Polský kněz odhaluje agenty v církvi

7. 3. 2007 Maciej Ruczaj

Nová kniha mapuje osudy duchovních, kteří spolupracovali s komunistickou tajnou bezpečností. Mnozí kněží ale tlaku odolali

VARŠAVA/PRAHA Nejočekávanější polská kniha tohoto roku je na světě. Publikace kněze Tadeusze Isakiewicze-Zaleského mapuje vztahy mezi katolickou církví a komunistickou Státní bezpečností na příkladu krakovské arcidiecéze.

Kniha se opírá o archivy Institutu národní paměti (IPN) a ukazuje osudy 130 duchovních, kteří přišli do styku s StB. Devětatřicet z nich bylo registrovaných jako tajní spolupracovníci, zbytek nátlaku státních orgánů odolal. Mezi spolupracovníky je několik významných duchovních, včetně dvou stále působících biskupů.

Asi největší rozruch vyvolalo jméno Józefa Paetze, který v roce 2002 musel odstoupit z funkce poznaňského arcibiskupa kvůli homosexuální aféře. V knize je uveden jako "zdroj informací" rozvědky komunistického Polska.

"Děkuji Bohu, že mi dal dost síly, abych během posledního bouřlivého období dokázal vydržet vše, co jsem musel zakusit," píše Zaleski v předmluvě. Tento kaplan krakovské Solidarity, během komunismu několikrát mučen tajnou policii, se v poslední době musel potýkat s kritikou se strany nadřízených, a dokonce i s anonymními výhrůžkami. Nakonec povolení pro pokračování své badatelské činnosti dostal, avšak krakovský arcibiskup Stanislaw Dziwisz se odmítl s výsledky seznámit. Podle něho celá odpovědnost za publikaci leží na autorovi. Před publikací se Zaleski obrátil na všechny kněze - agenty, které se rozhodl v knize uvést. Odpověděla necelá polovina a pouze jeden se veřejně ke spolupráci přiznal.

Katolický publicista a senátor Jaroslaw Gowin oceňuje, že kniha Zaleského není honbou za senzacemi. Naopak se podle něho jedná "o hold té valné většině kněží, kteří se nenechali žádným způsobem zlomit či korumpovat". Šéfredaktor časopisu Tygodnik Powszechny Adam Boniecki vyzdvihl, že se Zaleski nezabývá vytvářením "seznamů jmen", ale snaží se popisovat jednotlivé příběhy v celé jejich složitosti. Příkladem může být případ současného biskupa Rzeszowa Kazimierze Górského, který je evidován jako agent, avšak z dokumentů vyplývá, že nedonášel na jiné duchovní ani nebral od StB žádné odměny. Podle Zaleského kontakty omezoval na "nutné minimum", které považoval za nezbytné pro získání povolení na stavbu kostela. Výmluvný je příběh zesnulého faráře Jozefa Gorzelaného, stavitele chrámu Archa Páně uprostřed "ideálního komunistického města", krakovské Nowe Huti. Tento kněz byl v 50. letech aktivním agentem, ale později vlivem tehdejšího biskupa Karola Wojtyly spolupráci přerušil a stal se jedním ze symbolů odporu proti režimu.

Kam StB nemůže, nasadí ženu

Kniha podrobně popisuje metody, kterými se Státní bezpečnost snažila kněze ke spolupráci přimět. Nechybí tam výhrůžky, vydírání, či dokonce nasazení "žen - agentek", které měly duchovní kompromitovat. Častým prostředkem pro navázání kontaktů byly procedury vyřizování pasů. Teprve po popisu mašinerie sloužící k ničení církve následuje kapitola týkající se kněží - tajných spolupracovníků. Historik z IPN Marek Lasota píše: "Byla to doba, ve které stát se knězem byl hrdinský čin. Avšak nesla s sebou také nebezpečí popření smyslu kněžského poslání." Podle Jaroslawa Gowina fakt, "že existovala hrstka duchovních a početnější skupina laiků, kteří přistoupili na spolupráci, je bolestivý element pravdy o naší národní minulosti. Je třeba se k ní postavit čelem".

O autorovi: MACIEJ RUCZAJ, Autor je spolupracovníkem LN

(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 28. 2. 2007
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.