O rozdílu mezi křesťanskou láskou a lidskou spravedlností
6. 12. 2007 Starec Siluan
Lidé obvykle chápou spravedlnost v právním pojetí. Odmítají jako
nespravedlivou myšlenku, aby někdo na sebe vzal zodpovědnost za vinu někoho
druhého. To se neslučuje s jejich právním povědomím. Ale duch lásky
Kristovy je jiné podstaty. Ve smyslu této lásky není vůbec zvláštní,
ale zcela přirozené sdílet zodpovědnost za vinu toho, koho milujeme, a
dokonce ji celou převzít na sebe. Co víc, právě tím převzetím viny
druhého se projevuje opravdovost lásky a skutečně si ji uvědomujeme;
kde by byl smysl lásky, kdybychom ji zachovávali jen za příznivých
okolností? Ale když na sebe svobodně vezmeme vinu a utrpení milované
bytosti, pak láska dosáhne dokonalosti po všech stránkách.
Ale lidé neumějí nebo nechtějí dobrovolně přijmout a snášet následky prvotního hříchu Adama. Říkají: Adam a Eva jedli zakázané ovoce, jak se mě to týká? Jsem připravený zodpovídat se za své hříchy, ale jen za ty své a ne za hříchy někoho jiného. A člověk nechápe, že tímto svým vnitřním postojem sám opakuje hřích našeho prvního otce, který se tak stal jeho vlastním hříchem a jeho vlastním pádem. Adam popřel svou zodpovědnost tím, že svalil vinu na Evu a na Boha, který mu tuto ženu dal, a tím rozbil celistvost člověka a jeho svazek s Bohem. Tak pokaždé, když odmítáme převzít na sebe svou zodpovědnost za obecné zlo, skutky svých bližních, opakujeme stejný hřích a rozbíjíme stejnou lidskou celistvost. V ráji vyzval Pán Adama k lítosti; můžeme se domnívat, že kdyby Adam převzal zodpovědnost za svůj společný hřích s Evou místo toho, aby se obhajoval, osud světa by byl býval jiný. Stejně tak bude osud světa jiný, jestliže kladně odpovíme témuž živoucímu Pánu, který opakuje svou výzvu k pokání, a jestliže na sebe vezmeme tíži vin svých bližních.
Každý z nás dokáže vyjmenovat důvody ke své obhajobě. Ale pokud se pozorně zahledíme do svého srdce, uvidíme, že jednáme podvodně. Člověk sám sebe omlouvá nejprve proto, že nechce přiznat, že má částečnou vinu za zlo, které je ve světě. Potom se omlouvá proto, že si neuvědomuje, že obdržel svobodu obrazu Božího, ale vidí se pouze jako objekt tohoto světa, který je jím podmíněn. V takovém pojetí je něco otrockého; proto snaha omlouvat se je jednáním otroka a ne dítěte Božího.
U blaženého starce jsme neobjevili tento sklon k omlouvání. Ale je zvláštní, že lidé považují přesně za něco otrockého způsob chování - vzít na sebe vinu bližního a požádat o odpuštění.
(...)
Sám starec vždy mluvil pouze o lásce Boží a nikdy o Jeho spravedlnosti, ale my jsme záměrně toto téma navodili. Vyjádřil se asi takto:
Nemůžeme o Bohu říci, že je nespravedlivý, že by v Něm byla nespravedlnost, ale ani nemůžeme říci, že je spravedlivý v tom smyslu, jak my chápeme spravedlnost. Svatý Ignác Syrský říká: Neopovažuj se nazvat Boha spravedlivým; neboť jaká je jeho spravedlnost: to my jsme zhřešili, ale Jeho jediný Syn zemřel na kříži? K tomu, co říká svatý Ignác, můžeme dodat: to my jsme zhřešili, a Bůh seslal svaté anděly k službě k naší spáse. Ale, naplněni láskou, sami andělé mají touhu nám sloužit, a v této službě neunikají utrpení. Naopak, Pán vydal živočichy bez rozumu a celý zbytek stvoření zákonu zkázy; neboť nebylo nutné, aby bylo tohoto zákona ušetřeno, když člověk, pro něhož bylo stvořeno, se stal vinou svého hříchu otrokem zkázy. Takže, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, veškeré tvorstvo společně sténá a pracuje (Ř 8,20-22), podle slov apoštola, trpí s člověkem. A to není zákon spravedlnosti, ale zákon lásky.
Úryvek z: Archimandrita Sophrony (Sofronij) - Starec Siluan, mnich
z hory Athos, 1866-1938 - vyd. Présences, Paříž 1973
Z Missive des douze Apôtres č. 287 - listopad 2007
vybrala a přeložila ing. Lydie Čechová
Copyright © Listar.cz 2000-2007
Publikování nebo šíření tohoto článku nebo jeho části
je možné, pokud bude jako zdroj překladu uveden web www.listar.cz)
Související články:
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
