Modlitba celníkova

Meditace s otcem Lvem Gilletem

1. 8. 2007 Mnich východní církve

Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili (Lk 18,10). Proč Ježíš staví výše celníkovu modlitbu než tu farizeovu? Důvody této preference se zdají být jasné. A přece jen málokdy ti, kdo toto podobenství vykládají, dojdou až k jeho základu.

Nejprve si všimněme, že Ježíš farizeje výslovně neodsuzuje. My máme sklon k tomu, abychom na farizeje házeli všechnu vinu a označovali je jako pokrytce (což je pohodlné alibi pro to, abychom si nevšímali našich pokrytectví vědomých nebo nevědomých). Ježíš se vyjadřuje způsobem pozoruhodně jemným: Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus (L 18,14).

Farizej se modlí zpříma. Celník se bije v prsa a neodvažuje se pozvednout oči k nebi. Ale nemůžeme říct, že postoj celníka vyjadřuje pýchu nebo aroganci. Vzpřímená modlitba byla normálním postojem židovské modlitby. Farizej říká Bohu, že není jako ostatní lidé, nepoctivci, vyděrači, cizoložníci nebo jako ten celník. To je přesné. Farizeové nebyli veřejní hříšníci. Měli právo to říci. Farizej říká Bohu, že se postí dvakrát za týden a dává desátky ze všeho, co získá. Tady se znovu jedná o konstatování skutečnosti, a to je přesné. Farizej si nepřisvojuje zásluhy za všechny věci. Naopak, děkuje za ně Bohu: Bože, děkuji ti, že... (L 18,10).

Co tedy chybí farizejově modlitbě? Nemá nedostatky ve svých tvrzeních, ale spíš v tom, co neříká. Chybí jí duch pokory. Chybí jí určitá poníženost.

Proto Pán říká: Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen (L18,14).

Kdo se ponižuje... Je to celník, koho zde Pán jasně označuje, celník, který se drží v ústraní, který se neodvažuje zvednout oči k nebi a který se bije v prsa a říká: Bože, slituj se nade mnou hříšným (L 18,13).

V čem spočívá jedinečná hodnota této modlitby? Za prvé je to pokorný fyzický postoj celníka. je to skutečnost, že se bije v prsa, čímž potvrzuje, že naše přestupky mají své kořeny v našem srdci, uvnitř nás samotných. Dále je to skutečnost, že se prohlašuje za hříšníka. Tyto důvody bohatě stačí k tomu, že Pán Ježíš schvaluje celníkovu modlitbu. Ale přesto je v této modlitbě ještě něco hlubšího, co se víc než všechno ostatní dotýká Spasitelova srdce. Jsou to prostá slova: Smiluj se.

Celníkovu modlitbu považují všeobecně exegetové za trochu zkrácený třetí verš padesátého prvního žalmu: Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nepravosti. To je velký kající skutek Davidův, když poté, co zhřešil, k němu přichází prorok Náthan.

Ať už použil jakákoli slova, celník prosí o milosrdenství, dobrotu, smilování, pokoj Boží. To především chybí farizejově modlitbě. A právě to dává hodnotu modlitbě celníkově. Nestačí říct: jsem hříšník. Modlitba, kterou Bůh přijímá, ještě dodává: "Prosím o odpuštění, o milost. Doufám v tvou dobrotu." Celník rozpoznal Otce.

(Úryvek z knihy Holubice a beránek, Mnich východní církve, vydavatelství Chevetogne, 1979
Z Missive č. 268 - únor 2006 vybrala a přeložila ing. Lydie Čechová
Copyright © Listar.cz 2000-2007
Publikování nebo šíření tohoto článku nebo jeho části
je možné, pokud bude jako zdroj uveden web www.listar.cz)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.