Láska k Bohu a k bližnímu je společná křesťanům i muslimům

8. 11. 2007 Jiří Gračka

Na otevřený dopis 138 muslimských představitelů z 11.10.2007 reagovali minulý týden členové Papežského institutu pro arabská a islámská studia. Vyjadřují v něm naději, že dialog církve s muslimy se bude i nadále rozvíjet, a oceňují některé postoje muslimských představitelů.

Řím (I): Členové Papežského institutu pro arabská a islámská studia odpověděli minulý týden na dopis, který papeži Benediktu XVI. a dalším zástupcům Apoštolského stolce dne 11.10.2007 zaslalo 138 náboženských představitelů muslimských komunit po celém světě. Jejich dopis byl odpovědí na poselství, které u příležitosti svátku 'Id al-Fitr, ukončení postního měsíce ramadánu, vydal papež Benedikt XVI. dne 28.9.

V dopise datovaném 25.10. a podepsaném 5 profesory institutu v čele s rektorem P. Miguelem Ángelem Ayuso Guixotem se připomíná dopis z 11.10. i otevřený dopis, který 38 islámských učenců zaslalo papeži 15.10.2006, krátce po jeho přednášce v Regensburgu. Oba listy označují autoři za "významné" a "jedinečné události" a vyjadřují své přesvědčení o "dobré víře" těch, kdo je napsali. Oceňují také šíři záběru druhého dopisu, podepsaného 138 muslimskými představiteli.

Autoři připomínají téma muslimského listu, který se zabýval vztahem Boha a lidstva: "Je mnohem snazší omezit se na… otázky vágní a obecné než upozorňovat na naléhavost Božích práv," píše se v listu. Členové papežské akademie připomínají poselství společné židům, křesťanům i muslimům, dvojí přikázání "milovat Boha nade všecko a bližního jako sám sebe" (Dt 6,5 a Lv 19,18; Mt 22,37-39) a tvrzení Koránu, že láska k Bohu se nedá oddělit od lásky k bližnímu. Upozorňují také, že pouze tak je možné budovat dialog mezi odlišnými náboženskými komunitami.

Autoři si cení postoje muslimských představitelů, kteří nechtějí diskutovat o otázkách jednotlivých náboženství, ale dbají především o náboženskou svobodu za současného setrvání ve věrnosti své nauce. Všímají si i skutečnosti, že muslimové citují Písmo podle původních jazyků, a tuto skutečnost hodnotí jako projev "hlubokého respektu k druhým".

V závěru pak zástupci papežského institutu citátem Koránu vyjadřují naději, že "odlišnost našich jazyků a barvy" (súra 30, verš 22) nebude zdrojem vzájemného podezření a nedůvěry, a opakují, že dopis muslimských učenců povzbuzuje církev k důvěře ve vzájemný dialog.

Zdroj: ZENIT

(Převzato ze zpravodajství TS ČBK 1. 11. 2007
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.