Maří Magdaléna by se hodných katolíků bála

S P. Františkem Líznou o tom, že její příběh známe už dva tisíce let, dodnes ale váháme s jeho přijetím

17. 8. 2007 Karolína Peroutková

Jezuita František Lízna je kněz, který se nejraději věnuje lidem na okraji společnosti. Sám byl čtyřikrát z politických důvodů vězněn. Signatář Charty 77, držitel Ceny Františka Kriegla "za obětovavou práci s odsouzenými" a řádu TGM "za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva". Působí ve farnosti Vyšehorky poblíž věznice Mírov, má romské občanství.

V přízemí vaší fary bydlí několik bezdomovců. Dveře otvíráte dokořán opravdu všem...

Je potřeba, abychom mezi sebe přijímali i ty, kteří na první pohled "nesplňují" regule, podle kterých se obyčejně řídíme. Nemůžeme zavírat dveře před lidmi jen proto, že se nám nejeví jako dostatečně věřící. Když ke mně přijde někdo s žádostí o křest, pokřtím i toho, u kterého není záruka, že se bude chovat jako klasický křesťan. Mimochodem, i to "zapadnutí" mezi normální věřící je velmi obtížné, protože odlišní jedinci jsou v kostele často složitě přijímáni. Mluvím teď o lidech všeobecně, ale mám na mysli i cikány, protože k nim mám hodně blízko.

Myslím, že to byla Věra Bílá, ta slavná romská zpěvačka, která přiznala, že je sice katolička, ale do kostela nechodí. Když tam prý jednou přišla, usedla do lavice a lidi si od ní odsedli, při pozdravu pokoje jí nikdo nepodal ruku. Přestala tam pak chodit, cítila se nevítaná.

Když vy naopak přijdete mezi Romy, údajně vítaný jste...

Shodou okolností jste přišla v den, kdy jsem ve věznici na Mírově sloužil mši svatou. Jeden vězeň, účastník bohoslužby, mě velmi dojal, řekl: "Otče, i kdyby se stalo, že byste brzo zemřel, zanechal byste tady po sobě zanechal velikou brázdu. Vážíme si toho, že jste přišel sem, mezi nás.

Co jste pro ně udělal, že vám vzdali takový hold?

Nic víc, než že jsem pozorně četl evangelium. Zjistil jsem, že Ježíš se stýkal především s těmi, kteří byli nějakým způsobem vytěsněni z elitní náboženské skupiny, což byli farizeové. Když přišel Ježíš mezi farizeje, sledovali jej, dávali pozor zda neignoruje jejich nařízení, které oni bedlivě zachovávali.

Ježíš se věnoval především těm, kteří byli nějak handicapováni, buď fyzicky, nebo mravně. A připustil, aby se k němu tito lidé přiblížili tak, až to vzbuzovalo údiv a až pohoršení, viz příběh s Máří Magdalénou. I pro dnešního člověka by bylo takové veřejné setkání s prostitutkou naprosto skandální.

Čím jsou vám blízcí tito lidé?

Sám jsem byl nějakou dobu ve vězení a poznal jsem, že mezi lidmi na okraji společnosti, odsouzenými, podivíny, je i obrovské kvantum dobra.

Je potřeba se jim věnovat, protože bez pomoci pozitivního vzoru, tj. služby kněze mají malou šanci vypořádat se s tím světem tak, aby byli sami se sebou spokojeni. A taky jsou ohroženi na spáse.

Nikdy nikoho neodsuzuji. Každý byl jinak počat, přijímán a vychován. Ten kdo byl počat při opilosti nebo při znásilnění, v dětství pak týrán, či zneužíván, jeho přijetí světa je pak nepředstavitelně obtížné.

Někdy mi připadá, jako kdybychom evangelium ani nečetli. A to jsme přitom každou neděli na mši svaté. Ale to nás nezachrání, mše svatá není cíl, ale prostředek. Kvůli pečlivé účasti na bohoslužbách nesmíme ztratit vztah k člověku.

Už jen taková drobnost: někdy se stane, že v neděli k nám přijde nenadálá návštěva. Vyvstane otázka, jestli hostitelka má jít na pravidelnou mši svatou, nebo zda má zůstat doma a postarat se o návštěvu. Samozřejmě se má postarat o to, aby se ti lidé u nich doma dobře cítili a byl dobrý oběd. Mši svatou si může přece vynahradit jiný den. Řada lidí ale takto neuvažuje.

Čím by mohli lidé, o které se staráte, inspirovat běžné věřící?

Dnes na Mírově jsem sloužil mši pro devět vězňů, kteří se jí velmi pokorně zúčastnili. Mají před sebou tresty, nelehkou budoucnost, oni ale nejsou pod tíhou tohoto zhroucení a zoufalí. Jeden Rom mi říkal: "Za chvíli jsem otče venku, brzy se za vámi zastavím". Myslel jsem, že přijde tak za dva měsíce, pak jsem se ale dozvěděl, že bude sedět ještě dva roky.

Jsem přesvědčen, že se za mnou pak opravdu zastaví. A mimo vaši otázku: nevylučuji, že mi něco ukradne. Ale to mi až tak nevadí, když se mi něco takového stane, dotyčné nezatracuji, protože věci obecně nejsou tak důležité jako člověk sám. Kdybych ho z obavy před možnou krádeží vyhodil, mám malou šanci přiblížit se jeho duši.

Věci které mám, mám velice rád, ale přece jenom jsou to věci. Jejich ztráta bolí, ale nutí hledat podstatné. Jako řeholník se snažím zachovávat slib poslušnosti, chudoby a čistoty. s nadsázkou proto říkám, že když mi něco ukradnou, aspoň částečně mě k slibu chudoby přiblíží.

Říkal jste, že vaši lidé jsou běžnými věřícími obtížně přijímáni. Jak jste na tom vy?

Dostal jsem před časem dopis od jedněch moravských farníků:

"Pane faráři, dnes jsme si přečetli v zemských novinách článek, jak pomáháte vrahům. Jsme věřící křesťané se stálou účastí na bohoslužbách a životem vedeným desaterem. Jsme velmi rozhořčeni nad myšlením a chováním kněze, který materiálně podporuje vrahy, kteří úmyslně za sebou zanechali utrpení, žal a smutek po zavražděných. Je správná duševní útěcha a snaha faráře po nápravě vraha, ale ne materiální nadstandardní usnadňování spravedlivého trestu vrahovi, který způsobil zlo a kdyby opět vyšel z vězení bude chladnokrevně zabíjet bez ohledu na Boha a na Vás. Jako farář se vysmíváte lidskému utrpení úmyslně způsobeného vrahem. Je to odporné a hnusné pomyšlení, co dnes dělají zástupci Boha na zemi. Jste jako oni. Vrána k vráně sedá. Křesťané ochotně dávají dary přijaté na církev a kostel ale ne na dary pro bestiální vrahy. Myslíme si, kdybyste byl opravdový křesťan věřící v Boha, tak byste dal peníze na dar pro nemocné v ústavech a přístroje na léčení potřebných. Je nám smutno z duchovních, kteří úmyslně podporují vrahy a zapomínají na utrpení oběti. Kupte také něco pro pozůstalé, ať zmírníte jejich každodenní utrpení z mučivých vzpomínek. Vrahům kupovat dárky, to není hrdinství a láska, ale zvrhlá morálka bezcitného pastýře ke slušným lidem. Poplival jste jedno z přikázání Božích: Nezabiješ. Proč pliváte na slušné křesťany, ani Bůh vám nedal k tomu svolení. Opis dopisu posíláme arcibiskupovi Beranovi, a novinám s prosbou o stanovisko."

(P. Lízna přečte dopis s úsměvem.) Do věznice vstupuji proto, že mám velký soucit s lidmi uvnitř. Je třeba jim podávat pomocnou ruku. Když se jim nebudeme věnovat, budou žít stejným způsobem jako doposud.

(Převzato z Katolického týdeníku 33/2007
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.