Náboženská svoboda ve světě

25. 10. 2007 Daniel Raus

Minulý týden navštívil pražskou centrálu Svobodné Evropy známý expert na otázku náboženského pronásledování. Jmenuje se Paul Marshall a pracuje pro washingtonský Hudson Institute, který sleduje porušování lidských práv ve světě. Paul Marshall je autorem 25 knih, většinou pojednávajících o stavu lidských práv a náboženské svobody v jednotlivých zemích. Daniel Raus si ho pozval k mikrofonu a položil mu několik otázek:

Které náboženství je momentálně na světě nejvíce pronásledované?

"Důležité jsou tři věci. Skoro všechna náboženství čelí někde pronásledování, včetně ateistů nebo agnostiků. Nejtvrdšímu pronásledování jsou pravděpodobně vystaveni vyznavači náboženství Bahai, které se zrodilo v Íránu před 150 lety. Mnoho muslimů ho považuje za herezi, takže jeho příslušníci jsou velmi tvrdě pronásledováni ve většině islámského světa. Další tvrdě pronásledovanou vírou je tibetský buddhismus. Jeho vyznavače v Tibetu pronásleduje Čína, zbytek je v exilu. Tato náboženství čelí největšímu útlaku v tom smyslu, že nejvyšší procento jejich věřících trpí. Když se ale podíváme do šířky, nejvíc pronásledovaných má pravděpodobně křesťanství. Je to i proto, že je to největší náboženství, hlásí se k němu třetina lidstva."

Mnoho lidí si myslí, že odpovědí na náboženskou nesnášenlivost je sekularismus, kterému patří budoucnost. Je to tak?

"Automaticky určitě ne. První věc: víra, že budoucnost patří sekularismu, se ukázala jako planá. V tomto ohledu Evropa vypadá podivně. Tady si lidé myslí, že Amerika je podivná, protože je náboženská. Ale z globálního pohledu jiných kontinentů je Amerika typická. Sekulární Evropa je naopak netypická. Sekularismus tedy asi není cestou do budoucnosti. Ale i v jeho případě záleží, co se pod tímto pojmem myslí. Tak jako existují různá náboženství, existují i různé druhy sekularismu. Jeho silnou formou byl silně represivní komunismus, který posílal lidi do vězení a gulagů, což stále probíhá v komunistických zemích, jako je Severní Korea nebo Čína. Takže sekularismus ve smyslu nenáboženskosti nebo boje proti náboženství není zárukou ničeho, může být vysoce represivní. Pokud ale slovem "sekularismus" nemyslíme ateismus, ale otevřenou, pluralitní společnost, prostředí, kde stát neprosazuje nějaké náboženství, tak ano, to pomáhá náboženské svobodě."

Hodně se mluví o islámu a demokracii. Mohou koexistovat?

"Ano. Největší muslimskou zemí je Indonézie. Od té doby, co se zbavila vojenské diktatury, je otevřená, svobodná a demokratická. Ve světě jsou demokratické a otevřené islámské země, takže islám a demokracie se nevylučují. Ale podobně jako se sekularismem se musíme zeptat, o jaké formě islámu mluvíme. Pokud o indonézském islámu, otevřeném a pluralitním, pak je odpovědí: ano. Ale to, co se označuje jako 'politický islám', tedy radikální verze, podle které vláda, stát a zákon musí odpovídat určitému vidění, pak ne, ten s demokracií kompatibilní není."

(Převzato z vysílání ČRo6
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.