20. 11. 2006 Petr Příhoda
Lze být dobrým Čechem (nebo třeba dobrým křesťanem), a přesto odmítat jisté projevy češství nebo křesťanské zbožnosti. Právě tak lze být antikomunistou, a přesto mít vůči jistým projevům antikomunismu výhrady.
Před volbami proslul jako zapřisáhlý antikomunista pan Kalousek. Pak se ukázalo, že to tak vážně nemyslel. Podezírám ho, že ta jeho předvolební vehemence měla zastřít nedostatek potřebnější argumentace.
Antikomunismus jako argument nebývá cizí ani panu Topolánkovi. Není sám. I dříve zdůvodňovali mnozí politici své postoje tím, že je nutno především znemožnit komunistům jejich návrat k moci.
Týdeník Respekt provedl nedávno zajímavou sondáž. Zeptal se několika pravicových politiků, v čem to komunistické nebezpečí vlastně spočívá. A výsledek? Všichni dotazovaní se tak či onak projevili jako antikomunisté a pokládali návrat komunistů k moci za krajně neblahý pro naši společnost. Byl by to návrat k represivním praktikám předlistopadového režimu, mínil jeden. Byla by to facka polistopadovému vývoji, řekl poeticky jiný. Ale jakými cestami (řekněme rovnou: jakým mechanismem) by toho komunisté dosáhli, a jak se to projevuje v jejich současném konkrétním počínání, to říci neuměli. Do kuchyně KSČM neviděli a vlastně tu stranu pořádně neznali. - Prozradím, že dotazovaní pocházeli z ODS, z KDU-ČSL a od Zelených (u těch se musím poopravit, protože je nelze označit za stranu pravicovou).
Respekt sondoval dál. Ukázalo se, že chování KSČM soustavně sleduje a jeho rizika promýšlí pouze analytický tým ČSSD. Jeho šéf Oto Novotný dokázal jako jediný odpovídat Respektu tak, že to mělo hlavu i patu. Stručně: KSČM je nadále neostalinská a zkouší to s taktikou předúnorové KSČ. To znamená, že usiluje o destabilizaci naší společnosti, aby vznikla tzv. revoluční situace, umožňující zvrat poměrů, což by mohlo nastat kolem roku 2030.
Oto Novotný ví, že vztahy KSČM k sociální demokracii vůbec nejsou přátelské. Sám je ideologickým stratégem ČSSD a poradcem předsedy Paroubka. Rád bych věděl, nakolik dá předseda na jeho rady. Jeho představy nejsou zcela originální. Podobné tušení má nejeden duchem svěží pamětník starých časů. Možná i někdo mladší, pokud je přemýšlivý. Pro mě je nemile překvapivé, že se takové analytické práci věnuje pouze kdosi v ČSSD, zatímco ostatní strany ji opomíjejí. Jejich představitelé odpovídali Respektu v duchu běžných nenáročných představ nebo žurnalistickými frázemi. - Řeknu to ještě jinak. Nejsem si jist, zda je racionální promýšlení celkové společenské situace součástí pracovní náplně našich politických stran. Připomínají řidiče, který tvrdí, že ví, kam chce dojet, aniž by však sledoval stav vozovky a palubní desky.
Respekt nabízí výklad, který se netýká samotné KSČM, ale toho, jak s její kartou nakládají jiní. Naše pravicové strany užívají KSČM jako příležitostného strašáka, jímž působí na emoce části veřejnosti. To jistě platilo o panu Kalouskovi a o panu Topolánkovi to platí asi též. Jinak ovšem platí, že KSČM není jen strašákem, ale svébytnou realitou. - Nezapomínejme však, že naší veřejností kolují nejen emoce antikomunistické, ale i všelijaké jiné, které se s komunistickými vizemi dobře snášejí. Sociolog Daniel Kunštát jmenuje tyto: obavy ze sudetských Němců, z katolické církve, šlechty, a rovnostářské cítění nezámožných vrstev. Těmito tématy lze snadno vyvolat širší mobilizaci naší společnosti.
Ten výčet lze doplnit. Domnívám se, že si naše většinové veřejné mínění notuje s komunisty materialistickým světonázorem a relativizováním pravdy, morálky a práva. Komunisté sice neříkají "relativní", nýbrž "třídní", ale to vyjde nastejno. Často mluvili o blahobytu, o uspokojování materiálních potřeb pracujících (což je jen jiné pojmenování pro konzumní životní styl). V pojetí dějin u nás převládá ekonomický determinismus, proto netřeba brát osobní odpovědnost příliš vážně. Také se neradi zabýváme minulostí. Čili: máme toho společného s komunisty dost.
A nyní navážu na analýzy pana Oto Novotného, které pokládám za věrohodné. Naši komunisté působí v klimatu, které jim není cizí. V takovém prostředí se může jejich záměrům dařit. Nevím, zda všem. Možná kdyby nastala závažná celospolečenská frustrace (např. hroucení penzijního systému), podařil by se jim i ten převrat. Zatím blokují politický proces a přikrmují populismus veřejnosti i jejích elit. Mohou významně přispět k tomu, že systém, který u nás zdomácní, bude možno právem nazvat neliberální demokracií.
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 22. 9.
2006
Pro Listář vybral mh
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
