Kněží odcházejí, kněží se vracejí

Vatikán zveřejnil čísla

19. 11. 2007 Milan Glaser

Vatikán se rozhodl prolomit mlčení, když zpřístupnil a nechal v časopise italských jezuitů La Civilita Cattolica, jehož články vycházejí s výslovným schválením Svatého stolce, otisknout podrobné údaje o počtech kněží, kteří v letech 1964-2006 opustili kněžství a přesněji celibát, který je v římsko-katolické církvi jeho předpokladem. Téma, které je médii nezřídka vytahováno jakoby to bylo nějaké tabu, zpracoval šéfredaktor Gian Paolo Salvini v článku nazvaném "Kněží odcházejí; kněží se vracejí". Kratší souhrn nejdůležitějších údajů, které zde byly k této otázce vůbec poprvé zveřejněny, nyní přinášíme.

Neexistuje přesná statistika, umožňující znát aktuální počet kněží, kteří se po odchodu z kněžské služby oženili. Na základě údajů, které došly do Vatikánu z jednotlivých diecézí od roku 1964 do roku 2006 opustilo kněžství 69.063 kněží. Od roku 1970 do roku 2004 se jich 11.213 do kněžské služby později vrátilo zpět. Znamená to, že ženatých římsko-katolických kněží nemůže být na světě víc než 58 tisíc, ale pravděpodobně jich bude značně méně, protože jistý počet jich zemřelo a ne všichni žili v partnerských vztazích. Počty mezi 80 až 100 tisíci ženatých kněží, jak uváděl tisk, se tedy nezakládají na faktech.

Procento odchodů z kněžské služby v posledních letech sice mírně stoupá, ale je nesrovnatelně nižší než bylo v 70.letech XX. století. Každý rok odchází ze služby v průměru 0,26% celkového počtu kněží, což činí za dobu pěti let (2000-2004) celkem 5.383 kněží. Paralelně také stoupl počet těch, kteří žádají o opětovné přijetí do kněžské služby. Přibližně 40% žádostí o dispens, čili o zproštění povinnosti denní modlitby breviáře a celibátu, pochází od kněží, patřících do nějakého řádu či kongregace.

Článek v La Civilta Cattolica uvádí pro informaci také údaje o národnostní příslušnosti žadatelů o dispens neboli laicizaci a to za období od 1.srpna 2005 do 20.října 2006. Z celkového počtu 804 žádostí o dispens, včetně těch, které podali diakoni, jich z této doby 185 pochází z USA, 119 z Itálie, 60 ze Španělska, 59 z Brazílie, 52 z Polska, 48 z Mexika, 32 z Německa, 31 z Filipín, 29 z Argentiny, 27 z Indie, 26 z Francie, 23 z Irska, 22 z Kanady a tak dále.

Pokud jde o otázku církevní praxe v udělování dispensu, poznamenává autor článku Gian Paolo Salvini, že situace byla odlišná v závislosti na normách, které byly do roku 1964 velmi přísné. Potom byly zmírněny a po 14.říjnu 1980 byly znovu poněkud zpřísněny. Ráz těchto norem se jasně odráží také v počtu žádostí o dispens a v počtu jeho udělení v různých obdobích. V letech 1914 až 1963 bylo podáno 810 žádostí, z nichž v 315 případech byl dispens udělen a ve 495 případech nikoliv. Od roku 1964 do roku 1988 bylo žádostí 44.890, z nich 39.149 bylo vyřešeno kladně a 5.741 jich bylo zamítnuto.

Příčiny odchodu kněží z jejich služby, pokud jsou vůbec deklarovány, bývají různé. Větší část žádostí o dispens je vyvolána citovou nestabilitou, spolu s dalšími faktory, které vedou k tomu, že situace kněze je takřka nevratná. Nechybějí však ani motivace způsobené krizemi víry, konflikty s představenými nebo obtíže s přijetím církevního magisteria, deprese nebo závažná charakterová omezení. V průměru dochází k odchodu kolem 13 roku kněžské služby.

Pokud jde o situaci kněží po odchodu ze služby, tak za období od roku 2000 většina z nich nalezla normální uplatnění v různých sociálních sektorech. Téměř všichni tedy mají zaměstnání a neocitli se v nouzi. Mnoho jich bylo přijato biskupy k plnění různých církevních pověření a po obdržení dispensu vyučují náboženství nebo pracují v institucích podléhajících církevní autoritě. Nechybějí ani případy bývalých kněží, kteří plní delikátní poslání při výchově mládeže, ba i ve stálé formaci kněží. Jen velmi malý počet kněží po odchodu ze služby v katolické církvi hledá uplatnění jako duchovní v protestantských vyznáních nebo náboženských uskupeních.

Kromě toho existují i případy dispensovaných kněží, kteří se po rozpadu svých manželství, chtějí vrátit zpět do služby, což je za určitých okolností také možné. Od roku 1967 - 2006 existuje 438 takových žádostí, z čehož 220 bylo vyřízeno kladně, 104 nikoli a 114 žádostí se projednává.

Pro úplnost lze dodat, že v katolické církvi vždycky existovali ženatí muži právoplatně vysvěcení na kněze. Jsou to ti, kteří přísluší k východním katolickým ritům. Kromě toho existují také bývalí ženatí anglikánští nebo luteránští kněží, kteří konvertovali, přecházejí do katolické Církve a touží pokračovat v kněžské službě v římském ritu. Počínaje pontifikátem Pia XII. bylo těmto kněžím umožňováno vést zároveň i manželský život ve svých rodinách. Nejprve to byli jednotlivci, dnes je jich několik stovek. Odcházejí většinou proto, že nesdílejí některá rozhodnutí svých církví, zejména ve věci svěcení žen a přístupu k homosexualitě. Tyto žádosti pokračují do dneška. Za rok 2004 jich bylo 12, v roce 2005 jich bylo 9 a za loňský rok bylo podáno 13 takových žádostí.

Je tedy patrné, že praxe Církve, ač nebyla modifikována její platná legislativa ohledně celibátu, doznala přesto velkých změn v tom smyslu, že vychází vstříc touhám mužů, kteří z nejrůznějších důvodů odešli a chtějí se nyní vrátit do služby, na kterou se léta připravovali a jejíž hodnotu a význam nepřestali vnímat. Přísnost minulých dob, která tvrdě soudila a odsuzovala každý odchod z kněžství byla určitě zmírněna mnohem chápavější a více "mateřskou" pastorační praxí. Svědčí o tom také to, že více jak dvě třetiny kněží, kteří ze své služby odcházejí, snaží se svůj vztah k církvi ošetřit a žádají církevní autoritu o dispens čili laicizaci. Kromě toho se za posledních 30 let velké množství oněch kněží, kteří kdysi odešli, zase vrátilo a bylo přijato zpět do kněžské služby. Jen do loňského roku jich bylo 11.213.

Podle článku v časopisu La Civilita Cattolica (č. 3764, 21.4.2007)

(Převzato z vysílání Radia Vaticana ze dne 4. 11. 2007
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.