Modeling ve službách evangelia

15. 8. 2007 Josef Koláček

Turris eburnea (věž ze slonoviny) neboli síla a čistota, to jsou nezbytné ctnosti pro toho, kdo chce žít mládí s čistým štítem. Ano, je to jeden z titulů Panny Marie v loretánských litaniích. Je to také sdružení www.turriseburnea.it, které založil v polovině minulého století P.Michele Peyron a Jan Pavel II. jej nazval "apoštolátem lásky". Dílo žije z dobrovolných darů. Dnes, po smrti zakladatele v roce 1993, ho vede P.Annonio d´Osasco spolu s mladým P.Franccesco Deciou, který je koordinátorem akcí v Turínu, Janově, Milánu a organizuje iniciativy apoštolátu a Římě, v celé Itálii a jiných koutech světa.

Sdružení žije angažovaností mladých dobrovolníků a dobrovolnic, kteří studují nebo pracují a ve volném čase se setkávají, aby prohlubovali témata jako manželství a láska, přátelství a krása, děti a svět žen. Protože Turris eburnea vede ke znouvobjevení oněch hodnot, které jsou vepsány do srdce každé osoby, ať náleží do kterékoliv rasy, náboženství nebo kultury a jež se mohou stát životním stylem zdánlivě velmi prozaickým a mondénním, jak tomu bývá v prostředí módy, elegance a módních přehlídek.

P.Peyron se, hned po svém kněžském svěcení, když byl kardinálem Fossatim jmenován kaplanem vysoké módy v Turině, zasvětil duchovní péči o modelky, se kterými se setkával v piemontských krejčovských dílnách, aby jim poskytl křesťanskou výchovu tím, že se postavil tváří v tvář problémům světa módy, bohatého na návrhy a příležitosti často nicotné a zcestné.

Právě proto, aby přivedl k pravdám víry dívky tak vzdálené církvi, začal s nemalým váháním organizovat módní přehlídky; v tom ho velmi podporoval apoštol Turína don Calabria. Od té doby Turris vnáší do módních přehlídek, do království tělesné krásy a pomíjivosti, slova jako láska, dobro, pokora. A pronášejí je děvčata, která předvádějí oblečení a zároveň vydávají svědectví o své konverzi a duchovní cestě. Švadleny pro ně šijí originální šaty, které si dívky oblékají, když se naučí umění "make up", chování, chůze a vůbec pohybu na přehlídce. Zde se však učí umírněnosti, ne přehánění, protože aby dívky ukázaly svou krásu není zapotřebí propastných výstřihů, superkrátkých sukének a ohromujících rtěnek. Střízlivý a elegantní oděv, lehce a diskrétně nanesená líčidla, nevtíravé chování jsou lepší vizitky.

Gabriela Costa, koordinátorka módního oddělení v Římě, má sídlo na rohu Largo di Santa Lucia dei Filippini nedaleko Torre Argentina. Říká s mírnou hrdostí: "Byli jsme v Mexiku, v Severní Americe, ale také v jedné muslimské škole v Instanbulu. Pořádali jsme módní přehlídky v obchodních střediscích, ve školách, na náměstí mnoha zemí." Modelky Turris eburnea jdou všude, kam jsou poslány, protože považují každé pozvání za povolání Marie, která čeká na jejich pomoc a nikdy jim nechybí její ochrana. Modní přehlídky pořádají zdarma. Místnosti zaplatí organizátoři. Světla, hudba, oděvy, cesty a pobyt jsou zcela hrazeny dílem Turris eburnea. Gabriela pokračuje: "Mnoho matek a babiček, které během let předváděly na našich přehlídkách, děkují donu Peyronovi, že je připravil na jejich budoucnost na pevných křesťanských základech, zatímco současné modelky i nadále rozsévají evangelium radosti v srdci mezi své vrstevnice, aby jim pomáhaly uvažovat o opravdových hodnotách života".

Donata Pucetti, 40 let, vstoupila do Turris v 15 letech a vypráví o své zkušenosti: "Moje kamarádka ze školy mě přivedla na jeden oběd sdružení. Mluvilo se o lásce, o přátelství a mě uchvátila atmosféra onoho setkání. Moje rodina je ateistická a já hledala někoho, s kým bych mohla sdílet jiné hodnoty. Setkání s chlapci a děvčaty z Turris mi dalo pochopit, že nejsem sama a že mohu najít místo i osoby, s nimiž mohu mluvit v choulostivém věku dospívání. Turris eburnea je však také synonym pro diskrétnost a respektování názorů druhého. Teprve po několika letech jsem zjistila, že se organizují setkání, při kterých se modlí růženec, medituje bible, ale nikdo na mně nenaléhal, abych tam chodila." A jak se dostala na přehlídky? "Byla jsem vysoká, štíhlá, měla jsem dobré vystupování, plod přísné výchovy mého otce. A tak mě požádali, abych dělala modelku. Tehdy ještě žil don Peyron, maják mého života. Souhlasila jsem. Jistě jsem neměla ambice dělat modelku jako Noami Campbell, ale chtěla jsem z mola rozdávat poselství lásky a naděje. Před každým defilé se modelky shromáždí v nějakém salónku a pomodlí se Zdrávas Maria a pronesnou nějaké úmysly. Skončila jsem v září 1990, měsíc před svatbou. Nyní už do sdružení chodí mé dcery a jsou stejně nadšené jako já, ne-li více."

Modelku dělá už 26 letá Eleonora Sgravatti: "Jsem tak trochu nad kvótou. V Turris jsou modelky mnohem mladší. Já jsem vyjímka, ale módní přehlídka je pro mne způsob, jak dosvědčovat hodnotu ženského těla a jak se projevit. U nás neexistují manekýnky, ale osoby angažované v hlásání evangelia. Začínala jsem na tradičních defilé, abych si vydělala nějaké peníze. Dělala jsem modelku na Španělských schodech v Římě, ale hned jsem si uvědomila, že mé hodnoty jsou na hony vzdáleny onomu prostředí. Pak v roce 2005 jsem poznala sdružení a hned jsem se cítila doma, jako ve velké rodině." Jako patnáctiletá dělala modelku Turris eburnea také Anna Giuli, jejíž modrým očím by závidělo i čisté moře. Nyní je jí 28 let, má doktorát z bioetiky na katolické univerzitě v Římě, a svou činnost docentky na několika zdravotních školách rozděluje s angažovaností ve sdružení: "Někdy musím dělat reportérku, nebo doprovázím modelky na turné po světě. Prostřednictvím všeobecného jazyka módy mluvíme o pravém přátelství jako o prvním nezbytném kroku k opravdové lásce, vydáváme svědectví o osobním růstu a vybízíme mladé dívky, aby přijímaly vlastní tělo tím, že zhodnotí ženství a nesklouznou do agresivního feminismu."

Takové názory ovlivnily také volbu osmadvacetileté Federiky Morais, která dělala fotomodelku pro značky Yves Saint Laurent a Missoni, dnes se prosadila jako herečka a hudebnice: "Zkušenost mě naučila, že i v neblaze proslulém světě divadla a filmu je možné jít vpřed, aniž by se člověk musel snižovat ke kompromisům. Má rozhodnutí byla vždy vedena respektem k některým základním mravním hodnotám a nakonec jsem byla vždy spokojena. V minulosti jsem dělala modelku, abych si vydělala hodně peněz, dnes si mohu dovolit dělat to zdarma pro Turris eburnea. Zato však dostávám milé přátelství a sdílení všech krás, bolestí i tužeb."

Zdá se vám to málo?

(Převzato z vysílání Radia Vaticana ze dne 5. 8. 2007
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.