Sv. Matka Marie Skobcová
(Riga 1891 - Ravensbrück 1945)
6. 9. 2006 Valere De Pryck
Její život
Matka
Marie, rozená jako Elizabeta Pilenko, se narodila v Rize roku 1891, v období
skonu ruské monarchie, v rodině pocházející z kozácké šlechty.
Dostalo se jí dobré výchovy a vzdělání, byla pravidelným hostem literárních
salónů Sankt Petěrburgu a první ženou, které bylo dovoleno navštěvovat
výuku na teologické akademii v tomto městě. Byla aktivní členkou
socialisticko-revoluční strany, stala se starostkou města Anapa u Černého
moře hned po bolševické revoluci, a jak bolševici, tak bílí
(kontrarevolucionáři) jí vyhrožovali smrtí.
Její citový život byl dost neuspořádaný. Ve věku 19 let se poprvé vdala za Dimitrije Kuzmin-Karavajeva, s úmyslem naučit ho pracovní disciplíně a spasit ho. Rozvedla se a její muž emigroval do Francie, kde se stal jezuitou. Poté navázala vztah s nám neznámou osobou. Z tohoto spojení se v roce 1913 narodilo její první dítě Gajana. V roce 1918 se vdala znova, a měla dvě děti, Jurije a Anastázii. Své jméno Skobcovová má po svém druhém manželovi. V roce 1923, po toulkách rozličnými východními zeměmi a Konstantinopolí, přišla do Paříže, kde založila v ulici Lourmel 77 azylové centrum a ubytovnu pro lidi bez přístřeší. Přijímala tam hladové ruské imigranty, prostitutky, alkoholiky, bezdomovce, chudáky atd., kterým poskytovala útěchu v jejich nouzi.
V roce 1926, kdy zemřela její dcera Anastázie, se přátelsky rozešla se svým manželem. S jeho souhlasem a se souhlasem biskupa si oblékla roku 1932 řeholní šat. V roce 1936 zemřela také Gajana.
V době světové války poskytovala útočiště také Židům pronásledovaným ve Francii. proto ji v roce 1943 uvěznilo gestapo. Byla převezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde, vyčerpaná, na Velký Pátek roku 1945 pravděpodobně nahradila jinou vězenkyni a zemřela v plynové komoře na Bílou Sobotu (31. března 1945 - pozn. red.). Tak následovala svého Pána až na Golgotu.
Její syn Jurij, který se zatím stal podjáhnem a vyjádřil přání stát se knězem, byl deportován do tábora v Buchenwaldu, kde zemřel 6. února 1944. Byl kanonizován se svou matkou.
Její spiritualita
Matka
Marie nalezla veškerý svůj smysl ve druhém přikázání evangelia, lásce
k bližnímu. Svátost bližního byla leitmotivem jejího života,
vycházejícím z eschatologické řeči Ježíšovy o Posledním soudu, kde
říká, že se ztotožní se všemi ubožáky.
Její život se může zdát jen jako jedno dlouhé pohoršení, a její kanonizace v roce 2004 ekumenickým konstantinopolským patriarchátem by mohlo někoho velmi překvapit. Ale cožpak lotr po pravici v blízkosti Kristova kříže nevešel s Ním do nebe poté, co se kál? Když Marie přijala řeholní šat, přiřkl jí metropolita Euloge jméno a patronát Marie Egyptské, která po zhýralém mládí konala po zbytek svého života pokání na poušti. Uložil matce Marii, aby žila mnišský život ve městě, v poušti lidských srdcí. Protože neztratila nic ze svého revolucionářského smýšlení, její mnišství bylo úplně nového stylu, vtělené do evangelia. Příliš se neztotožňovala se starou tradiční formou ortodoxního mnišství, které mělo sklon uzavřít se v kráse liturgie. Snila o mnišství evangelijním a prorockém. V daných podmínkách se jednalo o kreativní mnišství ve městě, jemuž přizpůsobila řeholní sliby.
Matka Marie má tedy své místo ve velké ortodoxní tradici, v tradici lásky k bližnímu - žité a protrpěné až k bláznovství v Kristu, a uskutečnila první přikázání Boží lásky tím, že přijala mnoho chudých do klášterní nemocnice a hospice. V těch těžkých dobách Bůh povolal matku Marii k prožití druhého přikázání lásky k bližnímu, té, kterou žil Kristus v evangeliu, aniž by opomíjel to první přikázání. Spiritualita matky Marie byla spiritualitou sekularizované církve ve světě, kultu, který se realizuje napříč životem společnosti, a který ona přeměňuje v oběť. Vyhýbala se všemu paralyzujícímu z minulosti, jakkoli to bylo hodnotné, aby odpověděla na znamení doby a šla vstříc Tomu, kdo přichází. Tak jako Pán Ježíš se bezmezně odevzdala, aby zmírnila utrpení.
(Převzato z Missive, červenec-srpen 2006, č. 273
Pro Listář vybrala a přeložila ing. Lydie Čechová)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
