Benedikt XVI. - papež argumentů

6. 6. 2007 Daniel Raus

Americké noviny Wall Street Journal se na svých internetových stránkách věnují osobě, o které se v uplynulém období hojně diskutovalo: papeži Benediktu XVI. V titulku je označen jako "Papež osvícenství" a autorem článku je italský novinář Giulio Meotti, který vidí současného papeže velice pozitivně.

Začíná vtipem, který prý v současnosti "letí" ve Vatikánu: Švýcarský teolog Hans Kung - který je v konfliktu s oficiální linií Vatikánu - přichází do nebe, aby tam debatoval se svatým Petrem o svých názorech. Po chvíli se vrací zpět se slzami v očích a se slovy: jak jsem se mohl tak strašně mýlit?! Za ním jde do nebe heretický kněz Leonardo Boff - a vše dopadá stejně. I on se vrací se slzami v očích a se slovy: jak jsem se mohl tolik mýlit?! Třetí na řadě je papež Benedikt XVI. I on vchází do nebe a debatuje se svatým Petrem. A hádejte, jak všechno dopadne - svatý Petr odchází se slzami v očích a se slovy: jak jsem se mohl tolik mýlit?!

Josef Ratzinger se stal po dlouhé době papežem - teologem. Jeden z dopisovatelů z Vatikánu prohlásil, že od časů Martina Luthera neměl žádný Němec takový vliv na církev, jako právě on. Jeho předchůdce Karol Wojtyla byl velkým knězem a pastýřem. Josef Ratzinger je ale velkým teologem. Je autorem knih, které se používají v seminářích a na univerzitách. Dokáže mluvit k učencům i k jednoduchým lidem, k dospělým i dětem.

Čtvrt století šéfoval kongregaci, jež má na starosti čistotu víry, kdysi to byla známá "svatá inkvizice". A právě z tohoto období je Josef Ratzinger - ještě jako kardinál - znám silně konzervativními názory. Jenomže dva roky od svého zvolení do čela katolické církve se dá konstatovat, že není žádným "Božím rotvajlerem", jak ho kritici označovali.

Osmdesátiletý pontif vydal zatím pouze jednu encykliku s názvem Deus Caritas Est, to znamená "Bůh je láska". A to nevyznívá ani v nejmenším jako nějaká munice pancéřového papeže. Naopak, je to jeden z nejobecnějších církevních dokumentů vůbec - v rámci katolické teologie.

Asi nebylo mnoho lidí, kteří by věřili, že z Josefa Ratzingera, syna bavorského policisty, se může stát jeden z nejpopulárnějších papežů v dějinách. Počty ale neklamou. Na svatopetrském náměstí se shromažďuje dvakrát víc lidí, než za Jana Pavla II., který byl přitom také mimořádně oblíbený. Dokonce i švýcarský teolog Hans Kung konstatuje, že "Benedikt je otevřen novým myšlenkám".

Oba tito muži učili na univerzitě v Tuebingenu koncem 60.let. Byla to tehdy jakási Mekka katolických novátorů. A Hans Kung si občas utahoval ze svého kolegy Ratzingera, že jeho posluchárny jsou prázdné. Ratzinger totiž neříkal to, co chtěli tehdejší levicoví studenti slyšet.

Potom se stal ovšem stratégem kulturního zápasu Jana Pavla II. Naprosto chladně přijímá fakta, týkající se výzev sekularizace. Prokázal, že není žádným zapáleným inkvizitorem, jak ho někteří viděli. V roce 1979 vzal Vatikán Hansi Kungovi oprávnění vyučovat katolickou teologii kvůli zpochybňování neomylnosti papeže. Jan Pavel II. s ním za čtvrt století nikdy nemluvil, ani se s ním nikdy nesetkal. Benedikt ho však po roce přijal.

Jestliže kardinál Ratzinger strážil čistotu víry, pak papež Benedikt tuto víru šíří. Dobře ví, že nemůže počítat s masovými konverzemi nebo evangelizací celých etnik. Za co ale může bojovat, to je "hrdé a viditelné křesťanství". Nikdy samozřejmě nebude nakloněn zrušení celibátu nebo kněžství žen. Není to ale konvenčně konzervativní papež. Právě naopak, je otevřen dialogu s nevěřícími. Je to pontif racionálních argumentů.

Na známém druhém Vatikánském koncilu, který začal modernizovat katolickou církev, byl důležitým poradcem. Teď chce otevřít tuto církev světu. Jeho přístup ke krizi křesťanství není defenzivní a jeho postoj k marginalizování významu náboženství je sebekritický. Je to "osvícenský papež" v době, kdy má rozum tak málo obhájců.

Dobře si totiž uvědomuje do jakého otroctví může člověka přivést iracionalita. V jeho dětství to byl nacismus, poté přišel komunismus, a dnes je to - jak on sám říká - diktát relativismu. Jeho přednáška v německém Řezně vyvolala vášně, byla ale o vztahu mezi vírou a rozumem. Jak řekl, jedno potřebuje druhé, pokud se má lidstvo vyhnout patologickým a životu nebezpečným nemocem politicky nebo nábožensky motivovaného fanatismu.

Jako papež se Josef Ratzinger dívá k Aténám i k Jeruzalému. Spojením obou vzniklo to, čemu dnes říkáme "Západ". To znamená, že "evropský islám" bude muset projít podobným procesem. Jenom islám, který zušlechtí "logos", tedy řecky "slovo" i "rozum", se může stát skutečnou součástí smysluplného dialogu.

Když byl zvolen papež Benedikt, mluvčí Vatikánu řekl, že to bude pontifikát "konceptů a slov". V celém minulém století nebyl ve Vatikánu papež, který by tak přesně myslel, a který by se tak přesně vyjadřoval, jako Benedikt XVI. Je stejně neúnavný v psaní, jako byl jeho předchůdce neúnavný v cestování. Myšlenky formuluje přesně, ale citlivě, jako jemný pastýř.

Mluví stejně jasně proti nihilismu i islámskému terorismu. Obhajuje existenci státu Izrael, jako znamení Boží vůle. Tento skromný akademik, který v časech univerzitních přednášek v Tuebingenu meditoval nad Augustinem, nikdy nepřestal hledat pravdu. A nikdy za ni nepřestal bojovat - tvrdí noviny Wall Street Journal.

(Převzato z www.rozhlas.cz
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.