Beatifikační proces Jana Pavla II.
zakončen na diecézní úrovni
3. 4. 2007 (job)
Vatikán. Slavnostní obřady v římské bazilice sv. Jana na Lateránu
dnes uzavřely diecézní fázi beatifikačního procesu Jana Pavla II.
Trvala 21 měsíců a řadí se tak k nejrychlejším v novodobých dějinách
církve. Obřad spojený s modlitbou poledních chval přivedl do papežské
katedrály mnoho kněží a biskupů, ale také politické představitele a
velký zástup věřících, který zaplnil prostranství před bazilikou.
„Santo subito!“ – Svatý ihned – volání, které doprovázelo před dvěma léty pohřeb Jana Pavla II. dostalo ozvěnu dnes v Lateránské bazilice.
„Ego Slawomir Oder iuro et promitto me fideliter executurum...“
Latinsky přednesenou formulí postulátor beatifikačního procesu, mons. Slawomir Oder, ohlásil převedení dokumentů o životě, ctnostech a zázracích Jana Pavla II. na Kongregaci pro svatořečení. Právní akt zpečetily podpisy notáře diecézního tribunálu, Giuseppe Gobbiho, soudců a kardinála vikáře, Camilla Ruiniho. Ten také přednesl laudatio na Jana Pavla II. - nebo lépe řečeno na jeho duchovní velikost zakořeněnou v osobním vztahu k Bohu:
„V jistotě, že je milován Bohem, a v radostném odpovídání na tuto lásku Karol Wojtyła našel smysl, jednotu a cíl svého života. Všichni kdo ho znali z blízka nebo jen z dálky, byli zasaženi bohatstvím jeho lidství, tím jak plně se dokázal realizovat jako člověk. Ještě významnější ale je, že tato plnost lidství jde nakonec ruku v ruce s jeho vztahem k Bohu, jinými slovy s jeho svatostí.“
Kardinál Ruini se dále zastavil u dvou dominantních rysů Jana Pavla II. – totiž jeho modlitby a svobody. Připomněl naprostou odevzdanost, s níž se nořil do modlitby, kterou zároveň dokázal spojovat se svou prací. V šuplíku svého klekátka měl uloženy dopisy lidí, kteří ho prosili o přímluvu, aby je osobně předkládal před Pána.
Právě modlitba z něj činila svobodného člověka také ve vztahu k druhým:
„Byl připraven naslouchat i přijmout kritiku, rád spolupracoval a respektoval svobodu svých spolupracovníků, ale pak dokázal být autonomní ve svých definitivních rozhodnutích. A především nerezignoval na obtížná a nepohodlná řešení ze strachu z reakcí těch kruhů, které jsou církvi nepřátelské...“
- řekl mimo jiné ve svém laudatiu kardinál Ruini.
Mezi symbolicky nejvýznamnější okamžiky závěrečné ceremonie diecézního beatifikačního procesu Jana Pavla II. v Lateránské bazilice bylo zapečetění složek obsahujících svědectví a další dokumenty shromážděné za 21 měsíců práce diecézního tribunálu. Veškerá dokumentace se nyní dostane na Kongregaci pro svatořečení, která se má především vyjádřit k uznání zázraku, který je podmínkou beatifikace. Prefekt kongregace, kardinál José Saraiva Martins, nám řekl:
„Volání „Svatý ihned“ vyjadřuje velmi jasně, co si o tom myslí lid Boží. To ale nestačí. Jak je zřejmé, církev musí ověřit ve světle svědectví, zda tato pověst svatosti má skutečně základ či nikoliv. Právě k tomu slouží práce, které se nyní ujímá Kongregace pro svatořečení.“
S jakými pocity přebíráte tuto kauzu, která je přeci jen v lecčems mimořádná?
„Měl jsem příležitost setkávat se s Janem Pavlem II. často, a to i na osobní rovině, a vždy jsem byl hluboce přesvědčen, že je opravdu svatý, ve své hluboké pokoře a v duchu intenzívní modlitby. On byl nepochybně svatý, byl živoucím evangeliem a teď, když zkoumám tento případ je zřejmé, že tyhle vzpomínky nemohu nemít před sebou. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že v případě Jana Pavla II. bylo upuštěno od pěti let od smrti, které k zahájení beatifikačního procesu vyžaduje kanonické právo, není tu ale dispens na proces jako takový. To znamená, že náš úřad pokračuje podle obvyklých právních norem a podrobí zkoumání celou dokumentaci, kterou obdrží.“
To říká prefekt Kongregace pro svatořečení, kard. José Saraiva Martins.
(Převzato ze zpráv Radia Vaticana ze dne 2. 4. 2007
Pro Listář vybral mh)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
