Kázání na slavnost svatých Cyrila a Metoděje

10. 7. 2007 Miloslav kardinál Vlk

Vážený pane kardinále státní sekretáři Svatého stolce, drazí spolubratři kardinálové, biskupové, kněží a jáhni, milí poutníci z blízka i z dáli, vážení televizní diváci a rozhlasoví posluchači.

My, lidé dnešní doby, rádi užíváme ve vzájemné komunikaci, zvláště v médiích, různé zkratky, loga či ikony jako znamení stručného, silného a výrazného vyjádření určitých skutečností. Pro víru v naší zemi, ale i u dalších slovanských národů, může být takovým sloganem či ikonou slovo „Velehrad“, nebo osobně „Cyril a Metoděj“. Křesťanský styl života těchto mužů není jen věcí doby před zhruba 1140 lety, ale je základním znamením, které vstoupilo do kořenů naší víry a vzlínalo až do dnešní doby.

Oba bratři měli doma významné postavení ve státní správě v blízkosti byzantského císařského dvora, své postavení ve vědě - Konstantin byl filosof, vědec. Měli své místo v církevním životě, absolvovali důležitou misi u Chazarů na Krymu, kde našli ostatky sv. Klimenta I., papeže, byli mnichy v klášteře. Ve chvíli, kdy císař Michael III. a patriarcha Fotius zavolali, bratři se hned vzdali všeho a šli! Svůj evangelní životní postoj napřed žili a o něm podali svědectví; neohlíželi se na své vlastní zájmy a pohodlí a šli se plně dát do služeb těch, ke kterým byli posíláni. Přinášeli slovanský jazyk, aby jim bylo rozuměno, vytvořili pro něj abecedu, a tím nás tak záhy zařadili mezi kulturní národy Evropy.

Dříve než otevřeli ústa, aby mluvili, přinesli jako první dar svědectví vlastního životního postoje. Toto znamení na začátku naší víry a jejich život jsou pro náš dnešní křesťanský život nesmírně důležitou výzvou!

Přeložili liturgické knihy do slovanské řeči a přinesli je, aby bohoslužba byla lidu srozumitelná a aby se jí mohli naši předkové aktivně zúčastnit. Lze jen žasnout nad moderním duchem, kterým byli vedeni! Silná výzva k následování!

Přicházeli od patriarchy Fotia, v době, kdy pod povrchem nábožensko-politické situace nazrával rozkol mezi Východem a Západem. Naši věrozvěstové přinášeli hlubokou východní spiritualitu, kterou ale opírali i o druhý břeh, o papeže, kterému předložili ke schválení celé své dílo a zvláště liturgické knihy v novém dosud neužívaném slovanském jazyce. Tím se stal slovanský jazyk vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny zcela výjimečně dalším liturgickým jazykem v církvi ještě před němčinou či ostatními jazyky. Naši předkové se tak stali na evropské rovině privilegovanou skupinou mezi ostatními národy. Svatí Cyril a Metoděj budovali svou misií pevný náboženský a kulturní most mezi Východem a Západem v tehdejší těžké nábožensko-politické situaci.

Misie svatých věrozvěstů měla tedy hluboký ekumenický ráz v původním smyslu toho slova a měla nesmírný dopad mezinárodně politický. Škoda, že toto úžasné dílo bylo brzy zničeno.

Jak moderní formu dávali křesťanství, které hlásali, totiž otevřenost k odlišnosti druhých! Myslím také, že sotva dovedeme docenit skutečnost, že ještě v době přípravy na svou misijní cestu začali svatí bratří překládat Písmo do slovanské řeči, aby naši předkové měli další privilegium a mohli slyšet slovo Boží ve svém vlastním jazyce. Soluňští bratři úžasným způsobem předběhli dobu o staletí!!

Přišli spolu dva – tak jako Ježíš posílal učedníky – po dvou. To mělo hluboký teologický smysl: Ježíš řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich…“ Přicházeli hlásat Ježíšovu radostnou zprávu o Bohu – lásce s Ježíšem Zmrtvýchvstalým ve svém středu! A tak budovali na autentickém základě ve vzájemné jednotě společenství místní církve. Tomuto mému pohledu na jejich misii nelze vytýkat, že do něj vnáším dnešní názory. Je to naopak: jejich hluboce žitý evangelní styl života a díla je silnou objevnou výzvou pro náš dnešek: vytvářet autentické společenství věřících ve farnostech, ve vzájemné lásce a jednotě…

A pokud by byly ještě pochybnosti o zcela výjimečné mimořádnosti cyrilometodějské misie, připomenu několik nepopiratelných skutečností, které pro soluňské bratry byly samozřejmé. Nemysleli jen na vytvoření úzkého společenství věřících kolem oltáře, ale byli zcela otevření, měli na mysli i ostatní oblasti života lidí – totiž společnost „okolo kostela a sakristie“. Myslím, že není dostatečně zhodnocen přínos soluňských bratří k vymezení právních a společenských základů naší samostatnosti. Jejich Nomokanon, jejich dílo zákonodárné, které přispělo ke konstituování, k ustavení struktur státu. Při formulaci zákonů sv. Cyril a Metoděj nepřevzali jednoduše cizí překlady právního charakteru, ale upravili je podle místních zvyklostí. Cyrilometodějské zákonodárství bylo tedy svébytným právním řádem a poznamenalo vlastně celou oblast střední Evropy. To, co tu soluňští bratři budovali, nebylo nějaké uzavřené ghetto, nějaký spolek, ale integrální životní styl, který zasahoval všechny oblasti života - styl sloužící a otevřený pro všechny.

Ze všeho, co jsem řekl, je zcela zřetelné, jak úžasným způsobem vstoupilo křesťanství do našich kořenů. Popírat křesťané kořeny našeho národa, státu, kultury v té nejstarší době může jedině člověk, který nemá ani trochu dobré vůle anebo je kulturně slepý. Právem je tedy svátek našich věrozvěstů svátkem státním. Více než jiné skutečnosti, než jiné postavy, patří soluňští bratři Cyril a Metoděj k našim dějinám. Rádi přicházíme na Velehrad a jsme nesmírně hrdi na to, co křesťanství pro náš národ znamenalo a jak poznamenalo naše dějiny. A chceme zde, u kolébky našeho křesťanství, společně se všemi poutníky i s vámi, kteří jste u přijímačů, děkovat Bohu za naše hluboké náboženské, kulturní i společenské kořeny.

(Převzato z www.kardinal.cz
Pro Listář vybral mgr)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.