Vztah křesťanů ke světu v prvních staletích
9. 2. 2006 Miroslav G. Richter
Poměr křesťanů ke světu se nevyvíjel přímočaře a jednoduše. Ve světě křesťané spatřovali vliv temných sil života, démonů, coby nejnižších duchovních sil, Bohem stvořených bytostí, po tzv. pádu - prvním hříchu, působících proti Němu. Proto se vnějšího světa co nejvíce stranili. Ve své zbožnosti se mu vyhýbali všude, kde to pro ně bylo možným. Tam, kde s ním přicházeli do styku, se znamenali vždy posvátným znamením kříže, coby ochrany před jeho škodlivými účinky.
Pro křesťany byl nejvyšší autoritou života Kristus; ve světské rovině pak císař, nebo jiná vladařská autorita a moc. Během času se pohled křesťanů na vnější svět proměňoval. Křesťané dokonce začali postupně projevovat o svět pozitivní zájem a uskutečňovali i reálně svůj podíl na jeho budování a správě. V pohanském státě však nemohli plně prosadit své náhledy na život a jeho principy, ani svoji víru a křesťanský životní styl.
Jednou z komplikovaných otázek prvotní fáze křesťanství byla nejen
otázka účasti křesťanů ve veřejném životě, ale i jejich stýkání
se s pohany a jejich účasti na společenských událostech. Církev tyto věci
jen obtížně řešila. Nedařilo se dlouhodobě udržet původní princip
ignorance her v cirku a zákaz vstupu křesťanů do veřejných divadel
nebo na herecké produkce. Přitom důvody k tomu byly velmi pádné. Hry v
cirku se utápěly v prolévání krve, dráždění smyslů k prožívání
brutálního násilí a perverzí, fetišizaci a zbožšťování gladiátorů
a dostihových žokejů. Divadelní představení ponižovala křesťanskou
mravnost a provokovala smyslnost. Z těchto důvodů církev zakazovala, aby
se křesťané stali gladiátory, herci, žokeji či jinými zápasníky.
Reálný život v Římské říši však neumožňoval běžnému občanu se zcela vyhnout těmto jevům, křesťany nevyjímaje. To velmi komplikovalo osobní život jednotlivých křesťanů. Zvláště problematickým to bylo například při společných rodinných slavnostech a výročních událostech, kdy se společně setkávali a spolu bavili křesťané s pohany apod. Zejména vysoce postavení křesťané s tímto měli velké obtíže, neboť účast na takových podnicích nemohli odmítnout, aniž by sebe nebo i své blízké vystavili nežádoucí pozornosti těch, kteří považovali křesťanství za něco cizorodého v civilizované římské společnosti, nebo dokonce za prvek, který je namířen proti podstatě římského života a státu. Z těchto příčin proto církev povolovala výjimky z jí stanovených zákazů.
(Úryvek z práce M. G. Richtera "Středoevropské křesťanství, Slované a cyrilometodějské mise")
Ilustrace: Gladiátor (mozaika z Bignor Roman Villa, Sussex, Anglie)
