Církvím v Česku přeji revoluci
20. 3. 2007 Tomáš Dittrich
Mnohé
církve vedou rozepře, zda praktikovaná homosexualita Bibli odpovídá, či
protiřečí. V případě husitského biskupa Bicana, který se věnoval uvězněnému
mladému muži, aby se ho po propuštění proti jeho přirozenosti pokusil
přivést k homosexuálnímu soužití, však homosexualita stojí stranou
problému.
Lhář z StB...
Když někdo podvádí vlastního partnera, v případě biskupa Bicana svou manželku, je to chápáno jako morální pochybení i mezi lidmi, podle kterých praktikování homosexuality není v rozporu s křesťanstvím. V tom však nevidím hlavní problém, i když, jak jsem si před několika dny přečetl v novinách v přepisu nahrávky biskupova telefonátu s partnerem, zazněly na toto téma některé famózní výroky, třeba když partner předestřel, že mu biskup slíbil ukončit svůj vztah s manželkou: "Neser mě, to jsem neříkal. Tady se to ví, do telefonu ti říkám miláčku. Ty se toho prostě bojíš"
Když partner biskupa Bicana předal novinářům nahrávku telefonického rozhovoru, na které ho biskup přemlouvá k homosexuálnímu kontaktu, Bican popíral její autenticitu. Jednoduše a natvrdo lhal.
Ani v tom nevidím hlavní problém, přestože je to jediné pochybení, které biskup Bican později přiznal, i když se ospravedlňoval tím, že ho rozrušila zrada milovaného člověka.
Biskup Bican figuruje na seznamu spolupracovníků někdejší Státní bezpečnosti.
To, že si proto neklade zábrany zastávat funkci kněze a biskupa, podle mě už vůbec není jádrem problému.
Farizejové byli totiž v církvi vždycky, zdaleka ne jen v nějaké dnešní církvi. Selhávání vedoucích osobností je jedna z mála věcí, které mají společné snad všechny církve.
To, co v případě biskupa Bicana považuji pro křesťany za opravdu špatnou zprávu, je, že se valná hromada pražské diecéze Církve československé husitské nedokázala s excesy svého biskupa vypořádat a z jeho postu ho odvolat. Jeden pokrytecký biskup, to se stávalo vždycky, ale tady už to přestala být věc nešťastného jednotlivce. Na shromáždění delegátů pražské diecéze byla z 243 přítomných pro odvolání jen asi polovina, takže biskup ve své funkci zůstává i nadále.
To je podle mě teprve duchovní katastrofa. V církvi podle toho všeho shledávám nižší morální kritéria, než jaká má v naší zemi spousta obyčejných slušných nevěřících lidí. Myslím totiž, že členové spolků nebo jakýchkoli jiných sešlostí nechtějí být vedeni farizejskými lháři ani oportunisty.
... kterému jeho bratři věří
Chtě nechtě musím při uvažování o těchto událostech a okolnostech myslet na konec čtrnáctého a začátek patnáctého století, kdy byla u nás vizitačními protokoly a dalšími prameny doložena obrovská nemravnost kněžstva snad ve všech myslitelných oblastech. Bývala to nemravnost převyšující převládající morálku "civilistů", která ani tehdy nebyla nikterak vysoká. Počátkem patnáctého století stála církev v Česku na prahu revoluce. Moc bych našim církvím přál, aby jimi i dnes otřásla a proměnila je nějaká revoluce. Revoluce, která by přinesla alternativu dnešnímu konzumu a plytkosti v církvích i za jejich hranicemi.
Jen by ji historikové asi museli pojmenovat jinak než husitská.
***
O autorovi
Tomáš Dittrich šéfredaktor měsíčníku Život víry
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 16. 3. 2007
Foto T. Dittricha převzato z www.ea.cz
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
