Některé novodobé historické souvztažnosti o náboženském
vyznání u nás
od vzniku Republiky československé do roku 1989 po Kr.,
kdy byla obnovena demokracie a svoboda v našich zemích
21. 4. 2006 mgr
V roce 1921 po Kr., krátce po vyhlášení nově ustavené Republiky československé (která zahrnovala kromě Čech, Moravy, moravské části Slezska, i Slovensko a Podkarpatskou Rus), bylo provedeno tzv. sčítání obyvatelstva, v jehož rámci byla zjišťována i otázka náboženské příslušnosti. Podle výsledků tohoto sčítání se vyjádřilo 7 % obyvatel Československé republiky, že je bez vyznání.
Při následujícím sčítání lidu, po téměř třiceti letech (v roce 1950 po Kr.), tedy nedlouho po skončení strašné Druhé světové války, se za osoby bez vyznání prohlásilo pouze 4,3 % obyvatel ČSR.
Sčítání lidu v roce 1950 po Kr. zjistilo následující strukturu náboženského vyznání obyvatel v tehdejší Československé republice:
Církev:
údaj v %:
Římskokatolická
76,3
Řeckokatolická
2,1
Evangelické (souhrn všech) 8,7
Pravoslavná
0,5
Ostatní
0,4
Bez vyznání:
4,3
Sčítání lidu v roce 1950 po Kr. přineslo tyto nominální údaje o počtu věřících podle tehdejších správních krajů, které jsou svojí rozlohou přibližně shodné se současným krajským uspořádáním:
České kraje:
údaj v %:
Praha
65
Pražský
72,2
Českobudějovický 87,4
Plzeňský
77,5
Karlovarský
73,4
Ústecký
63,8
Liberecký
61,9
Hradecký
67,2
Pardubický
73,9
Moravské a moravskoslezské kraje:
Brněnský 87,4
Jihlavský 90,6
Olomoucký 84,1
Ostravský 78,0
Zlínský
89,3
Vývoj nábožensky smýšlejících obyvatel v Československu v letech 1969 až 1985 po Kr. zaznamenal prudký pokles, konkrétně:
Rok údaj v %
1969 44
1974 20
1980 25
1985 23
Památný rok 1985 po Kr., 1100. výročí blaženého zesnutí sv. Metoděje a nástupu sv. Gorazda v službu metropolity moravského, v němž se podařilo probudit věřící k aktivnímu přihlášení se k cyrilometodějskému dědictví na Velehradě, došlo k zásadnímu obratu v dosavadním chování obyvatel k tehdejšímu "všemocnému", agresivnímu a ateistickému režimu. Věřící lidé přestávali propadat do té doby převládajícímu zoufalství, malověrnosti a poraženectví, a začali neskrytě demonstrovat své vyznání, důvěru v Boha. Svojí odvahou strhávali ostatní obyvatelstvo k následování. Komunistické diktatuře to vyráželo dech. začala se opětovně uchylovat k exemplárnímu policejnímu sledování, provokacím a zostřené perzekuci vůdců odporu i viditelných či zjevných "rebelantů". Ale události nabraly neočekávatelný dynamický spád. nasazované represe a zastrašování přestávaly být účinné. Situace táborů Dobra a Zla se neuvěřitelně připodobnila střetům mocného pohanského Říma s jeho mašinérií moci a prvokřesťanským "mocným - bezmocným", kteří šli s jásotem vstříc jisté fyzicky i psychicky hrůzné smrti a bolestem.
Novodobí bezmocně mocní vyznavači Krista sílily s rostoucím počtem perzekvovaných. Režim viditelně nejistěl a otřásal se v samotných svých základech, až k poslední své smrtelné křeči, z níž se již nevzpamatoval.
Jestliže oslavy 1100. výročí metodějsko-gorazdovských událostí v roce 1985 po Kr. na Velehradě a Moravské letnice v roce 1988 po Kr. tamtéž byly rozhodnými údery do do té doby sebevědomého stroje Zla, jež vyústily v listopadu roku 1989 po Kr. ve velké nenásilné, nezastavitelné a zjevné putování našich věřících na svatořečení Anežky Přemyslovny mimo hranice naší vlasti, do Říma, které bylo zahájeno manifestačním a duchovně magnifikantním uctěním hrobu a památky našeho a Metodějova bratra a prvního arcibiskupa Moravské církve sv.Konstantina Cyrila Filozofa, k jehož odkazu se nejen symbolicky přihlásily tisíce věřících všech věkových kategorií a postavení, jejichž touhy a projevy víry a věrné oddanosti "Dědictví Otců" vyjádřili za všechny moravský metropolita František Vaňák i kardinál František Tomášek a Společenství sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví. Tyto neopakovatelné a mocné chvíle byly rozhodnými okamžiky, které v jejich doznění po návratu poutníků zpět do vlasti byly vítězným završením mnohaletého poctivého utkáni bezbranných s bolševickými pochopy, jež přivodily mocné řečiště do československého Augiášova chléva. Tenkrát, v čase zázraků a hluboké a mocné naděje a víry Duch znovu a rozhodně zvítězil nad hmotou. Světlo nad tmou. Dobro nad Zlem.
Poté následovalo již jen kraťoučkých biblických "osm dní". Takový prudký spád nabraly události, které se po léta spíše vyznačovaly pozicí zápasnického klinče místních sil, a proto ani většina dnes tolik oslavovaných disidentů a chartistů ani nezaznamenala a zastihla zareagovat na běh událostí, a tento spíše později a dodatečně se značným časovým odstupem interpretovala či dokonce si řízení jeho běhu přisvojovala. Pravdou je, že věci se pohnuly v důsledku poctivé soustavné ryzí a strhující nenásilné aktivity skupiny odvážných a odhodlaných křesťanů a nikoliv pro politické tanečky a touhy odstavených, bývalých politiků a podomních filozofů a diskutérů. Zvrat byl přivozen ne jimi, ale těmi, kteří nabídli své životy, zdraví, životní zajištění a pohodlí v oběť za uskutečnění změny a obnovení hodnot potřebných k životu ve svobodě, bratrství a lásce. Proti těmto hodnotám a síle nenašel starý komunistický režim Zla účinný protinástroj a zhroutil se jako domeček z karet do zapomnění.
Věřící v Krista zakusili na vlastní kůži a životech sílu osobního, vlastního i národního, vzkříšení a jejich svědectví zapalovalo jako Svatodušní smršť srdce toužících po Dobru. A k nevíře všech malověrných, do týdne bylo po zvráceném "pařádu", který utiskoval, rozkládal, ničil a zabíjel po více než celých čtyřicet hrozných let, koho si umanul. Ti, z nichž šla hrůza a děs, nyní sami v sobě zažívali zděšení z toho, co vykonali i zaseli, ale především z toho, co podle svého uvážení právem vyhlíželi, že pro ně neodvratně v odvetu nastane. V jejich očekávání věcí příštích se zračil úděs a beznaděj. Někteří si ve své nevíře a beznaději sáhli i na vlastní životy, aby předešli tomu, co očekávali, že nutně musí následovat. Ale ukázalo se, že přicházející očistná katarze a metánoia nevyvěrá ze stejného zdroje třídní a osobní nenávisti jako quasi revoluční převrat a padoušské uchopení pák moci, které provedl v poválečných letech třídně formovaný krvavý komunistický systém. Bohu díky. Přestože se mnohé nepodařilo dotáhnout k potřebnému završení, a přestože na mnohé vlivné posty, díky prapodivným jevům a vztahům, prosákli opětovně mnozí ze zlotřilců, dále škodíce, kalíce očistný proud naděje a nabývané svobody, nastalé nové časy se ukázaly lidsky, společensky i církevně pospolitostně osvobozujícími, oživujícími a občerstvujícími. A nic na tom nemohl změnit degradační současný nelehký průběh zápasu o novou podobu a naději naší současné podoby osobního i společenstevního, ale i státního a především církevního života a konání.
Po roce 1985 po Kr. tedy nastává nepřehlédnutelná, výrazná progrese ušlechtilých hodnot a projevů religiozity, vlastenectví, včetně nebývalé, nové, tolerantnější sounáležitosti obyvatel, žijících v středoevropském prostoru a prostředí.
(S použitím údajů z knihy Jána Mišoviče
Víra v dějinách zemí Koruny české,
SLON, Praha 2001, str. 93 až 101,
jakož i údajů z knihy Stefana Albrechta
Geschichte der Grosmährenforschung
in den Tschechschen Ländern und in der Slowakei,
Slovanský ústav AV, Praha 2003, str. 241 a násl.)
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
