neboť ta druhá láska je důkazem té první. (30. stupeň, 27)

- Během modlitby nepřipusť žádnou smyslovou představu, abys nesešel z pravé cesty. (28. stupeň, 45)

- Výsledkem zřeknutí se smyslových věcí je rozjímání duchovních věcí. (26. stupeň, 11)

- Ten, kdo má rád ticho, se přibližuje Bohu, a tím, že s ním v skrytu hovoří, získává jeho světlo. (11. stupeň, 5)

Závěr

Jan psal pro mnichy z 8. století. Jeho slova a doporučení nám někdy připadají těžko stravitelná. U řeckých otců nejde o to, abychom brali všechno doslova. Při jejich čtení si musíme stále uvědomovat hlavní myšlenku, kterou sledují: naši deifikaci. A přece, mutatis mutandis, můžeme použít některé z jeho rad pro náš život, kde nechybí vášně, které nás odvádějí od Boha a od toho, abychom dbali na svou budoucnost. Neztrácejme tolik času zabýváním se svou nedokonalostí. V každé době nám zůstávají první dvě přikázání, která dává Ježíš v evangeliu. Tam je všechno. Na nás je, abychom našli svou niternou cestu, ať jsme kněží nebo laici, a jako lotr po pravici v okamžiku smrti se odevzdejme do rukou Kristových, On určitě bude na vrcholu žebříku, aby nás přijal do Života. Taková je naše víra.

(Převzato z Missive des douze Apotres, březen 2007 - č. 280
Pro Listář vybrala a přeložila ing. Lydie Čechová)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.