Svatý otec v Polsku - 4. den
30. 5. 2006 Johanka Bronková
Krakov/Auschwitz. Předehrou dnešních (28. května - pozn. mh) slavností na Krakovských pláních bylo včerejší setkání Benedikta XVI. s mládeží na tomtéž místě. Část z mladých přenocovala na místě a nad ránem musela přestát několikahodinový déšť. Entusiasmu se nelze divit, nevyhnul se ani Papežovi a jeho doprovodu. Někteří z mladých se vydali zpátky do Krakova, pod papežské okno v arcibiskupské rezidenci. A Benedikt XVI. – podobně jako den předtím – nenechal zástup mladých lidí čekat nadarmo.
„Milí přátelé, večer jsem se setkal s mladými, shromážděnými
na Błoniach. Byl to nezapomenutelný večer svědectví víry a vůle
budovat budoucnost na základech, které Kristus zanechal 
svým
učedníkům. Moc děkuji polské mládeži za toto svědectví. Patří k němu
i vaše přítomnost tady, na Františkánské ulici. Vím, že je to výraz
vaší velké vstřícnosti k papežovi. Ale před námi je celý zítřejší
den. Proto děkuji, a zvu vás na zítřejší mši svatou...“
Jak se zdá, entuziasmus mladých lidí překvapil především zahraniční komentátory a nezapadl do předem připravených scénářů.
Na Krakovských pláních se dnes ráno shromáždilo kolem půl druhého milionu věřících, včetně mnoha zahraničních hostů. S Papežem koncelebrovalo dvacet kardinálů a liturgie se zúčastnila řada státních představitelů, s prezidentem Kaczyńskim v čele.
„Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi?“ (Sk 1, 11) Bratři a sestry, dnes na krakovské pláni Błonie znovu zaznívá tato otázka, kterou uvádí Skutky apoštolů.“
Stejně jako při všech předcházejících promluvách, zahájil Benedikt XVI. homilii na Krakovských pláních v polštině. V její úvodní pasáži Svatý otec přibližoval významy dnešní liturgické slavnosti Nanebevstoupení Páně.
„Proč hledíte do nebe? V odpovědi na tuto otázku je skryta základní pravda o životě a osudu člověka.“
Tato otázka odkazuje k dvěma základním dimenzím lidského života, k
pozemské a k nebeské. Proč stojíme na zemi? – Jsme na zemi, protože
nás sem postavil Stvořitel. Bůh korunoval své dílo právě stvořením
člověka ke svému obrazu a podobě. Člověk ale řekl Bohu
„Ne“, a tak se sám odsoudil k existenci, do níž vstoupilo
zlo, hřích, utrpení a smrt“. Bůh ale člověka neopustil, vstoupil
do dějin – a ty se staly dějinami spásy.
Zmrtvýchvstalý Ježíš se nepokusil obnovit pozemské království
Izraele, jak možná apoštolové očekávali. Jeho vystoupení na nebesa
– před jejich zraky – otevřelo velkolepý horizont věčnosti,
ukázalo definitivní cíl člověka.
„Přestože zůstáváme na zemi, jsme povoláni, abychom upřeně hleděli k nebi, abychom zaměřovali pozornost, myšlenky a srdce k nevýslovnému tajemství Boha. Jsme povoláni hledět směrem k božské skutečnosti, k níž je zaměřen člověk od stvoření. Tam je skryt definitivní smysl našeho života.“
Na Krakovských pláních sloužil mše svaté při svých návratech do vlasti také Jan Pavel II. Benedikt XVI. připomněl jeho první pouť v roce 1979 (10. dubna) a poslední, v srpnu 2002 (18.srpna), a mezi dlouhými potlesky dodal:
Krakov, město Karla Wojtyły a Jana Pavla II je také mým Krakovem!
A znovu vypočítal důvody své cesty do Polska:
„Na počátku druhého roku svého pontifikátu jsem přišel do
Polska a do Krakova, protože to potřebuje srdce, jako poutník po stopách
svého předchůdce.
Toužil jsem především po tom, abych se setkal s živými lidmi, jeho
krajany, abych zakoušel vaši víru, z níž čerpal životní mízu, a
abych se ujistil, že jste v ní pevni.
Drazí bratři a sestry, motto mé pouti do polské země po stopách Jana Pavla II. tvoří slova : „Zůstaňte pevni ve víře!“ Výzva skrytá v těchto slovech se obrací na nás na všechny, kteří vytváříme společenství Kristových učedníků, obrací se na každého z nás. Víra je velmi osobní lidský úkon, který se uskutečňuje ve dvou dimenzích. Věřit, to znamená především, přijmout za pravdu to, co naše mysl nechápe až do dna. Je třeba přijmout to, co Bůh zjevuje sám o sobě, o nás samých a o skutečnosti, jež nás obklopuje, i o té neviditelné, nevýslovné a nepředstavitelné. Tento úkon přijetí zjevené pravdy rozšiřuje horizont našeho poznání a dovoluje nám dospět k tajemství, do něhož je ponořena naše existence. Souhlas s takovým omezením rozumu se snadno nedává. A právě zde se víra ukazuje ve své druhé dimenzi: totiž v té – svěřit se jedné osobě – ne jakékoliv – nýbrž Kristu. Je důležité, v co věříme, ale ještě důležitější je Ten, v něhož věříme.“
„Spolu s volbou Karola Wojtyly na Petrův stolec do služby celé církvi, se vaše země stala místem zvláštního svědectví před celým světem.“ – řekl Benedikt XVI. a zdůraznil, že toto poslání je nad jiné aktuální i po smrti Jana Pavla II.
„Také já, Benedikt XVI., nástupce papeže Jana Pavla II., vás prosím, abyste hleděli ze země k nebi – abyste upřeli zraky na Toho, který - po dvě tisíciletí – je následován generacemi, které žijí a přicházejí po sobě na této naší zemi a v Něm najdete definitivní smysl existence. Posíleni vírou v Boha se s nadšením nasazujte při upevňování jeho království na zemi: království dobra, spravedlnosti, solidarity a milosrdenství.“
V závěru své promluvy Benedikt XVI. znovu vyzval Poláky, aby „se dělili o poklad své víry také s ostatními národy Evropy a světa,“ a svěřil modlitbám Polských věřících také svůj pontifikát.
Prosím vás, zůstaňte pevni ve víře: Zůstaňte pevni v naději. Zůstaňte pevni v lásce! Amen !
Plné znění homilie Benedikta XVI. najdete ZDE.
Jak je zřejmé, návštěvu Benedikta XVI. nelze redukovat jen na vzpomínky
na Jana Pavla II. Nezůstala netečná ani k dramatům dnešních dnů. Mezi
přímluvami věřících při dnešní mši svaté zazněla také modlitba
za oběti zemětřesení v Indonésii. V průvodu s dary byli zastoupeni představitelé
krakovských sportovců a fanoušků, kteří darovali krev – k akci
vyzval kardinál Dziwisz jako ke konkrétní náhradě za krvavé excesy výtržníků
na fotbalovém stadionu.
V promluvě před modlitbou Regina Coeli Benedikt XVI. zvlášť poděkoval
mládeži za knihu s prohlášením „Neberu, jsem svobodný od
drog“, kterou mu včera předali. „Prosím vás jako otec, buďte
věrni těmto slovům, jde o váš život a vaši svobodu. Nepoddávejte se
klamům tohoto světa.“ – řekl Papež.
Po skončení liturgie se Benedikt XVI. za zpěvu a skandování zástupů na krakovských pláních, vrátil do arcibiskupské rezidence.
Návštěva v Auschwitz
Odpoledne začal poslední a nejočekávanější bod papežské cesty do Polska – návštěva na místě bývalého koncentračního tábora v Auschwitz (Osvětim - pozn. mh). Program Benedikta XVI. na tomto tragickém místě měl tři části: bývalý koncentrační tábor Auschwitz, Centrum dialogu a modlitby a nakonec modlitba a promluva před pomníkem obětí v bývalém táboře Birkenau.
„Nemohl jsem nepřijít“
„Vzít si slovo na tomto místě hrůzy, koncentrace zločinů proti Bohu a proti člověku, které nemají v dějinách obdoby, je téměř nemožné, a je to zvláště obtížné a drtivé pro křesťana, pro papeže, který pochází z Německa. Na místě, jako je tohle, chybí slova, nakonec může zůstat jen ustrnulé mlčení – mlčení, které je vnitřním křikem k Bohu: „Pane, proč jsi mlčel? Jak jsi mohl toto všechno připustit? A v tomto postoji mlčení se ve svém nitru hluboce skláníme před nesčetným zástupem těch, kteří zde trpěli a byli poslán i na smrt; toto mlčení se však stává hlasitě pronášenou prosbou o odpuštění o smíření voláním k živému Bohu, aby už nikdy nedovolil něco podobného.“
Benedikt XVI. připomněl návštěvu Jana Pavla II. v koncentračním táboře. Před 26-ti lety v Auschwitz vyznal, že nemohl nepřijít jako Papež. Přišel jako syn polského národa, národa, který v II. světové válce ztratil 6 milionů osob, zahynul každý pátý Polák. Kardinál Ratzinger byl tehdy jako arcibiskup Mnichova-Freisingu v papežském doprovodu. A jak připomněl, vrátil se do Auschwitz ještě roku 1980 s delegací německých biskupů.
„Já jsem zde jako syn německého národa a právě proto musím a mohu říci jako on: Nemohl jsem sem nepřijít. Musel jsem přijít. Byla a je to povinnost pravdy a právo těch, kteří trpěli, je to povinnost před Bohem být zde jako nástupce Jana Pavla II a jako syn německého národa – syn toho národa, nad nímž skupina zločinců dosáhla moci prostřednictvím lživých slibů ve jménu vyhlídky na velikost, znovuzískání národní cti a významu, s předpověďmi blahobytu a také silou teroru a zastrašování, takže náš národ mohl být užívám a zneužíván jako nástroj jejich nezřízené chtivost po ničení a ovládání. Ano, nemohl jsem sem nepřijít.“
Na místě hrůzy se znovu objevují otázky, kde byl Bůh a proč mlčel. Proč dopustil takový triumf zla?
"My nemůžeme probádat tajemství Boha – vidíme pouze zlomky a mýlíme se, jestliže chceme dělat soudce nad Bohem a dějinami. V takovém případě bychom nehájili člověka, nýbrž bychom pouze přispívali k jeho zničení. NE – nakonec musíme zůstat u pokorného a naléhavého volání k Bohu: Probuď se! Nezapomeň na svého tvora, člověka! A naše volání k Bohu musí být zároveň křikem, který proniká naše srdce, aby se v nás probudila skrytá přítomnost Boha – aby ona jeho moc, kterou vložil do našich srdcí nebyla v nás zavalena a udušena bahnem sobectví, strachu před lidmi, lhostejností a prospěchářstvím.“
Obracíme se k Bohu s tímto výkřikem v této naší hodině dějin, kdy se zdá, že se objevují nové temné síly. Boží jméno je zneužíváno k ospravedlňování násilí vůči nevinným a na druhé straně cynismus těch, kdo Boha neznají, se vysmívá víře. „Bůh, ve kterého věříme – pokračoval Svatý otec – je Bohem rozumu“, rozumu, který není abstraktní matematikou vesmíru, nýbrž je „jedno s láskou a s dobrem.“
„Prosíme Boha voláme k lidem, aby tento rozum, rozum lásky a uznání síly smíření a pokoje převládl nad okolními hrozbami iracionálnosti nebo falešného rozumu, odloučeného od Boha.“
Minulost není nikdy pouze minulostí, týká se nás, zdůraznil Benedikt XVI. Vyjmenoval dále pamětní desky, které v 22-ti jazycích, včetně češtiny, mluví o bolesti a „cynismu moci“, která „jednala s lidmi jako s materiálem“. A zastavil se u hebrejského nápisu, která připomíná hrůzný plán „mocipánů třetí říše“, vymazat židovský národ ze země.
„Koneckonců oni násilní zločinci chtěli s vyhlazením tohoto národa zabít onoho Boha, který povolal Abraháma a nahoře Sinaj, stanovil směrodatná měřítka pro lidstvo, která zůstanou platná navždy. Jestliže tento lid svou prostou existencí je svědectvím onoho Boha, který mluvil k člověku, a bere ho za svědka, tedy onen Bůh musel být konečně mrtvý a moc patřit pouze člověku – jim samým, kteří se považovali za silné, kteří se uměli zmocnit světa. Zničením Izraele chtěli koneckonců vytrhnout také kořen, z něhož vyrůstá křesťanská víra, a definitivně ji nahradit vírou vytvořenou jimi, vírou vlády nad člověkem, vírou silného.“
Benedikt XVI. se zastavil u polského nápisu a připomněl, že nacisti
chtěli i tento národ zničit jako nezávislý historický subjekt, počínaje
likvidací kulturních elit. Podobně měli zmizet z povrchu země Romové,
které zrůdná ideologie označila za neužitečné. Ruský nápis připomíná
tragické osudy vojáků tohoto národa, kteří po osvobození od jedné
diktatury měli sloužit podrobení národů nové, komunistické ideologii.
Benedikt XVI. připomněl osud Edith Stein, která jako Židovka a Němka a
zároveň křesťanka a řeholnice přijala svou smrt, jako osud sdílený
se svým národem a za něj. Zmínil také Němce, kteří zahynuli v
Auschwitz jako vyvrhelové společnosti a dnes jsou považováni za
„svědky pravdy a dobra“.
Pamětní desky ale nemají vyvolávat nenávist.
„Burcují naši paměť, burcují naše srdce. Nechtějí v nás vyvolávat nenávist: naopak dokazují nám, jak strašné je dílo nenávisti. Chtějí přivést rozum k tomu, aby uznal zlo jako zlo a odmítl je; chtějí v nás vzbudit odvahu k dobru, k odporu proti zlu.“
V závěru Papež připomněl iniciativy, které v blízkosti koncentračního tábora vyrostly v rámci očišťování paměti, a vyjádřil naději, že paměť na hrůzy tohoto místa pomůže, abychom odolali zlu a nechali zvítězit lásku.
Plné znění promluvy Benedikta XVI. v Auschwitz nadete ZDE.
Jedním z nejsilnějších momentů návštěvy v Auschwitz byla modlitba Svatého otce, kterou přednesl ve svém rodném jazyce, v němčině:
Pane, ty jsi Bůh pokoje, Ty sám jsi pokoj;
Srdce, které vyhledává spory, Ti nemůže rozumět
Mysl směřující k násilí, Tě nemůže pochopit.
Děj, ať všichni, kdo žijí ve svornosti zachovají mír,
A všichni, kdo jsou rozděleni, ať se usmíří.
Prosíme Tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen
Dodejme ještě, že v okamžiku, kdy Benedikt XVI. ukončil svou modlitbu, se nad bývalým koncentračním táborem objevila duha.
(Převzato ze zpráv Radio Vaticana ze dne 28. 5. 2006
Pro Listář vybral mh)
Související články:
Papež se jede do Polska nejen poklonit památce svého předchůdce
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
